AKTUALITY‎ > ‎

Jeho Eminence Dominik kardinál Duka - reportáže ze slavnostního předání kardinálských hodností

přidáno: 18. 2. 2012 16:23, autor: Petr Boháč

Změny v kardinálském sboru

Vatikán. Po dnešním zasedání čtvrté veřejné konzistoře kardinálský sbor čítá 213 členů, z nichž 125 má právo volit papeže. Dalších 84 kardinálů přesáhlo věkovou hranici osmdesáti let a nemohou se účastnit konkláve. Členové kardinálského sboru pocházejí ze 71 zemí – 119 z Evropy, 32 z Latinské Ameriky, 21 ze Severní Ameriky, 20 z Asie, 17 z Afriky a 4 z Oceánie. Benedikt XVI. v průběhu čtyř konzistoří, které se uskutečnily během svého pontifikátu, jmenoval celkem 62 nových kardinálů. 




Nový motiv kardinálského prstenu

Vatikán. Na prstenu, který dnes Svatý otec navlekl dvaadvaceti novým kardinálům, jsou na ploše ve tvaru kříže vyobrazeni apoštolové sv. Petr a Pavel jako symboly víry a hlásání radostné zvěsti. Jejich figury byly inspirovány sochami, které stojí před bazilikou sv. Petra. Nad hlavami obou svatých je osmicípá hvězda, odkazující k Panně Marii. Obruba prstenu napodobňuje sloupoví Vatikánské baziliky. Na vnitřní straně prstenu je vyryt papežský znak Benedikta XVI. Doposud byla na kardinálských prstenech zobrazována scéna Ukřižování, jak dokládá i úryvek z promluvy Svatého otce při poslední veřejné konzistoři:

Na prstenu, který vám dnes předám jako pečeť vaší snubní smlouvy s církví, je proto znázorněn obraz Ukřižovaného. A z téhož důvodu odkazuje barva vašeho hábitu ke krvi, symbolu života a lásky. Kristova krev, kterou podle starodávné ikonografie, sbírá Maria z probodnutého boku Syna, zemřelého na kříži, a kterou podle prorockých Písem rozjímal Jan, když vytryskla spolu s vodou.

Titulární kostely a diakonie nových kardinálů

Vatikán. Nově jmenovaným kardinálům byly při dnešní veřejné konzistoři přiděleny tyto římské titulární kostely nebo diakonie:

1. Kard. FERNANDO FILONI, Diakonie Naší Paní z Coromoto a sv. Jana z Boha 
2. Kard. MANUEL MONTEIRO DE CASTRO, Diakonie sv. Dominika Guzmana
3. Kard. SANTOS ABRIL Y CASTELLÓ, Diakonie sv. Ponciána
4. Kard. ANTONIO MARIA VEGLIÒ, Diakonie sv. Cesarea na Palatinu
5. Kard. GIUSEPPE BERTELLO, Diakonie sv. Víta, Modesta a Krescencie
6. Kard. FRANCESCO COCCOPALMERIO, Diakonie sv. Josefa tesaře
7. Kard. JOÃO BRAZ DE AVIZ, Diakonie sv. Heleny za Prenestinskou branou 
8. Kard. EDWIN FREDERICK O’BRIEN, Diakonie sv. Šebestiána na Palatinu 
9. Kard. DOMENICO CALCAGNO, Diakonie Zvěstování Panny Marie na Via Ardeatina
10. Kard. GIUSEPPE VERSALDI, Diakonie Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, Castro Pretorio
11. Kard. GEORGE ALENCHERRY, Titulus sv. Bernarda v Diokleciánových lázních
12. Kard. THOMAS CHRISTOPHER COLLINS, Titulus sv. Patricia 
13. Kard. DOMINIK DUKA, O.P., Titulus sv. Marcelina a Petra
14. Kard. WILLEM JACOBUS EIJK, Titulus sv. Kalista
15. Kard. GIUSEPPE BETORI, Titulus sv. Marcela
16. Kard. TIMOTHY MICHAEL DOLAN, Titulus Naší Paní z Guadalupe, Monte Mario
17. Kard. RAINER MARIA WOELKI, Titulus sv. Jana Marii Vianneye
18. Kard. JOHN TONG HON, Titulus Panny Marie Královny apoštolů
19. Kard. LUCIAN MUREŞAN, Titulus sv. Atanázia
20. Kard. JULIEN RIES, Diakonie sv. Antonína Paduánského na Circonvallazione Appia
21. Kard. PROSPER GRECH, O.S.A., Diakonie sv. Marie Goretti
22. Kard. KARL JOSEF BECKER, S.I., Diakonie sv. Juliána mučedníka 

Čtvrtá veřejná konzistoř Benedikta XVI.

