AKTUALITY‎ > ‎

Čeští a moravští biskupové u papeže Františka

přidáno: 15. 2. 2014 15:55, autor: Farnost Josefov   [ aktualizováno 15. 2. 2014 15:56 ]

Čeští a moravští biskupové u papeže Františka

Vatikán. Spolupráce duchovních a laiků, dialog s ateistickou společností, jednota a solidarita mezi biskupy, obezřelé nakládání se zrestituovaným majetkem – těchto témat se mimo jiné týkala promluva, kterou si Svatý otec František připravil pro Českou biskupskou konferenci. Audience pro české a moravské biskupy se konala dnes dopoledne v papežské knihovně Apoštolského paláce. Témata rozhovoru (restituce, stará liturgie, svědectví mučedníků) přibližují sami biskupové v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas.





Církev jako prostor otevřené a klidné konfrontace 

Promluva Svatého otce k českým a moravským biskupům při návštěvě ad limina

Česká sekce RV

Drazí bratři v biskupské službě,

Vítám vás u příležitosti vaší návštěvy ad limina Apostolorum, jíž jste obnovili a upevnili společenství církve v České republice s Petrovým stolcem. Setkání a srdečné rozhovory, ve kterých jste sdíleli se mnou i s mými spolupracovníky v římské kurii radosti a naděje, jakož i nesnáze a znepokojení vám svěřených společenství, pro mne byly příležitostí, jak lépe poznat situaci církve ve vašich oblastech. Jste oprávněně hrdi na pevné křesťanské kořeny vašeho lidu, jehož víra se datuje evangelizací svatých Cyrila a Metoděje. Zároveň jste si vědomi, že přilnutí ke Kristu není pouhým důsledkem minulosti, byť důležité, nýbrž je osobním a církevním skutkem, který v dějinném dnešku zavazuje každého člověka a každé společenství.

Máte-li věřícím umožnit odpovídající poznání Ježíše Krista a osobní setkání s Ním, jste především povoláni k tomu, abyste podpořili vhodné pastorační iniciativy, zacílené na solidní přípravu k přijetí svátostí a aktivní účast na liturgii. Rovněžtak nezbytné je úsilí o náboženské vzdělávání a o kvalifikovanou přítomnost ve školství a kultuře. Z vaší strany nesmí scházet bdělá a odvážná otevřenost vůči novým podnětům Ducha svatého, který rozdává svá charismata a uschopňuje věřící laiky, aby se ujali zodpovědnosti a úřadů, užitečných k obnově a růstu církve. Ke zvládání současných výzev a nových naléhavých pastoračních případů je nutná součinnost kléru, řeholníků a věřících laiků. Každý ve své vlastní roli je povolán k velkorysému přínosu, aby radostná zvěst zazněla v každém prostředí, včetně toho nejvíce nepřátelského či vzdáleného církvi, aby hlásání dospělo na periferie, k různým kategoriím osob, zejména nejslabším a ochuzeným o naději. Ze srdce si přeji, abyste důvěřovali slovům Pána, který nám slíbil svou neustálou přítomnost mezi námi (srov. Mt 28,20), a pokračovali s vaším lidem v pouti cestou radostného přijetí evangelia.

Zatímco po dlouhý čas církev ve vaší zemi utlačovaly režimy, založené na ideologiích popírajících lidskou důstojnost a svobodu, dnes se musíte vypořádávat s jinými nástrahami, kupříkladu se sekularismem a relativismem. Kromě neúnavného hlásání evangelních hodnot je tudíž nezbytný konstruktivní dialog se všemi lidmi, a také s těmi, kteří jsou vzdáleni jakémukoliv náboženskému cítění. Kéž jsou vždy křesťanská společenství místem přijetí, otevřené a klidné konfrontace, kéž jsou tvůrci smíření a pokoje, podnětem pro celou společnost, aby se zaměřila na obecné dobro a pozornost vůči nejpotřebnějším, kéž přispívají ke kultuře setkávání.

