Na této zemi žijeme ještě v jistém oddělení od Boha. Nemůžeme ho vidět, mluvit s ním tváří v tvář… Avšak celý život směřujeme k okamžiku, kdy ho spatříme tváří v tvář. V té chvíli plně poznáme všechny souvislosti svého života, i vše co v našem životě bylo dobré a co zlé.

Když si představím, že uvidím celý svůj život ve všech souvislostech, zároveň se na tu chvíli těším, ale současně cítím jistou nervozitu. Jak vlastně žiji? Jak budu žít v následujících letech? Jaké plody přinese můj život – sladké, výživné, hořké, zkažené…? Jak bude můj život zhodnocen?

Po všech otázkách, které mohou duši i zneklidňovat, přichází jediná výzva: DŮVĚŘUJ! Být ustavičně plný důvěry je vlastně životní cesta, návod, jak se vypořádat se vším, co nás zneklidňuje a odvádí od Boha.

Pokud Bohu důvěřuji, pak Mu také vkládám svůj život do rukou.

Pokud žiji s Bohem v prohlubujícím se vztahu, pak chci vidět věci jeho pohledem.

Pokud hledám Boží řešení, pak nechci vést život plný sobectví, arogance, přezíravosti a lhostejnosti.

A odevzdávám-li stále a upřímně Bohu svůj život, pak bude setkání s Ním tváří v tvář mým nejvytouženějším cílem a ne strašákem.