Právě tak to bude, až přijde Syn člověka. Tehdy budou dva na poli: jeden z nich bude vzat, druhý ponechán; dvě budou mlít na obilném mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána. Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde. (Mt 24,39 - 42) 

I když nás pomalu začíná obklopovat vánoční výzdoba, advent, do kterého právě vstupujeme, není ani měsíčním slavením Vánoc, ani jen přípravou na Vánoce. Zvláště na začátku nám adventní doba staví před oči Ježíšův druhý příchod a zve nás, abychom ho očekávali. Co nám v souvislosti s tím klade na srdce sám Ježíš?

Pán může přijít kdykoliv. I když jeho příchod bude vyvrcholením dějin, přijde uprostřed úplně obyčejných věcí. A tak při všem, co děláme, můžeme očekávat Ježíšův příchod. Tedy jak říkal sv. Ignác z Loyoly „hledat Boha ve všem“. A i když to ještě nebude setkání definitivní, zakusíme přítomnost Pána, který je s námi ve všech všedních záležitostech a činnostech našeho života.

Když dva dělají totéž, není to v Božích očích totéž. Jeden bude přijat, druhý zanechán. Pán vidí do našeho srdce, záleží mu na tom, kam je naše nitro zaměřeno, po čem doopravdy toužíme. Na tom záleží, kam náš každodenní život směřuje.

A nakonec jsme zváni k bdít, tedy stále si připomínat cíl našeho života – úplné a definitivní setkání s naším Pánem. Když máme před očima, k čemu míříme, pak se to každým dnem přibližuje a stává víc a víc realitou našeho života.