AKTUALITY‎ > ‎

Církev, která by nepřinášela Ježíše, je mrtvá

přidáno: 2. 11. 2013 16:28, autor: Farnost Josefov

Papež: Církev, která by nepřinášela Ježíše, je mrtvá

Vatikán. Přibližně sto tisíc lidí se dnes dopoledne sešlo na Svatopetrském náměstí, aby se účastnili generální audience. Papež František se ve své katechezi věnoval opět pravdám víry o církvi, tentokrát v souvislosti s Matkou Boží, která je vzorem církve ve víře, lásce a dokonalém spojení s Kristem. O druhém aspektu Svatý otec mimo jiné řekl:

Jakým způsobem je Maria pro církev živým příkladem lásky? Pomysleme na její ochotu ve vztahu k příbuzné Alžbětě. Svoji návštěvou jí Panna Maria přinesla nejenom hmatatelnou pomoc, ale také Ježíše, který už v jejím lůně žil. Přinesením Ježíše dostalo se jejímu domu radosti, plné radosti. Alžběta a Zachariáš byli šťastní z toho, že čekali dítě, což se v jejich věku zdálo nemožné, ale dívka Maria jim přinesla úplnou radost, která vychází z Ježíše a Ducha svatého a vyjadřuje se nezištnou láskou, sdílením, pomocí a porozuměním.
Matka Boží chce také nám všem přinést tento obrovský dar, jímž je Ježíš, a s Ním Jeho lásku, pokoj a radost. Taková je také církev, jako Maria. Církev není obchod, církev není humanitární nadace, církev není nevládní organizace, církev je poslána, aby všem přinášela Krista a Jeho evangelium. Toto je církev. Nepřináší sebe samu. Ať už je malá či velká, silná či slabá, církev přináší Ježíše. A církev má být jako Maria, která šla navštívit Alžbětu. Co přinesla? Ježíše! A církev přináší Ježíše. To je jádro církve. Přinášet Ježíše. Pokud by se hypoteticky stalo, že by církev nepřinášela Ježíše, pak by byla mrtvá. Je to jasné? (
potlesk) Musí přinášet Ježíše a musí přinášet Ježíšovu dobročinnost, Ježíšovu lásku, Ježíšovu sílu.

PLNÉ ZNĚNÍ katecheze Svatého otce je zde:

Maria je vzorem církve 

Katecheze Svatého otce na gen. audienci, nám. sv. Petra

Česká sekce RV

Dobrý den, drazí bratři a sestry,

V rámci cyklu katechezí o církvi chtěl bych dnes pohlédnout na Marii jakožto obraz a vzor církve. Učiním tak na základě vyjádření Druhého vatikánského koncilu, který v konstituci Lumen gentium praví: „Jak učil už sv. Ambrož, Bohorodička je vzor církve, ve víře, lásce a dokonalém spojení s Kristem.“ (č. 63).

1. Vyjděme z prvního aspektu: Maria je vzorem ve víře. V jakém smyslu je Maria pro církev vzorem ve víře? Pomysleme na to, kým byla Panna Maria: židovskou dívkou, která toužila z celého srdce po vykoupení svého lidu. V tomto srdci mladé Izraelské dcery však přebývalo tajemství, které neznala ani ona sama. Podle Božího plánu se měla stát Matkou Vykupitele. Boží posel ji při zvěstování nazývá „plnou milosti“ a zjevuje jí tento plán. Maria přitaká a od té chvíle se jí dostává nového světla. Soustředí se na Ježíše, Božího Syna, který od ní přijal tělo a ve kterém se naplňují přísliby celých dějin spásy. Mariina víra je naplněním víry Izraele. Je v ní soustředěno veškeré putování tohoto lidu očekávajícího vykoupení a v tomto smyslu je vzorem ve víře pro církev, jejímž středem je Kristus, vtělení nekonečné lásky Boží.

Jak prožívala Maria tuto víru? Prožívala ji v jednoduchosti tisíce každodenních starostí a obav každé maminky, jak zajistit jídlo, oblečení, péči o dům… Právě tato její normální existence byla prostorem, ve kterém se odvíjel jedinečný vztah a hluboký dialog mezi ní a Bohem, mezi ní a jejím Synem. Mariino přitakání, které bylo dokonalé hned v počátku, rostlo až k momentu Kříže. Tam její mateřství objalo každého z nás, celý náš život, aby nás vedla ke svému Synovi. Maria žila neustále ponořena v tajemství Boha, který se stal člověkem, jako Jeho první a dokonalá učednice, rozjímala ve svém srdci všechno ve světle Ducha svatého, aby pochopila a splnila veškerou Boží vůli.

