Potom jim Ježíš řekl: „Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí. Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má.“ A pověděl jim toto podobenství: „Jednomu bohatému člověku se na poli hojně urodilo. Uvažoval tedy sám pro sebe: ‘Co udělám? Vždyť už nemám, kam svou úrodu uložit! Tohle udělám,’ řekl si, ‘strhnu své stodoly, vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. Pak si mohu říci: Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!’ Bůh však mu řekl: ‘Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?’ Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem.“ (Lk 12, 15-21) 

Nejspíš vám už někdy v životě někdo řekl, že jste se zbláznili.

Možná jste někdy sami měli pocit, že vám přeskočilo
a nevnímáte svět kolem úplně reálně.
Ale napadlo vás toto ve chvíli, kdy jste měli všechno zajištěné a pojištěné?
Zajištěnost a pojitštěnost přece vypadá jako vrchol rozumnosti.

Ježíš ale říká, že náš život není zajištěn tím,
co máme a nashromáždíme.
A je bláznovství si myslet, že to tak je.

Co já považuji za svůj poklad?
Kde je moje bohatství?
O co opírám svou životní jistotu?

Pokud tím vším není Ježíš,
jsem blázen …