Při pohledu na nejisté podmínky, ve kterých žijí různé vrstvy společnosti, zejména rodiny, staří a nemocní lidé, a stejně tak na duchovní a morální křehkost mnoha lidí, zvláště mladých, si celé křesťanské společenství musí klást otázky, počínaje svými pastýři, hlavně biskupy. Biskup je volán k tomu, aby všude poskytoval Kristovy odpovědi, aby se bezvýhradně věnoval službě evangeliu, posvěcoval, učil a vedl Boží lid. Vyzývám vás proto, abyste byli vytrvalí v modlitbě, velkorysí ve službě svému lidu, horliví ve hlásání Slova. Je vaší starostí, abyste se s otcovskou láskou věnovali kněžím, kteří jsou vašimi prvořadými spolupracovníky. Jejich farní služba vyžaduje vhodnou stabilitu, jak kvůli uskutečnění přínosného pastoračního programu, tak kvůli důvěře a klidu mezi lidmi. Povzbuzuji vás, abyste podporovali stále živější a zevrubnější pastoraci povolání, aby zejména mladí lidé hledali smysl odevzdání se Bohu a bratřím. Směřujte vaši pozornost také k rodinné pastoraci. Rodina je nosný prvek společenského života a pouze, pracujeme-li k užitku rodiny, můžeme obnovit pletivo církevního společenství a samotné občanské společnosti. A konečně, jak bychom si mohli nepovšimnout důležitosti, jakou má přítomnost katolíků ve veřejném životě a sdělovacích prostředcích? Záleží také na nich, aby vždy zazněl hlas pravdy o současných problémech a aby církev byla vnímána jako spojenkyně člověka, ve službě jeho důstojnosti.

Všichni víme, nakolik je zásadní jednota a solidarita mezi biskupy, stejně jako jejich společenství s Petrovým nástupcem. Takováto bratrská jednota je taktéž neodmyslitelná pro účinnou práci vaší biskupské konference, která vám může dodat větší autoritu ve vašich vztazích se státní správou, jak v běžném životě, tak při řešení ožehavějších problémů. Na poli ekonomiky je nutné vyvinout takový systém, který by každé církevní instituci zaručil základní prostředky a svobodu k pastorační činnosti, přičemž by dbal na to, že materiální prostředky jsou určeny výlučně k duchovnímu poslání církve. Je zapotřebí pozorné bdělosti, aby církevní majetek byl spravován uvážlivě a transparentně, byl opatrován a uchováván, a to také za pomoci důvěryhodných a kompetentních laiků. Drazí bratři, vyjadřuji vám svou vděčnost za neúnavnou pastorační práci, kterou vykonáváte ve svých církvích a ujišťuji vás o své duchovní blízkosti a podpoře v modlitbě. Obracím se k Nejsvětější Panně, aby se přimlouvala za vás a váš úřad, a prosím vás, abyste se za mne stále modlili. Ze srdce uděluji své požehnání vám, vašim kněžím, zasvěceným osobám a všem věřícím laikům.

Přeložila Jana Gruberová 


O čem mluvili s papežem Františkem? 

říkají biskupové České republiky

Česká sekce RV





Biskup Jiří Paďour
Bylo to nádherné, jak si to nikdo nedovede představit. Sedli jsme si do půl kruhu. Svatý otec neměl žádný projev, ale shrnu-li to, mluvil v podstatě na všechna možná a běžná témata naší pastorace. Bylo evidentní, jak se v tom ve všem orientuje, jako farář i jako biskup.

Biskup Jan Vokál:
Zdrželi jsme se asi půl druhé hodiny ve společném rozhovoru. Nejprve pan kardinál Duka za celou biskupskou konferenci prezentoval takové resumé stavu církve, historie a vývoje církve v naší vlasti.