Vatikán. O dnešním dopoledni se ve Svatopetrské bazilice konala řádná veřejná konzistoř, již čtvrtá v pořadí během pontifikátu Benedikta XVI. Svatý otec při ní jmenoval 22 nových členů kardinálského sboru a vyhlásil kanonizaci sedmi blahoslavených, která se uskuteční 21. října tohoto roku. Slavnostní obřad začal bohoslužbou slova, po které následovala promluva Svatého otce.

Pozdrav, kterým se Benedikt XVI. obrátil v závěru své promluvy k přítomným státním delegacím, patřil rovněž ministru zahraničí České republiky Karlu Schwarzenbergovi. Itálii, ze které pochází sedm nově jmenovaných kardinálů, zastupoval premiérský pár Montiových. Delegace dalších národů vedli maltský prezident, portugalský ministr zahraničí, španělský ministr vnitra či starosta Berlína.

Po slavnostním ohlášení jmen nových členů kardinálského sboru a jejich kardinálských titulů, noví kardinálové vyznávají svou víru a přísahají poslušnost a věrnost papeži i jeho nástupcům. Jednotliví kardinálové pak přistupují ke Svatému otci, aby od něj obdrželi biret, prsten a listinu, potrvzující kardinálské jmenování a nesoucí jméno římského titulárního kostela, či diakonie. Nový kardinál pak pozdraví papeže i další členy kardinálského sboru pozdravením pokoje.

Dnešní obřad spojil předání tří vnějších znaků kardinálské hodnosti v jednom okamžiku, zatímco dříve se předávaly odděleně při veřejné (biret) a tajné konzistoři (prsten, titulární kostel nebo diakonie). Svatý otec tak ve shodě s konciliární reformou konzistoriálních obřadů, uplatněnou poprvé Pavlem VI. při konzistoři roku 1969, zjednodušil stávající praxi a naopak zdůraznil kontext modlitby. Z obřadů při konzistoři v roce 1969 byly převzaty i úvodní a závěrečná modlitba, ve kterých se připomíná moc, již Pán svěřil své církvi a zejména Petrovu úřadu. Papež se modlí rovněž sám za sebe, aby dobře plnil svěřené poslání.

Být eminentními služebníky církve 

Promluva Benedikta XVI. na kardinálské konzistoři, baz. sv. Petra

Česká sekce RV

«Tu es Petrus, et super hanc petram aedificabo Ecclesiam meam».

„Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev.“

Ctihodní bratři,
Drazí bratři a sestry!

Tato slova vstupního zpěvu nás uvedla do slavnostního a podmanivého obřadu řádné veřejné konzistoře, na níž budou kreováni noví kardinálové předáním biretu, prstenu a titulu. Těmito působivými slovy Ježíš ustanovil Petra pevným základem církve. Kvalitou tohoto základu je víra, neboť Šimon se stává Petrem – Skálou – protože vyznal svoji víru v Ježíše, Mesiáše a Syna Božího. V Kristově zvěsti je církev spojena s Petrem a Petr je učiněn základem církve, avšak tím, kdo buduje církev, je Kristus sám, Petr má být zvláštním prvkem této budovy. Má být tímto prvkem prostřednictvím věrnosti svému vyznání, proneseného u Cesareje Filipovy, v síle prohlášení: „Ty jsi Kristus, Syn Boha živého“.

