AKTUALITY‎ > ‎

Bůh odpouští hříchy tak, že na ně zapomíná

přidáno: 9. 4. 2016 15:07, autor: Farnost Josefov   [ aktualizováno 9. 4. 2016 15:07 ]

Bůh odpouští hříchy tak, že na ně zapomíná

Vatikán. Boží dokonalost má slabý bod právě v tom místě, kde lidská nedokonalost nezná ústupky, totiž ve schopnosti odpustit. Poukázal na to dnes papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

Vycházel přitom jako obvykle z liturgických čtení. Dnešní evangelium (Mt 18,21-35) podává známou otázku, ve které se Petr ptá, kolikrát má odpustit tomu, kdo se proti němu provinil. Čtení z proroka Daniela (Dan 3.25.34-43) prezentuje modlitbu pronášenou Azariášem uprostřed mučednictví podstupovaného za to, že se odmítl klanět zlatému idolu, a prosí v ní o Boží milosrdenství zároveň pro lid i pro sebe. To je správný způsob modlitby, zdůraznil František:

Když Bůh odpouští, je jeho odpuštění tak obrovské, že je to jako by zapomněl. Naprosto opačně jednáme my, když říkáme: »Ten udělal to, tamten ono a ten tamto...« a myslíme na spoustu lidí ze starověkých, středověkých i novovověkých dějin. Nezapomínáme. Proč? Protože nemáme slitovné srdce. Mladý Azariáš se modlí: »Jednej s námi, Pane, podle množství svého milosrdenství. Vysvoboď nás.« Je to apel na milosrdenství, aby nám Bůh dal odpuštění a spásu a zapomněl na naše hříchy.

V evangelním úryvku Ježíš odpovídá Petrovi, že odpouštět je třeba vždycky, a vypráví podobenství o dvou dlužnících, z nichž prvnímu jeho věřitel odpustí, třebaže jde o enormní částku, zatímco on se krátce na to nedovede slitovat nad člověkem, který mu dluží jen nepatrný obnos. Papež k tomu poznamenává:

V modlitbě Otče náš prosíme »Odpusť nám naše viny jako i my odpouštíme našim viníkům«. To je rovnice, platí obě strany. Nejsi-li schopen odpustit, jak ti bude moci odpustit Bůh? On ti chce odpustit, ale nebude moci, pokud budeš mít srdce uzavřené a Jeho slitování nebude moci vstoupit. Někdo řekne: »otče, já mu odpouštím, ale nemohu zapomenout, co hrozného mi udělal..« - Pros tedy Pána, aby ti pomohl zapomenout. To je však něco jiného: dát odpuštění a neumět zapomenout. Avšak dát odpuštění a žádat pomstu, to nikdy! Je třeba odpouštět jako odpouští Bůh, odpouštět na maximum.

Milosrdenství, soucit a odpuštění – opakuje papež a dodává: „dát odpuštění umožňuje srdci vždycky Bůh svým milosrdenstvím“.

Kéž postní doba připraví naše srdce k přijetí Božího odpuštění, ale tak, abychom odpuštění přijali, a potom také ze srdce druhým dávali. »Možná mne už nikdy nepozdravíš, ale v srdci ti odpouštím.« A tak se přibližujeme k tomu, co je tak obrovské v Bohu, totiž k milosrdenství. A udělením odpuštění otevíráme svoje srdce, aby Boží milosrdenství vstoupilo a odpustilo nám. Všichni totiž potřebujeme prosit o odpuštění, všichni. Odpustíme a bude nám odpuštěno. Smilováváme se nad druhými a zakoušíme smilování Boha, který, když odpouští, zapomíná.

Končil papež František ranní kázání v Domě sv. Marty.