Kardinál Dominik Duka:
Abych neříkal pouhá suchá statistická data, která potom nevypovídají o souvislostech, tak jsem představil Českou republiku ve dvacátém století: situaci po I. světové válce, po II. světové válce, dvě emigrační vlny, což jsou situace, které katolickou církev početně, ale takříkajíc i z hlediska odborných kádrů nesmírně oslabily, a že v této situaci pak církev žila čtyřicet let. A musel jsem taktéž připomenout rozvoj církevního života po listopadu 1989, kdy se podařilo obnovit všechny struktury nejenom po stránce duchovní. Potom následovalo naše zhodnocení toho, kam by církev měla kráčet. Mohl jsem jménem ostatních biskupů papeže ujistit, že přijímáme jeho výzvu, aby církev byla misionářskou, a že jsme si také plně vědomi, že církev musí žít ve skromnosti. Ani nový zákon o částečném odstranění křivd a majetkové vyrovnání nedává církvi možnost žít prostopášně. Bude muset naopak opravdu hospodařit. Řekl jsem také, že je nutné, aby laici v církvi nebyli jenom laiky, ale aby zaujímali důležitá postavení jako odborníci v oblasti finanční, ekonomické a správní a aby existovala určitá otevřenost a celá společnost mohla vidět, jak církev žije a co koná.

Komentoval papež František tuto naši specifickou problematiku kolem restitucí?

Jistě, že ji komentoval, protože ví, že je to velká diskuse. Vyjádřil plnou důvěru, že o tyto věci budeme schopni pečovat.

Arcibiskup Jan Graubner:
Jeho vyjádření bylo velmi lapidární a stručné: Co bylo ukradeno, to se má vrátit. To je otázka spravedlnosti. Druhou věcí je otázka zodpovědného postoje, kdy je třeba myslet na další generace. Všechno má sloužit apoštolátu a službě společnosti, ve které žijeme a proto je potřebné se o to dnes postarat se vší odbornou zodpovědností.

Kardinál Miloslav Vlk:
Samozřejmě, přišla řeč také na restituce, když řekl: Spravedlnosti a práva je jistě zapotřebí. Tahle slova mě poměrně překvapila a v celé té debatě o restitucích nepadlo vůbec slovo »chudá církev«. Papež viděl, že pro činnost církve, kterou jsme mu vylíčili, je třeba mít prostředky, abychom ji mohli rozšiřovat a zvětšovat.

Pak se mluvilo o svědectví křesťanů a především o svědectví v době komunismu.

Biskup Jan Vokál:
Byl velmi zasažen příkladem mnoha nedávných mučedníků i svědectvím našich biskupů, kteří byli poměrně nedávno vězněni, a řekl také, že tento příklad věrnosti a víry je pro něho osobně povzbuzující.

Kardinál Miloslav Vlk
My jsme reagovali tím, že jsme mu řekli o tom, jak nás bl. Jan Pavel II. během návštěvy u nás v roce 1990 inspiroval k tomu, abychom sepsali tato svědectví, tedy jakési martyrologium. Řekl jsem, že je to již víceméně hotové dílo, které se bude překládat do angličtiny, a papež na to řekl, že je potřebné, aby se tato svědectví šířila dál a tak sloužila ostatním.

Arcibiskup Jan Graubner:
Zaujala mne ještě jiná věc. Například, když byla řeč o těch, kteří mají rádi starou liturgii a vrací se k ní, bylo patrné že papež mluví s velikou láskou, pozorností a citlivostí vůči každému, aby nezranil. Kromě toho měl však i poměrně silný výraz, když řekl, že u staré generace tomu rozumí, jestli se vrací k něčemu, co zažila, ale že není schopen pochopit mladou generaci, která se k tomu vrací. »Když se ptám konkrétněji a víc – dodal papež – zjišťuji, že je to spíše jakási móda. A pokud je to móda, tak je to věc přechodná, které není potřebné věnovat tolik pozornosti. Jenom je třeba s určitou trpělivostí a laskavostí se chovat k lidem, kteří propadli určité módě. Považuji však za obrovsky důležité jít na hlubinu, protože pokud nepůjdeme do hloubky, tak nás nezachrání liturgická forma ani taková, ani taková«.

Kardinál Dominik Duka:
Je také zajímavé, že papež zůstal řeholníkem a při fotografování se mne vyptával, kolik máme řeholníků, kolik dominikánů v Praze a podobně. Nezapřel zde tedy svoji původní „profesi“, tedy své jezuitské povolání řeholníka.

Biskup Jiří Paďour:
Pan biskup Vokál se papeže zeptal, co by nám poradil pro duchovní život. A on se trochu usmál a řekl: To je ohromná otázka! Modlit se, samozřejmě.

Za rozhovor poděkovala Johana Bronková