ADVENT
NEBESA VYPRAVUJÍ O BOŽÍ SLÁVĚ
Vzadu v kostele je připravená nástěnka na
společnou adventní práci. Je určená především pro rodiny s dětmi, ale
zapojit se může každý, kdo bude chtít.
Základní myšlenkou je slib, který dal
Bůh Abrahámovi- že jeho potomstva bude
jako hvězd na nebi.Svůj slib také vyplnil. Abrahám se stal praotcem všech lidí,
kteří věří v jednoho pravého Boha.
Tmavá barva na nástěnce , představuje noční oblohu,
kterou ozdobíme hvězdami a hvězdičkami.
Ty představují Abrahámovy potomky. Těmi jsme i my všichni, kteří jsme při křtu
přijali víru v jediného Boha. Určitě to
jsou i lidé, kteří se s touto vírou spojují ve svém srdci. To se pozná na jejich životě.
Zamysleme se tedy doma s dětmi nad tím,
koho potkáváme v kostele, koho potkáváme také ve svém okolí, jak blízkém
tak i v tom vzdálenějším. Hvězdami mohou být i ti, co nás už předešli a
kterým říkáme svatí.
Potom vyrobíme každému člověku, kterého vybereme,
papírovou hvězdu. Hvězdy, vždy před nebo po mši svaté, připevníme na oblohu.
Zbývají nám tedy ještě dvě neděle, aby se na vánoce naše obloha slavnostně rozzářila…..

ADVENTNÍ ZAMYŠLENÍ
PRO STARŠÍ DĚTI A
DOSPĚLÉ
ABRAHÁM – OTEC VÍRY
Od stvoření
člověka nadaného rozumem a svobodou, uplynula dlouhá tisíciletí. Je záležitostí
vědy rekonstruovat aspoň v hlavních rysech dějiny lidského rodu. Cesta od
začátku až k nám nebyla lehká. Lidé jen pomalu postupovali dopředu a
pomalu naplňovali zemi a podmaňovali si ji. – Ještě dnes žijí na světě malé
skupiny lidí, kteří prožívají, nebo ještě před nedávnem prožívali svou dobu
kamennou, a teprve teď, a někdy nepřirozenými skoky dohánějí pokrok. Ze všeho,
co se dosud našlo po dávných lidech, vyplývá, že měli náboženství a že nad
světem uznávali Někoho vyššího.
Také však zjišťujeme, že původní čistá představa o
Bohu byla zatemněná a že lidé, místo aby napodobili Boha, snažili se Boha
připodobnit sobě. Vymýšleli si bohy a bohyně a připisovali jim i zlé
vlastnosti. Dokonce se klaněli výrobkům svých rukou, jako by to byli bohové. To
byla modloslužba.
V nejstarší době historické, když už byla lidská
společnost dosti organizovaná a i kultura byla na dosti velké výši, zbožný
Izraelita to takto výstižně popsal:
„Náš Bůh je přece na nebesích, koná
všechno, co chce. Jejich modly jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou.Mají
ústa, a nemluví, mají uši a neslyší, mají nosy a necítí, rukama nemohou hmatat,
nohama nemohou chodit, z hrdla nevydají hlásku. Jim jsou podobni ti,kdo je
zhotovují, každý, kdo v ně doufá.“
(Žalm
115,3-8)
V té době si Bůh vyvolil pastýře Abraháma, aby
lidstvo vrátil k víře v jednoho jediného pravého Boha, Stvořitele
nebe i země.
Abrahám žil přibližně před čtyřmi tisíci roky a asi
dva tisíce roků před narozením Spasitele. Pásl stáda daleko na východě na
březích řeky Eufratu (v dnešním Iráku).
Žil mezi pohany, ale hledal pravdu. Bůh ho odměnil
památným zjevením, ve kterém mu řekl:
„Odejdi ze své země, ze svého rodiště a
z domu svého
otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velikým
národem, požehnám tě, velikým učiním tvé jméno.
Staň se požehnáním! V tobě
dojdou požehnání
všechny čeledi země.“ (Gn 12,1-3)
Abrahám poslechl a šel za Božím hlasem, až přišel do
země Kanaán. Jeho víra byla těžce zkoušena. Byl téměř stoletý a měl věřit, že
bude mít potomstvo, ač do té doby je neměl. A když se mu narodil syn a odrostl,
Bůh žádal Abraháma, aby mu syna přinesl v zápalnou oběť po způsobu pohanů.
I k tomu byl Abraham ochoten, když to chtěl Pán nad životem a smrtí.
K této oběti nedošlo. Bůh jen Abraháma zkoušel. Nakonec z něho
opravdu vzešel početný národ. Byl to jediný přísně jednobožský národ starověku,
jak si to Bůh přál. Právě v tomto národě se měl narodit Spasitel.
Od Abraháma začíná nová doba v lidských dějinách.
Vyznačuje se novým sbližováním člověka s Bohem
a Boha s člověkem. Z Abraháma vyšel Boží lid
Starého zákona, z jeho víry vyrostl i Boží lid Nového zákona- církev.
K Abrahámovi se hlásí nejen židé a křesťané, ale i muslimové, - všichni,
kdo věří jen v jednoho Boha.
Otevři si doma Písmo svaté a přečti si celou historii
zbožného Abraháma. Najdeš ji v 1. knize Mojžíšově v kapitolách 12 –
25. Nad ničím se nepohoršuj. Abrahám vyšel z pohanského prostředí a žil
v jiném kulturním světě, než je náš. Ale ze všeho vyniká jeho poctivost a
láska k pravdě. Tu hledal celým srdcem.
Víra žádá otevřené srdce. To platí pro
každého
z nás. Proto se snažme žít před Bohem bezúhonně.
Pak
nás Boží milost povede, jako vedla Abraháma, a pomůže nám překonat
šťastně všechny zkoušky.
(použitá literatura – katolický katechismus,
Život z víry, čkch 1989)
ADVENTNÍ ZAMYŠLENÍ PRO MENŠÍ DĚTI
BŮH VOLÁ ABRAHÁMA
Abrahám byl pastýř. Bůh k němu promluvil: Vyjdi! Odejdi ze svého domova od svých příbuzných,
z domu svého otce. Jdi do země, kterou ti ukážu. Učiním z tebe velký
národ. Požehnám ti a tvé jméno bude velké. V tobě budou požehnaní všichni
lidé.
Abraham vyšel, jak
mu Bůh přikázal. Bylo mu sedmdesát
pět let. Vzal s sebou svoji ženu Sáru, svoje příbuzné a všechno, co měli-
zvířata i věci. Společně došli do země,
kterou mu Bůh slíbil. Do dobré a úrodné
země, do země Kenaan.
Jedné noci mluvil Bůh s Abrahámem. Řekl mu: Budu tě chránit a učiním tě bohatým. Abrahám
odpověděl: K čemu je mi bohatství, když nemám to nejdůležitější: Nemám syna,
který by byl mým dědicem a který by nesl dál mé jméno.
Nato mu Bůh řekl: Pohleď
vzhůru k nebi . Pohleď na hvězdy. Tolik synů a dcer budeš mít.
Bůh dodržel svůj slib. Sára a Abrahám se dočkali,
narodil se jim syn, kterému dali jméno Izák.
(volně převzaté z knihy Bůh mluví ke svým
dětem, Kirche in not, Eleonore Beck)