Benedikt XVI. o symbolice vánočního stromu

Vatikán. Kdykoliv se člověk v dějinách pokoušel zhasit Boží světlo, nastala tragická údobí poznamenaná násilím. K této reflexi Svatého otce přivedlo dnešní slavnostní rozžehnutí vánočního stromu na Svatopetrském náměstí. Ještě předtím však Benedikt XVI. přijal delegaci jihoitalského kraje Molise. Z tamní horské vesničky Pescopennatoro, kde dnes žije necelých čtyři sta obyvatel, totiž čtyřiadvacetimetrový bílý smrk pochází. Papež připomněl hlubokou víru a zbožnost obyvatel chudého a mnohokrát zkoušeného regionu, které se projevily v místních uměleckých a kulturních tradicích. Čerpejte z tohoto bohatství a dále jej rozvíjejte v trvalé věrnosti křesťanství, vybízel Svatý otec.

„Pán se podle slavné předpovědi proroka Izaiáše objevil jako veliké světlo pro lid, který chodil ve tmách (srov. Iz 9,1). Bůh se stal člověkem a přišel mezi nás, aby rozptýlil temnoty hříchu a viny a zahrnul lidstvo svým božským světlem. Toto nejvyšší světlo, jehož je vánoční strom symbolem a upomínkou, v průběhu staletí nepozbylo nic ze své intenzity. Stále září a osvěcuje každého člověka, který přichází na svět. Zejména nám pak svítí tehdy, když procházíme okamžiky nejistoty a nesnází.!

Pokud se lidé snažili toto světlo uhasit a nahradit klamnými a podvodnými třpytkami, vždy to znamenalo násilí a tragédii, pokračoval papež. Historie obce, která letos strom darovala, to může dosvědčit. Za druhé světové války byla kompletně vypálena nacisty; farní kostel sv. Bartoloměje, původně ze 17. století, byl od základů vystavěn v padesátých letech minulého století.

„Snažíme-li se vymazat Boží jméno ze stránek dějin, výsledkem je pokřivený zápis, ve kterém i ta nejkrásnější a nejušlechtilejší slova ztrácejí svůj pravý smysl. Pokud nejsou pojmy „svoboda“, „společné dobro“, „spravedlnost“ pevně zakotveny v Bohu a v jeho lásce – onom Bohu, který ukázal svou tvář v Ježíši Kristu – zůstávají velmi často v moci lidských zájmů a ztrácejí spojitost s nárokem pravdy a občanské zodpovědnosti,“

řekl Svatý otec při audienci pro delegaci z kraje Molise. Rozžehnutí vánočního stromu se konalo odpoledne za přítomnosti představitelů Městského státu Vatikán biskupa a regionální správy.

Na Svatopetrském náměstí se zároveň pracuje na stavbě betlému, který v tomto roce věnoval další jihoitalský kraj, Basilicata. Jeho stavitelem je betlémář Francesco Artese, známý svými instalacemi v evropských městech, Svaté zemi i Spojených státech amerických. Jesličky zaujímají plochu sto padesáti čtverečních metrů. Stavitel do nich umístil více než sto hliněných figur zhruba třiceticentimetrové výšky, které oblekl do tradičních krojů historické Lukánie. Betlémskou jeskyni situoval na pozadí typické krajiny města Matera – tzv. materských kamenů, které dnes patří ke kulturnímu dědictví Unesco.

Scénu Ježíšova narození poprvé znázornil sv. Františkek (1223) a poté fascinovala dlouhý zástup prvořadých umělců. Vánoce však nejsou pouhou akademickou oslavou historické události, připomněl při prezentaci letošních jesliček generální sekretář Městského státu Vatikán. Mons. Giuseppe Sciacca upozornil, že se mají stát svátostnou připomínkou a aktualizací spásonosného Ježíšova narození:

„Bůh v Ježíši, který se rodí v Betlémě, neváhal rozbít stan svého skutečného lidství v našem středu a v naší každodennosti. Sdílí náš osud a dává mu smysl, zbavuje ho zmatku a nicoty.“

V jesličkách na Svatopetrském náměstí budou stát také vůl a oslík. Ve své knize „Ježíšovo dětství“ Benedikt XVI. uvádí, že se o nich evangelium nezmiňuje, ale zároveň upozorňuje na spojení Nového a Starého zákona. „Vůl zná svého majitele a osel jesle svého pána“, píše prorok Izaiáš a pokračuje: „Izrael nezná, můj lid nechápe“ (Iz 1,3). Vedle jesliček se tedy objevila tato dvě zvířata, která představují lidstvo, jež samo o sobě nechápe. Když však spatří Boha, dospívá k poznání, zdůrazňuje papež. Křesťanská ikonografie si brzy osvojila tento motiv a žádné ztvárnění jesliček se bez něj neobejde, uzavírá Benedikt XVI. v posledním svazku trilogie „Ježíš Nazaretský“.