Soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost plodí osvědčenost. Osvědčenost plodí naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. (Řím 5,3-5)

Ani bych nespočítala, kolikrát v životě jsem někoho utěšovala slovy:  „Neboj se, to bude dobré, dobře to dopadne, je tu naděje…“ Ve chvíli, kdy nás něco trápí, se nám totiž stává, že nevidíme východisko, že nám vše připadá negativní a neřešitelné. Jinými slovy ztrácíme naději a potřebujeme, aby nám ji někdo vrátil a vlil do srdce opětovné světlo, které značí šťastný konec.

Kdo jiný toto dokáže lépe než Bůh? Lidská slova útěchy nás na chvíli možná zahřejí, ale nedají nám to, co potřebujeme. Skutečnou naději nám může vlít do srdce Bůh prostřednictvím Ducha svatého. On jediný dokáže naše strasti a soužení skutečně proměnit a jeho působením dokážeme soužení snášet s vytrvalostí a vizí, že v Bohu je naše největší naděje.

Ve svém životě nestojím o falešnou naději, že se všechna má trápení vyřeší, že všechno dopadne tak, jak chci já. Stojím o skutečnou naději, kterou mi poskytuje Duch svatý. Jeho působením mohu zakoušet Boží blízkost, přátelství a lásku.

Moje největší naděje je v tom,
že Bůh je se mnou
a pomůže mi překonat vše,
na co sama nemám sílu.