AKTUALITY‎ > ‎

Co mi vadí na katolické mši

přidáno: 30. 4. 2016 16:42, autor: Farnost Josefov   [ aktualizováno 30. 4. 2016 16:49 ]

Co mi vadí na katolické mši

Mark Hart

Co mi vadí na katolické mši
Foto: IMA
Jeden kamarád mi řekl:
„Povím Ti, co mi vadí na katolické mši.
Kázání nestojí za nic, hudba nestojí za nic a já z toho nic nemám.“
 
Na to jsem mu odpověděl:
„Mně se na katolické mši líbí to,
že i když hudba nebo kázání nestojí za nic, stejně přijímám Krista.“
 
O věci okrajového významu nejde.
To je jen ciferník kompasu.
Kristus je střelka, která ukazuje k Bohu.

Mše je větší než lidé s ní spojení.
Jestli kněz někdy řekl něco, co vás urazilo, odpusťte mu.
Jestli hudebníci berou liturgii spíš jako představení než jako modlitbu,
promluvte si s nimi pokorně a laskavě v soukromí.
Pokud zvuky linoucí se ze sboru
připomínají spíš mrouskání koček než kůry andělů,
přidejte se ke sboru nebo zpívejte hlasitěji.
Pokud vám vadí lektorův styl čtení, nabídněte se jako lektoři sami.

Příležitost se definuje jako „příznivá šance pro náš vlastní rozvoj“.
Samotné chození na mši z vás světce neudělá.
Můžu celý den sedět v garáži a mechanik ze mě nebude.
Ale ti, kdo chodí na mši každý týden nebo každý den,
mají neuvěřitelnou příležitost růst ve víře
a nechat se postupně proměnit k obrazu Božímu.
 


převzato z pastorace.cz 



Teorie konverze

Mark Hart

z knihy Crash test , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Všimli jste si někdy, že většina příběhů o obrácení má stejný scénář: z hrozného hříšníka se stane úžasný světec, a většinou jde o změnu tak obrovskou, že i pan Jekyll a pan Hyde blednou závistí? Měli jste někdy pocit, že vašemu životnímu příběhu taková dramatičnost chybí, a pochybovali jste proto o tom, jestli bylo vaše obrácení opravdu upřímné?

Cílem křesťanského života je ale něco mnohem víc než jen přestat s destruktivním nebo hříšným chováním. Cílem je odevzdat se Bohu. Když se takto odevzdáme, získáváme milost, abychom opustili sobecký život a začali žít nesobecky. Podle mého názoru je právě tohle rozdíl mezi konverzí ke Kristu, která se většinou týká hlavně myšlení, a proměnou v Kristu, která zahrnuje činy: změnu prostředí, způsobu vyjadřování, chování a motivací.

Konverze jsou úžasné v tom, že vedou hříšné lidi k tomu, aby se stávali dobrými nebo alespoň lepšími, než byli. Krutá realita ale je, že Ježíš vás nevolá, abyste byli lepšími lidmi. Ježíš Kristus vás vybízí, abyste se stali novými lidmi, novým stvořením (Gal 2,20), abyste se neobrátili pouze ve vaší mysli, ale proměnili se v těle i v duchu. Znamená to přiznat si, že život, který právě žijete, možná není tím, k čemu vás Pán volá. Znamená to přiznat si, že jsou oblasti vašeho života, v nichž Pánu nedovolíte být skutečně Pánem.


Je nad čím žasnout

Mark Hart

z knihy Crash test , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

My lidé rádi žasneme. Vyskočíme z křesla, když dá střelec parádní branku nebo tenista odpálí smeč. Udělujeme stovky cen hercům ale také třeba zapáleným učitelům, kteří nám pomohli dívat se na život jinak. Byli jsme stvořeni se schopností žasnout; uctívat něco nebo někoho je nám vlastní. 

Bohužel tyto naše vrozené schopnosti jsou většinou nasměrovány spíše na nedokonalá Boží stvoření než na Stvořitele. Proč v nás třeba středeční západ slunce nevyvolá větší ohlas než nedělní gól? Proč nás denní četba Písma nezaujme tolik jako četba novin? Proč bojujeme o poslední lavice v kostele a o první řady na rockovém koncertě? 