Ježíšova slova určená Petrovi dobře vystihují církevní charakter dnešní události. Noví kardinálové totiž přidělením titulárního kostela tohoto města či příměstské diecéze, budou se všemi důsledky začleněni do římské církve vedené Petrovým nástupcem, aby s ním úzce spolupracovali na řízení všeobecné církve. Tito drazí spolubratři, kteří se za okamžik stanou součástí kardinálského kolegia, budou novými a silnějšími svazky spojeni nejen s římským papežem, ale také s celým společenstvím věřících, kteří jsou rozptýleni po celém světě. Při plnění své zvláštní služby na podporu petrovského ministeria, budou noví kardinálové přizváni ke zvažování a hodnocení různých událostí, problémů a pastoračních kritérií, týkajících se poslání celé církve. V tomto delikátním poslání jim bude příkladem a pomocí ono svědectví víry, které vydal svým životem a smrtí kníže apoštolů, jenž z lásky ke Kristu dal sebe sama tou nejzazší obětí.

V tomto smyslu je také třeba chápat udělení purpurového biretu. Novým kardinálům je svěřena služba lásky: lásky k Bohu, lásky k jeho církvi, absolutní a bezpodmínečné lásky k bratřím až k prolití krve, bude-li to nezbytné, jak praví formule udělení biretu a naznačuje purpurová barva oděvu. Je po nich dále žádáno, aby sloužili církvi láskou a silou, jasností a moudrostí učitelů, energií a statečností pastýřů, věrností a odvahou mučedníků. Jde o to, aby byli eminentními služebníky církve, která má v Petrovi viditelný základ jednoty.

V přečteném úryvku evangelia se Ježíš prezentuje jako služebník, nabízí se jako vzor k napodobování a následování. Na pozadí třetí předpovědi utrpení, smrti a vzkříšení Syna člověka vystupuje jako příkrý kontrast scéna dvou Zebedeových synů, Jakuba a Jana, kteří se ještě ženou za snem o slávě po Ježíšově boku, a požádali ho: „Dej ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici“ (Mk10,37). Ježíšova replika je pronikavá a klade jim nečekanou otázku: „Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji?“ (Mk 10,38). Narážka je jasná: kalich je kalichem utrpení, které Ježíš přijímá, aby uskutečnil Otcovu vůli. Služba Bohu a bratřím: sebedarování, taková je logika, kterou autentická víra vtiskuje a rozvíjí v našem každodenním životě a která není odrazem světského stylu moci a slávy.

Jakub a Jan svým požadavkem ukazují, že nechápou logiku života dosvědčovanou Ježíšem, onu logiku, která má – podle jejich Mistra – charakterizovat učedníka v jeho duchu i v jeho jednání. A tato pomýlená logika nepřebývá jenom v obou Zebedeových synech, protože, jak podotýká evangelista, nakazila také „ostatních deset“ apoštolů, kteří se „rozmrzeli na Jakuba a na Jana“ (v. 41). Rozmrzeli se, protože je nesnadné vstoupit do logiky evangelia a opustit logiku moci a slávy. Svatý Jan Zlatoústý říká, že všichni apoštolové byli ještě nedokonalí, jak ti dva, kteří chtěli být výše než oněch deset, tak ti ostatní, kteří jim záviděli (srov. Komentář Matouše, 65,4). A svatý Cyril Jeruzalémský v komentáři paralelních pasáží evangelia dodává: „Učedníci upadli do lidské slabosti a diskutovali mezi sebou, kdo bude hlavou a představeným ostatních… Stalo se to a bylo nám to předáno k našemu prospěchu… Co se přihodilo svatým apoštolům, může být pro nás podnětem k pokoře“ (Komentář Lukáše, 12,5). Tato epizoda dává Ježíšovi příležitost obrátit se ke všem učedníkům, „zavolat je k sobě“ a jakoby je semknout a vytvořit z nich a ze Sebe jediné a nedělitelné tělo, ukázat jim jaká cesta vede k opravdové slávě, Boží slávě: „Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži jim dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech“ (Mk 10, 42-44).

