Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti jsem přijal. Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s ní jsem pokládal za nic… Spolu s ní se mi dostalo všeho dobra a skrze ni nespočetného bohatství. (srov. Mdr 7,7-11)

„Vykládáš svým spolupracovníkům o Bohu?“ ptali se často abbé Pierra* jeho přátelé a známí. Abbé Pierre na to odpovídal: „Oni o něm mluví často. Já ne. Když se mě někdo z nich zeptá: ´Bůh? Co to znamená?´ místo abych řekl: ´Je to nekonečná, nezměrná láska, láska bez hranic,´ dávám jim tenhle příklad:

Není to tak dlouho, vrátili jsme se večer, můj kamarád a já, úplně utahaní. Byla nám zima a neměli jsme ani co jíst. Nikdo ten den nic nepřinesl. A můj kamarád mi řekl: ´Abbé, dneska jsem tak šťastný.´ Radost měl kvůli tomu, že jsme celý den strávili tím, že jsme pomáhali staříkům zařizovat bydlení, věšeli jsme jim závěsy a záclony na okna, natrhali jsme květiny a donesli jsme jim je do bytu, aby jim tam bylo dobře. Řekl jsem mu: ´Nikdy nezapomeň na tu zvláštní radost, jinou než ty ostatní, radost nevýslovnou, nesdělitelnou, která ti zpívala v srdci v té beznadějné chvíli, kdy nám byla zima, měli jsme hlad, celý den jsme pracovali a nic z toho. Nikdy nezapomeň na tu pronikavou, s ničím nesrovnatelnou radost, pro kterou neexistují slova. Jen pouhým pohledem si můžeme říci, co jsme sdíleli. Bez té jedinečné zkušenosti naplnění se to nedá pochopit. Nikdy na to nezapomeň, protože tehdy, v té chvíli, se ti dostalo toho nejskvělejšího daru, který tě může v životě potkat. Učenci to nazývají moudrost.´

Moudrost, latinsky sapientia, vychází ze slova sapere, což znamená vychutnávat. Moudrost neznamená být moudrý, nedělat hlouposti. Být moudrý, nedělat hlouposti je až ovocem moudrosti. A proto je dobré milovat.

Svému kamarádovi jsem ještě řekl: ´Můžeš probádat o Bohu učenost všech knihoven celého světa. Budeš mít představu Boha, ale nepoznáš ho. A však v tomto okamžiku jsi Boha poznal.´“