Advent

ADVENT


NEBESA VYPRAVUJÍ O BOŽÍ SLÁVĚ

 

Vzadu v kostele je připravená nástěnka na společnou adventní práci. Je určená především pro rodiny s dětmi, ale zapojit se může každý, kdo bude chtít.

Základní myšlenkou je slib, který dal Bůh   Abrahámovi- že jeho potomstva bude jako hvězd na nebi.Svůj slib také vyplnil. Abrahám se stal praotcem všech lidí, kteří věří v jednoho pravého Boha.

Tmavá barva na nástěnce , představuje noční oblohu, kterou ozdobíme  hvězdami a hvězdičkami. Ty představují Abrahámovy potomky. Těmi jsme i my všichni, kteří jsme při křtu přijali víru v jediného Boha. Určitě to  jsou i lidé, kteří se s touto vírou spojují ve svém srdci. To se pozná na jejich životě.

 Zamysleme se tedy doma s dětmi nad tím, koho potkáváme v kostele, koho potkáváme také ve svém okolí, jak blízkém tak i v tom vzdálenějším. Hvězdami mohou být i ti, co nás už předešli a kterým říkáme svatí.

Potom vyrobíme každému člověku, kterého vybereme, papírovou hvězdu. Hvězdy, vždy před nebo po mši svaté, připevníme na oblohu.

Zbývají nám tedy ještě  dvě neděle, aby se na vánoce      naše obloha slavnostně rozzářila…..

 

 

  

 

ADVENTNÍ   ZAMYŠLENÍ   PRO  STARŠÍ  DĚTI A  DOSPĚLÉ

 

ABRAHÁM – OTEC VÍRY

 

Od  stvoření člověka nadaného rozumem a svobodou, uplynula dlouhá tisíciletí. Je záležitostí vědy rekonstruovat aspoň v hlavních rysech dějiny lidského rodu. Cesta od začátku až k nám nebyla lehká. Lidé jen pomalu postupovali dopředu a pomalu naplňovali zemi a podmaňovali si ji. – Ještě dnes žijí na světě malé skupiny lidí, kteří prožívají, nebo ještě před nedávnem prožívali svou dobu kamennou, a teprve teď, a někdy nepřirozenými skoky dohánějí pokrok. Ze všeho, co se dosud našlo po dávných lidech, vyplývá, že měli náboženství a že nad světem uznávali Někoho vyššího.

Také však zjišťujeme, že původní čistá představa o Bohu byla zatemněná a že lidé, místo aby napodobili Boha, snažili se Boha připodobnit sobě. Vymýšleli si bohy a bohyně a připisovali jim i zlé vlastnosti. Dokonce se klaněli výrobkům svých rukou, jako by to byli bohové. To byla modloslužba.

V nejstarší době historické, když už byla lidská společnost dosti organizovaná a i kultura byla na dosti velké výši, zbožný Izraelita to takto výstižně popsal:

„Náš Bůh je přece na nebesích, koná všechno, co chce. Jejich modly jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou.Mají ústa, a nemluví, mají uši a neslyší, mají nosy a necítí, rukama nemohou hmatat, nohama nemohou chodit, z hrdla nevydají hlásku. Jim jsou podobni ti,kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá.“

                                                                 (Žalm 115,3-8) 

V té době si Bůh vyvolil pastýře Abraháma, aby lidstvo vrátil k víře v jednoho jediného pravého Boha, Stvořitele nebe i země.

Abrahám žil přibližně před čtyřmi tisíci roky a asi dva tisíce roků před narozením Spasitele. Pásl stáda daleko na východě na březích řeky Eufratu (v dnešním Iráku).

Žil mezi pohany, ale hledal pravdu. Bůh ho odměnil památným zjevením, ve kterém mu řekl:

„Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého

  otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velikým

  národem, požehnám tě, velikým učiním tvé jméno.   

  Staň  se požehnáním! V tobě dojdou požehnání

  všechny čeledi  země.“                           (Gn 12,1-3)

Abrahám poslechl a šel za Božím hlasem, až přišel do země Kanaán. Jeho víra byla těžce zkoušena. Byl téměř stoletý a měl věřit, že bude mít potomstvo, ač do té doby je neměl. A když se mu narodil syn a odrostl, Bůh žádal Abraháma, aby mu syna přinesl v zápalnou oběť po způsobu pohanů. I k tomu byl Abraham ochoten, když to chtěl Pán nad životem a smrtí. K této oběti nedošlo. Bůh jen Abraháma zkoušel. Nakonec z něho opravdu vzešel početný národ. Byl to jediný přísně jednobožský národ starověku, jak si to Bůh přál. Právě v tomto národě se měl narodit Spasitel.

Od Abraháma začíná nová doba v lidských dějinách. Vyznačuje se novým sbližováním člověka s Bohem

a Boha s člověkem. Z Abraháma vyšel Boží lid Starého zákona, z jeho víry vyrostl i Boží lid Nového zákona- církev. K Abrahámovi se hlásí nejen židé a křesťané, ale i muslimové, - všichni, kdo věří jen v jednoho Boha.

Otevři si doma Písmo svaté a přečti si celou historii zbožného Abraháma. Najdeš ji v 1. knize Mojžíšově v kapitolách 12 – 25. Nad ničím se nepohoršuj. Abrahám vyšel z pohanského prostředí a žil v jiném kulturním světě, než je náš. Ale ze všeho vyniká jeho poctivost a láska k pravdě. Tu hledal celým srdcem.

Víra žádá otevřené srdce. To platí pro každého

z nás.  Proto se snažme žít před Bohem bezúhonně.

Pak  nás Boží milost povede, jako vedla Abraháma, a pomůže nám překonat šťastně všechny zkoušky.   

 

                    (použitá literatura – katolický katechismus,

                    Život z víry, čkch 1989)

 

 

ADVENTNÍ ZAMYŠLENÍ PRO MENŠÍ DĚTI

 

BŮH VOLÁ ABRAHÁMA

 

Abrahám byl pastýř. Bůh k němu promluvil: Vyjdi! Odejdi  ze svého domova od svých příbuzných, z domu svého otce. Jdi do země, kterou ti ukážu. Učiním z tebe velký národ. Požehnám ti a tvé jméno bude velké. V tobě budou požehnaní všichni lidé.

Abraham vyšel, jak  mu Bůh přikázal.                           Bylo mu sedmdesát pět let. Vzal s sebou svoji ženu Sáru, svoje příbuzné a všechno, co měli- zvířata i věci.  Společně došli do země, kterou mu Bůh slíbil.  Do dobré a úrodné země, do země Kenaan.

Jedné noci mluvil Bůh s Abrahámem. Řekl mu: Budu tě chránit a učiním tě bohatým. Abrahám odpověděl: K čemu je mi bohatství, když nemám to nejdůležitější: Nemám syna, který by byl mým dědicem a který by nesl dál mé jméno.

Nato mu Bůh řekl: Pohleď vzhůru k nebi . Pohleď na hvězdy. Tolik synů a dcer budeš mít.

Bůh dodržel svůj slib. Sára a Abrahám se dočkali, narodil se jim syn, kterému dali jméno Izák.

 

                   (volně převzaté z knihy Bůh mluví ke svým

                   dětem, Kirche in not, Eleonore Beck)

 

 

Comments