Panování a služba, egoismus a altruismus, vlastnictví a dar, zájem a nezištnost: tyto logiky jsou v hlubokém rozporu a střetávají se v každé době a na každém místě. Není pochyb o cestě, kterou zvolil Ježíš. On se neomezuje na to, že ji tehdejším a dnešním učedníkům ukazuje, ale prožívá ji na svém těle, neboť vysvětluje: „Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny“ (v. 45). Tato slova osvěcují jedinečnou silou dnešní veřejnou konzistoř. Znějí v hloubi duše a představují pozvání a odkaz, sdělení a povzbuzení zvláště pro vás, drazí a ctihodní bratři, kteří budete připočteni do kardinálského kolegia. Podle biblické tradice je Syn člověka tím, kdo dostává moc a vládu od Boha (srov. Dan 7,13). Ježíš interpretuje svoje pozemské poslání tak, že nadřazuje nad postavu Syna člověka trpícího Služebníka, jak jej popisuje Izaiáš (srov. Iz 53,1-12). Moc a slávu dostává pouze jako „služebník“. A je služebníkem, neboť na sebe bere úděl bolesti a hříchu celého lidstva. Jeho služba se uskutečňuje v naprosté věrnosti a úplné odpovědnosti vůči lidem. Jeho svobodné přijetí násilné smrti se proto stává cenou za osvobození pro mnohé, stává se počátkem a základem vykoupení každého člověka a celého lidského rodu.

Drazí bratři, kteří budete připočteni do kardinálského kolegia! Kristovo naprosté darování sebe sama na kříži ať je pro vás principem, podnětem a silou víry, která se projevuje láskou. Vaše poslání v církvi a ve světě ať je stále a jedině „v Kristu“, odpovídá Jeho logice a nikoli logice světa, ať je osvěcováno vírou a oživováno láskou, která k nám proudí ze slavného Pánova kříže. Na prstenu, který vám za okamžik předám, jsou znázorněni svatí Petr a Pavel, a v jeho středu hvězda, která evokuje Pannu Marii. Nošením tohoto prstenu jste denně voláni připomínat si svědectví, které tito dva apoštolové vydali Kristu mučednickou smrtí zde v Římě a svou krví tak propůjčili plodnost církvi. Připomínka Panny Marie pro vás vždycky bude pozváním následovat tu, která měla pevnou víru a byla pokornou Pánovou služebnicí.

Závěrem této krátké úvahy bych rád srdečně pozdravil všechny přítomné a poděkoval vám, zejména oficiálním delegacím z různých zemí a představitelům četných diecézí. Noví kardinálové jsou svojí službou povoláni být věrni Kristu a řídit se jedině Jeho evangeliem. Drazí bratři a sestry, modlete se, aby v nich mohl být živě přítomen náš jediný Pán a Mistr, Pán Ježíš, zdroj veškeré moudrosti, která všem ukazuje cestu. A modlete se také za mne, abych mohl stále nabízet Božímu lidu svědectví jisté nauky a mírnou pevností řídit bárku svaté církve.

Přeložil Milan Glaser 


Nové kardinálské kolegium 

Ke konzistoři slavené ve Vatikánu 18. února 2012

Krzysztof Bronk

Kardinálský purpur není v dnešním světě mrtvým symbolem. Každý den umírají křesťané za svou víru, podle statistik je jich 170 tisíc ročně.18. února Benedikt XVI. položí na bedra dvaadvaceti hierarchů tíži této krve. Od nynějška mají být věrní víře, Církvi a papeži jako mučedníci - až k prolití krve.

Je příznačné, že tuto věrnost žádá Benedikt XVI. především od svých nejbližších spolupracovníků. Mezi 22 novými kardinály, z nichž 18 je voličů (mladších 80 let), celá desítka pracuje v římské kurii. Podobně tomu bylo už na předchozí konzitoři. Málo je oproti tomu kardinálů z těch regionů, kde skutečně teče krev pro víru. Vyjímkou jsou biskupové z Indie a Hongkongu, ale vůbec není zastoupena Afrika, Latinská Amerika či Blízký východ. Ačkoli například z naposled jmenovaného regionu byl téměř jistým kandidátem na kardinálský biret nový patriarcha maronitů z Libanonu, Béchara Boutros Raï.

