AKTUALITY‎ > ‎

Baptisteria patří do našich kostelů

přidáno: 8. 2. 2011 12:27, autor: Petr Boháč

Baptisteria patří do našich kostelůKřest má hlubší rozměr než je vítání občánků na radnicích

7.2.2011 Jan Kirschner 

 

V tradičních lidových církvích se pro křest používají většinou jen malé konvičky, baptisteria – křtitelnice – nalezneme povětšinou jen ve starších kostelích (Poněkud lépe jsou na tom u nových staveb katolíci, ale baptisterium nenajdeme např. ani v nových komunitních centrech sv. Prokopa a Matky Terezy v Praze.). Souvisí to i s technickým způsobem provedení křtu, který je většinově prováděn pokropením (snad s vyjímkou menších církví a to zejména baptistů nebo adventistů). Současná křestní praxe je i otázkou společenskou a kulturní. Ještě nedávno byly křty na denním pořádku, křtěno bylo téměř každé dítě. To již ale neplatí a rodiče přinášejí své děti spíše na radnice na vítání občánků. Pokud se křty konají, často se nesou v podobném duchu jako setkání na radnicích. Křestní slavnosti jsou pak spíše otázkou sejití rodiny než začleněním křtěnce do křesťanské obce. Vlastní akt je méně důležitý než následná oslava s pohoštěním. U dospělých svoji roli hraje určitá ostýchavost a tlak individualistické a průměrné společnosti, který potlačuje bohatší „scénář“ křestní slavnosti. Málokterý katechumen chce na sebe poutat pozornost jako hvězda ze StarDance, aby se např. oblékl do bílého (po smočení průhledného :-) ) roucha a nechat se ponořit do křestního bazénků. ¨

Křtitelnice v obnoveném kostele v Hrabovéfoto: atelier Štepán.

Křest – sváteční a radostná událost
Nechci zde orodovat za nějakou křestní show, ostatně křest může být i velice prostý a v nebezpečí smrti může křtít každý pokřtěný, nikoliv jen duchovní. Nicméně se domnívám, že v dnešní době, kdy v menších farnostech a mnoha evangelických sborech křtíme třeba jen jednoho člověka do roka, nám nic nebrání dodat bohoslužbě charakter výjimečné události. Formy křtu byly od prvopočátku velmi bohaté. To potvrzuje i nejstarší raně křesťanský spis Didaché: „Co se týče křtu, křtěte takto: Po výše uvedeném poučení křtěte ponořením do pramenité vody ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. 2. Nemáš-li pramenitou, pokřti jinou. Nemohl-li bys studenou, užij teplé. 3. Nemáš-li ani studené, vlij třikrát vodu na hlavu ve jménu Otce i Ducha svatého.“ Didaché tak nabízí rozmanité spektrum způsobů provedení křtu, které jsou teologicky rovnocenné, a je škoda, že dnes křtíme prakticky jen způsobem uvedeným až na posledním místě.

Baptisteria mají tradici již v domácích církvích
Trvalý význam křtu mohou podtrhnout i křtitelnice, které mají mít v kostele své pevné místo. Baptisteria byla součástí prostor, kde se křesťané scházeli, již velmi brzo a nepatří až do vybavení předreformačních středověkých kostelů. Nalezneme je i v domácích církvích (tzv. tituli). V prvních dvou staletích se křest odehrával převážně na místech s přírodní vodou. První archeologické nálezy dokládají vlastní prostory pro křest od 3. století. Nejstarší příklad baptisteria se zachoval v římském posádkovém městě Dura Europos na území dnešní Sýrie (obr. 2).

Baptisterium v Dura Europos:  http://campus.belmont.edu/honors/ECArchOne/ECArchOne.html.

Jeho návrh byl inspirován římskými lázněmi a uplatnilo se i novozákonní chápání křtu jako spojení s Kristem v jeho smrti a vzkříšení (Ř 6,4). Proto byla snaha připodobnit tvar hrobce. To potvrzuje i časté zapuštění bazénku pod úroveň podlahy, do něhož se zpravidla po třech stupních sestupovalo a na druhé straně opět vystupovalo. Bazének v Dura Europos měl rozměry 2,5 x 1 m a hloubku cca tři čtvrtě metru, takže zřejmě sloužil jen k částečnému ponoření a současnému polévání vodou. Veškeré známé archeologické nálezy to též dokládají (např. mozaika křtu Krista v Ravenně 6. stol).

Inspirativní tvar hrobu
Tato starokřesťanská tradice je cennou inspirací i dnes. Myšlenka hrobu – malého bazénu je aktuální při návrzích nových kostelů, a to zejména na Západě. Mnohá baptisteria jsou rozdělena na menší horní nádržku, z níž voda plynule odtéká do větší spodní nádrže, ve které se křtí. Horní nádržka se pak využívá pro křest malých dětí či jako kropenka při vstupu do kostela.

Česká tradice a umístění baptisteria
V české evangelické i katolické církvi tento typ křtitelnice, pokud vím, zatím nemáme. Ojediněle se objevují nové (v evangelické (ČCE) nebo husitské církvi např. v Benešově nebo v Novém Boru, v katolické tradici častěji - např. v Hrabové nebo v Ostravě - Zábřehu, obr. 1,3).

Umístění baptisteria v lodi uprostřed věřících - kostel Sv. Ducha - foto: stránky farnosti v Ostravě-Zábřehu

 Jedná se ale o tradiční křtitelnice s menší nádržkou, které jsou většinou umístěny v blízkosti stolu Páně. Toto umístění ale není ideální, protože může vyvolat dojem, že shromáždění je odděleným a pouhým pasivním divákem. Tradičně se baptisteria umísťovala u vchodu, což může naznačovat, že křest je iniciační svátostí. Důležitý je ale volný prostor kolem, aby shromáždění mohlo baptisterium obstoupit. Proto se nabízí umístění uprostřed věřících (vhodné řešení je např. v novém kostele Sv. Ducha v Ostravě-Zábřehu -obr.3) nebo operativní centrální přestavba prostoru pouze pro příležitost křestní bohoslužby. Křest tak může být lépe vnímán jako záležitost celé obce a věřící si mohou připomenout i svůj vlastní křest. To mohou symbolicky činit i každou neděli a proto není vhodné navrhovat křtitelnice s krytem. Důležitá je ale pravidelná výměna vody, nejlépe každý týden.

Tyto důrazy by mohli být i prevencí bolestných rozdělení některých evangelických sborů kvůli otázce opakování křtů, ke kterým v minulosti docházelo. Některým katolíkům  (ale i evangelíkům !) zase mohou připomenout, že křest není jen soukromou záležitostí nebo divadlem pro věřící v "hledišti" dlouhé lodi kostela. Forma i obsah neopakovatelné křestní slavnosti tak může prohloubit naše společenství v Kristu a obohatit duchovní život.

Autor se věnoval studiu liturgického prostoru na teologických fakultách v Praze a v Irsku.

Použitá literatura: Špaček, M. - Místo pro křest – baptisterium, (http://www.getsemany.cz/node/645  3/2006)

Článek byl vydán ve spolupráci s evangelickým časopisem Český bratr.

Comments