Můžeme si klást otázky: necháváme se osvítit vírou Marie, naší Matky? Anebo ji považujeme za příliš vzdálenou a odlišnou od nás? Hledíme na ni ve chvílích těžkostí, zkoušek a temnot jako na vzor důvěry v Boha, který chce vždycky a jenom naše dobro? Přemýšlejme o tom, možná budeme mít užitek z toho, když objevíme Marii jako obraz a vzor církve právě ve víře, kterou žila.

2. Přejděme ke druhému aspektu: Maria je vzorem v lásce. Jakým způsobem je Maria pro církev živým příkladem lásky? Pomysleme na její ochotu ve vztahu k příbuzné Alžbětě. Svoji návštěvou jí Panna Maria přinesla nejenom hmatatelnou pomoc, ale také Ježíše, který už v jejím lůně žil. Přinesením Ježíše dostalo se jejímu domu radosti, plné radosti. Alžběta a Zachariáš byli šťastní z toho, že čekali dítě, což se v jejich věku zdálo nemožné, ale dívka Maria jim přinesla úplnou radost, která vychází z Ježíše a Ducha svatého a vyjadřuje se nezištnou láskou, sdílením, pomocí a porozuměním.

Matka Boží chce také nám všem přinést tento obrovský dar, jímž je Ježíš, a s Ním Jeho lásku, pokoj a radost. Taková je také církev, jako Maria. Církev není obchod, církev není humanitární nadace, církev není nevládní organizace, církev je poslána, aby všem přinášela Krista a Jeho evangelium. Toto je církev. Nepřináší sebe samu. Ať už je malá či velká, silná či slabá, církev přináší Ježíše. A církev má být jako Maria, která šla navštívit Alžbětu. Co přinesla? Ježíše! A církev přináší Ježíše. To je jádro církve. Přinášet Ježíše. Pokud by se hypoteticky stalo, že by církev nepřinášela Ježíše, pak by byla mrtvá. Je to jasné? (potlesk) Musí přinášet Ježíše a musí přinášet Ježíšovu dobročinnost, Ježíšovu lásku, Ježíšovu sílu.

A jakou lásku přinášíme druhým my, kteří jsme církví; každý z nás? Je to Ježíšova láska, která se sdílí, odpouští a provází anebo je to láska poněkud rozředěná? Jako víno rozředěné tak, že se stává vodou. Je taková naše láska? Je to silná láska anebo tak slabá, že následuje jen sympatie a hledá odměnu? Zištná láska? A jedna otázka: Ježíši se zištná láska líbí nebo nelíbí? Líbí? Zdá se, že si nejste moc jistí. Líbí nebo nelíbí? (hromadné zvolání „Ne“) Nelíbí! Láska musí být nezištná, jako byla Ježíšova láska. Jaké jsou vztahy v našich farnostech, v našich komunitách? Jednáme spolu jako bratři a sestry? Anebo se posuzujeme, mluvíme špatně jedni o druhých?... Slyšel jsem však, že tady v Římě nikdo nemluví o druhém špatně. Jestli je to pravda, nevím… Pečujeme každý jen o svoji „zahrádku“ anebo se staráme jeden o druhého? To jsou otázky týkající se lásky?

3. A krátce poslední aspekt: Maria je vzor spojení s Kristem. Život Panny Marie byl životem ženy jejího lidu: Maria se modlila, pracovala, chodila do synagogy… Avšak každý skutek byl vždycky konán v dokonalém spojení s Ježíšem. Tato jednota vyvrcholila na Kalvárii. Tady se Maria spojila se svým Synem v mučednictví srdce a odevzdáním života Otci za spásu lidstva. Matka Boží přijala za své Synovo utrpení a spolu s Ním přijala Otcovu vůli v oné poslušnosti, která přináší plody a dává pravé vítězství nad zlem a smrtí.

Skutečnost, kterou nás Maria učí, je krásná, totiž být vždycky spojeni s Ježíšem. Můžeme si položit otázku: pamatujeme na Ježíše, jenom když se něco nedaří a potřebujeme pomoc, anebo je náš vztah stálý a přátelství hluboké, i když jde o to, abychom jej následovali na cestě kříže?
Prosme Pána, aby nám daroval svoji milost a aby se v našem životě a v životě každého církevního společenství odrážel vzor Marie, Matky církve. Kéž se tak stane.

Přeložil Milan Glaser  

Comments