AKTUALITY‎ > ‎

Honba za pokladem, který se shromažďuje v nebi, je smyslem života

přidáno: 29. 6. 2013 14:44, autor: Farnost Josefov

Papež František: Honba za pokladem, který se shromažďuje v nebi, je smyslem života

Vatikán. Prosit Boha o milost mít srdce, které umí milovat a nedá se svést bezcennými poklady. Takový je obsah homilie, kterou dnes pronesl papež František během eucharistie v kapli Domu sv. Marty. Koncelebrovali s ním kard. Francesco Coccopalmerio, biskupové Juan Ignacio Arrieta a José Aparecido Gonzalves de Almeina, tedy předseda, sekretář a podsekretář Papežské rady pro výklad legislativních textů. Mše se účastnili také další spolupracovníci tohoto vatikánského dikasteria a zaměstnanci Domu sv. Marty.

Honba za jediným pokladem, který si může člověk v životě donést až za tento život, je smyslem křesťanova bytí. Tento smysl bytí objasňuje Ježíš učedníků v dnešním evangeliu (Mt 6,19-23): „Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ Problém spočívá v tom, komentoval papež František, abychom nezaměňovali poklady. Jsou totiž „poklady riskantní“, které svádějí a které „musíme opustit“, hromadí se během života a smrt je zmaří. Lehce ironicky pak papež dodal: „Nikdy jsem neviděl nějaký stěhovací kamion za pohřebním průvodem. Nikdy.“ Existuje však poklad, pokračoval Svatý otec, který „si s sebou můžeme nést, poklad, který zloději nemohou zcizit a který není „tím, co sis naspořil pro sebe“, nýbrž „tím, co jsi dal druhým“:

Poklad, který jsme dali druhým, si neseme. A ten bude naší zásluhou v uvozovkách, tedy „zásluhou“ Ježíše Krista v nás. A tu si máme nést. Pán nám dovoluje si ji nést. Láska, charita, služba, trpělivost, dobrota, něha jsou nádherné poklady, které neseme. Ostatní ne.

Evangelium tedy praví, že poklad, který je v Božích očích cenný, se již na zemi hromadí v nebi. Ježíš, poznamenal dále papež František, však činí další krok a váže tento poklad k srdci, vytváří vztah mezi dvěma póly. A to proto, dodal, že Pán „učinil naše srdce neklidným, aby hledalo Jeho“:

Pán nás učinil neklidnými, abychom Jej hledali, nalézali a rostli. Avšak, není-li náš poklad blízký Pánu, není-li Pánův, zneklidňuje se naše srdce pro věci, které nestojí za to.. Mnoho lidí i my se znepokojujeme… abychom měli to a dosáhli ono.. A nakonec se naše srdce unaví, nikdy není naplněné a tak zemdlí, stane se lenivým, stane se srdcem bez lásky. Je to srdce znavené. Přemýšlejme o tom. Co mám já? Znavené srdce, které se chce jenom zařídit, mít pár věcí, hezké bankovní konto, toto či tamto, anebo neklidné srdce, které stále více usiluje o věci, které nemůže vlastnit, věci Pánovy? Tento neklid si musíme neustále pěstovat!

V tomto bodě, pokračoval papež František, poukazuje Kristus také na „oko“, které je symbolem „úmyslu srdce“ a odráží se v těle. „Srdce, které miluje, činí tělo svítilnou, je jasné; „špatné srdce“ jej činí temným. Na kontrastu světlo-temnota, podotýká papež, závisí „náš úsudek o věcech“, jako ukazuje mimo jiné fakt, že z „kamenného srdce přimyknutého k pozemským pokladům“ a „sobeckého srdce“, které se může stát také „pokladem zášti“, „se rodí války“. V modlitbě na přímluvu sv. Aloise Gonzagy, kterého si dnes církev připomíná, uzavíral papež svoji homilii, prosme o „milost nového srdce“, „srdce z masa“:

Kéž všechny tyto kousky srdce, jež jsou z kamene, Pán zlidští oním neklidem, onou zdravou touhou jít a hledat Jej a nechat se od Něho hledat. Kéž nám Pán změní srdce! A tak nás zachrání před poklady, které nám nemohou pomoci k setkání s Ním, ve službě druhým. A kéž nám dá světlo, abychom poznávali a usuzovali podle pravého pokladu, který je Jeho pravda. Kéž nám Pán změní srdce, abychom hledali opravdový poklad a stali jsme se lidmi světla a nebyli lidmi temnoty.“ 

Comments