Dominance kurialistů mezi nominovanými vyvolala negativní reakce. Tím spíš, že jde zároveň o převahu italskou. Ačkoliv II. vatikánský koncil mluvil o internacionalizaci Vatikánu, Italové zůstávají nejvýraznější skupinou ve sboru kardinálů-voličů. Je jich 30, tedy čtvrtina eventuálního konkláve. Pro srovnání všech kardinálů z Asie je 9, z Afriky 11, ze Severní Ameriky 15 a z Latinské Ameriky, kde žije více než polovina světové katolické populace, pouhých 22. Z této sestavy je zřejmé, že kardinálský sbor nemá nic společného se standardy přijatými například v OSN. Početní převaha s sebou nenese právo zasednout v kardinálském kolegiu. Odkud se bere tak velké zastoupení Italů? Na jedné straně je jisté, že ve Vatikánu mohou počítat s určitými preferencemi. Příkladem mohou být metropolité Florencie a Janova, na které se nevztahovala nepsaná zásada, že papež nejmenuje kardinály v těch diecézích, jejichž bývalí biskupové jsou ještě kardinály voliči a byli kupříkladu povoláni k práci ve Vatikánu (jak se to naopak respektovalo např. v Toledu a Quebecu, bývalých arcidicecézích kardinálů Cañizarese a Ouelleta). Podobnou vyjímku dostali na současné konzistoři také metropolité Prahy a New Yorku. V obou těchto případech ale kardinálové-senioři dovrší osmdesátku za několik měsíců. Ona nepsaná zásada se ovšem netýká kuriálních kardinálů. Fakt, že bývalý prefekt některého z kongregací nedovršil 80 let, neblokuje postup jeho nástupce.

Otázka italského zastoupení v kardinálském kolegiu je do značné míry otázkou po výrazné italské přítomnosti na předních místech římské kurie. Jistě, historicky byli první kardinálové papežským poradním sborem z řad římských presbyterů, ale dnes, v době zkrácených vzdáleností, jdou logistické problémy stranou. Určitou roli jistě hraje snadnější aklimatizace ve Vatikánském prostředí a jazyk – italština je dnes v podstatě úředním jazykem Církve a úřední jazyk má v Itálii tak hlubokou a bohatou tradici, že s ním leckdy mají potíž i sami Italové.

Ostatně italská převaha v kardinálském sboru byla zachována i v nedávných dějinách Církve. Jak ukazují statistiky, nejochotněji zdobil purpurou své krajany a spolupracovníky Jan XXIII. Italové představovali 44% jeho kardinálských nominací, kurialisté celou polovinu. Naopak nejzdrženlivější v této věci byl Pius XII. (24 % Italové, 18% kurialisti). V kardinálských nominacích současného papeže jsou Italové zastoupeni 30% a kurialisté 41%. Tato statistika se ale bude ještě měnit při příští konzistoři, protože v nejbližších dvou letech žádný z římských kardinálů, s vyjímkou kard. Williama Levady z Kongregace pro nauku víry, nekončí ve svém úřadu.

Ke statistikám je třeba ještě dodat, že po této konzistoři budou kardinálové jmenovaní Benediktem XVI. tvořit většinu na případném konkláve. Kolegium elektorů (papežských voličů) bude mít 125 členů, tedy více než stanovuje norma, ale už v nejbližších měsících se jejich počet vrátí pod právem stanovený práh 120 kardinálů.

Na konzistoři nebudou ani tentokrát chybět čestné nominace, tedy připojení do kardinálského sboru s ohledem na mimořádné zásluhy po dovršení 80 let. Tentokrát jsou čtyři: rumunský biskup východního obřadu Lucian Mureşan a tři významní vědci. Dva z nich jsou řeholníci, poradci vatikánských úřadů a profesoři římských univerzit, maltský augustinán P. Prosper Grech a německý jezuita P. Karl Josef Becker. Posledním je jednadevadesátiletý Belgičan, P. Julien Ries, který se celý život věnoval náboženské antropologii.

Letošní konzistoř bude mít oproštěnější charakter než přechozí. Benedikt XVI. se rozhodl zjednodušit ceremonii spojením všech tří prvků vlastních kardinálské nominaci: předání biretu a prstenu a přidělení titulárního kostela. Konzistoř tedy bude mít slavnostní liturgický ráz, ale bez dvojznačností - aby snad někdo v kardinálském jmenování nehledal další svátost. 

Comments