Bůh zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným, vysvobozuje vězně.
Bůh otvírá oči slepým, napřimuje sklíčené, miluje spravedlivé.
Bůh chrání přistěhovalce, podporuje sirotka a vdovu…  (srov. Ž 146, 7-9).

Nedávno se mě známý zeptal: Jaký je ten váš Bůh? Hlídá vás na každém kroku, jestli plníte jeho přikázání? Sčítá přísně vaše selhání?

To, jaký je náš Bůh, se dozvídáme z Bible, která je plná Božích příslibů, ujištění o jeho lásce a touhy být s člověkem. Nechce, abychom žili v otroctví čehokoli, ale žili ve svobodě.

Jak to dělá? Dělá to prostřednictvím nás lidí. Jsme tady od toho, abychom byli Božím obrazem a přinášeli radostnou zvěst do tohoto světa. Každý má nějaké (i drobné) obdarování, kterým může náš svět dělat lepším. Není málo, když někdo navštíví opuštěné a nemocné lidi, když potěší někoho smutného a bezradného, když projeví jakýkoli zájem o druhého. 

Možná si někdy říkáme, že nemáme schopnosti ani možnosti něco změnit. „Copak můžu vysvobozovat lidi z vězení? Nebo chránit lidi bez domova, podporovat sirotky a vdovy? Nemám na to dost prostředků.“ Prostředky třeba nemáme, ale můžeme mít jistotu, že budeme-li chtít pro druhé něco udělat, Bůh bude s námi a s ním se můžeme odvážit čehokoli.

Hlavní je chtít.