Žasneme dnes nad speciálními filmovými efekty, ale nestojíme – či lépe neklečíme – v úžasu před Bohem. Samozřejmě, chceme-li stát v úžasu před Bohem, pomůže nám, když budeme v jeho přítomnosti. Zastavili jste se někdy před Pánem, který je přítomen v Nejsvětější svátosti, abyste si uvědomili, jak ohromující vlastně Bůh je? Poklekli jste někdy před ním z úcty? Pokud ne, zkuste to. Bůh nesestoupil z nebe, aby prodléval ve zlatém svatostánku, ale aby přebýval ve vašem srdci. Je to Bůh, který stvořil nejen celý vesmír, ale je to také Otec, který utkal každé vlákno vašeho těla v lůně vaší matky (Ž 139,13) a má spočítány i všechny vlasy na vaší hlavě (Mt 10,30).


Lekce z vlaku

Mark Hart

z knihy Crash test , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Novopečený otec tiše sedí v čerstvě vymalovaném dětském pokojíku rodinného domku. Jeho žena spí ve vedlejší místnosti, vyčerpaná po celém dni „dovolené“ s novorozencem. Otec se dívá do tváře své dcery – do svých vlastních očí – a dva protichůdné proudy myšlenek se dávají do pohybu – jako dva vlaky v protisměru. 

„Podívej se na to nádherné stvoření,“ pomyslí si. „Tohle je první dokonalá věc, kterou jsem kdy udělal. Pane, myslel jsem si, že jsi dobrý, ale teď teprve vidím, jak moc jsi dobrý.“ Jeden vlak, vlak myšlenek B, se rozjel a Ježíš Kristus jako strojvůdce nás zve, abychom naskočili a užili si jízdu. Vlak vyjíždí ze stanice srdce, nabírá rychlost a mizí nám z očí, jako znamení naděje a očekávání.

Vlak sem tam zpomalí, aby otec mohl lépe zahlédnout momentky z této oslavy života a mohl si uvědomit, jak moc je šťastný, že mu Bůh, který ho tolik přesahuje, dovolil účastnit se samotného díla stvoření. Skutečnost, že se nezměrná Boží láska může vejít do toho malého tělíčka, mu bere dech. Malinké srdíčko jeho dcery bije na jeho srdci. Bůh miluje své děti natolik, že je obdarovává dětmi. „Úžasné, prostě úžasné,“ říká si mladý otec.


Únavné dny odpočinku

Mark Hart

z knihy Crash test , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Neděle dnes už není dnem odpočinku, přemítání a relaxace, ale jen dalším dnem tvrdé dřiny. Neděli si nevychutnáváme, ale doháníme resty. Sekáme trávu, místo toho, abychom prosekali naše myšlenky, pereme prádlo, a ne své duše. Doděláváme práce, na které jsme zapomněli, místo abychom zapomněli na práce, které jsme dělali, a užívali si domova. Světit den odpočinku pro nás znamená šestnáctihodinovou pracovní dobu, do které se snažíme vecpat tolik povinností, kolik je v lidských silách, abychom ulevili našim neuvěřitelně nabitým pracovním rozvrhům. Neděle má co dočinění spíše s děláním než s neděláním. 

Sami víte, jak jste zaměstnaní. Udělejte si seznam všech věcí, které obvykle děláte v neděli. Kolik z nich vás vede k Bohu? Jak by vás vaše činnosti mohly lépe vést k Bohu? 

Bůh neustanovil den odpočinku, protože ho potřebuje on – on přece není nikdy unavený – ale protože ho potřebujeme my. V neděli nás zve k rodinné večeři a ke společnému stolu, volá nás zpátky z míst, na kterých pracujeme, aby nás učil milovat a užívat si společného setkávání. 

Při mši se znovu stáváme členy jeho rodiny a tak se začleňujeme do jeho těla, církve, jak nás k tomu kdysi před mnoha staletími pozval ve večeřadle.


Při rodinné večeři se jim rozhořelo srdce

nebo je začala pálit žáha?

Mark Hart

z knihy Crash test , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Jeden kamarád mi řekl: „Povím Ti, co mi vadí na katolické mši. Kázání nestojí za nic, hudba nestojí za nic a já z toho nic nemám.“ 

Na to jsem mu odpověděl: „Mně se na katolické mši líbí to, že i když hudba nebo kázání nestojí za nic, stejně přijímám Krista.“ O věci okrajového významu nejde. To je jen ciferník kompasu. Kristus je střelka, která ukazuje k Bohu.

Mše je větší než lidé s ní spojení. Jestli kněz někdy řekl něco, co vás urazilo, odpusťte mu. Jestli hudebníci berou liturgii spíš jako představení než jako modlitbu, promluvte si s nimi pokorně a laskavě v soukromí. Pokud zvuky linoucí se ze sboru připomínají spíš mrouskání koček než kůry andělů, přidejte se ke sboru nebo zpívejte hlasitěji. Pokud vám vadí lektorův styl čtení, nabídněte se jako lektoři sami. 

Příležitost se definuje jako „příznivá šance pro náš vlastní rozvoj“. Samotné chození na mši z vás světce neudělá. Můžu celý den sedět v garáži a mechanik ze mě nebude. Ale ti, kdo chodí na mši každý týden nebo každý den, mají neuvěřitelnou příležitost růst ve víře a nechat se postupně proměnit k obrazu Božímu.



Začněme od začátku

Mark Hart

z knihy Crash test , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

V pubertě se můj katolický život sestával z hledání skulin v Desateru, ne z hledání Pána. 

Když jsem se dostal do puberty, spadl jsem se do pasti teologie „ospravedlnění“. Které chování mohu ospravedlnit, abych se ještě protáhl nebeskou bránou? Chtěl jsem víru, která by mi dopřála tolik sexu, cigaret a alkoholu, kolik bych chtěl, a dovolila by mi být tak zahleděný do sebe, jak bych si přál. Našel jsem ji. Bylo to náboženství mého Já. Měli jsme jednoho věřícího, byli jsme úplně švorc a směřovali do pekla. 

Bůh, kterého jsem znal ze zpovědnice, byl nedostupný, a tak jsem se díval raději sám do sebe než vzhůru k němu. Časem jsem pochopil, že hranice tu nejsou od toho, aby se překračovaly, zato moje sobectví tu od toho je. U vás je to stejné. Nalezení našeho nejvlastnějšího já v Kristu musí začít tím, že se cosi zlomí uvnitř nás samých.


Ať už jsme připraveni, nebo ne – On má plán

Mark Hart

z knihy Crash test , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Bůh vás chce použít, má pro vás svůj plán. Je připraven si vyžádat všechny talenty, dary a schopnosti, kterými vás obdaroval. Pokud jste pohlceni tím, co nejste, podívejte se do zrcadla a uvědomte si, že Bůh vidí to, co jste. Vidí váš potenciál a svou slávu ve vás. 
Neporovnává vás s člověkem vedle vás, aby si zjistil, zda jsou vaše schopnosti tabulkově srovnatelné. Zajímá ho, jak vy používáte potenciál, který do vás vložil. Odpálkuje každou výmluvu, kterou mu nadhodíte, abyste mohli ignorovat nebo odmítat jeho dary. 

V Písmu vidíme, že Bůh povolává a používá různé lidi s různými problémy. Někdy povolal lidi, kteří byli na dně, protože se nechali pohltit svým hříchem. Někdy – docela často – povolává lidi, kteří jsou nízko na společenském žebříčku nebo jsou dokonce ze společnosti vyloučeni. Mnoho z nich by mělo docela dobrou výmluvu, proč nemohou Bohu sloužit, když je povolal. Jednou jsem četl seznam, který začínal takto: 

Jakub byl lhář. David byl cizoložník. Abrahám byl moc starý. Timotej měl žaludeční vředy. Petr byl zbabělý. Mojžíš koktal a byl vrah. Marek byl nespolehlivý. Ozeáš se oženil s prostitutkou. Noemi byla stejně jako Rút vdova. Jonáš byl neposlušný. Miriam byla drbna. Tomáš pochyboval. Eliáš trpěl depresí. Pavel byl také vrah. Jan Křtitel se legračně oblékal. Marta byla příliš úzkostlivá. Zacheus byl moc malý. Maria byla jenom teenager. Lazar byl mrtvý.

Jaká je vaše výmluva? Bůh na vás něco vidí, něco, co možná nevidíte ani vy sami. Volá vás, abyste byli pokorní, spoléhali na něj, a uvědomovali si, jak ho potřebujete, abyste mu byli schopni lépe sloužit.



Mnoho mladých katolíků prožívalo nebo stále prožívá svou víru jako Mark Hart. Málokdy zmeškají mši, ačkoli jí nerozumí. Mají Bibli, ale nečtou ji. Chodí ke zpovědi, ale nepociťují lítost.

Je vaše zkušenost s katolickou vírou podobná? Znamená pro vás víra jen samá pravidla? Pokud ano, zapomeňte na jednotvárný život, plný bezmyšlenkovitého dodržování pravidel, kterým nerozumíte. Je na čase vstoupit do světla vašeho Stvořitele, který mění životy a zve vás, abyste žili z jeho nesmrtelné lásky. 

Autorova vtipná a výstižná zamyšlení ukazují na hlavní pointu. Bůh nikoho nevolá k tomu, aby byl dobrým člověkem, někým, kdo prostě jen dodržuje pravidla, ale aby byl novým člověkem v Ježíši Kristu.