AKTUALITY‎ > ‎

Křesťanská pokora není masochismem, ale následováním Ježíše

přidáno: 18. 4. 2015 16:22, autor: Farnost Josefov   [ aktualizováno 18. 4. 2015 16:22 ]

Křesťanská pokora není masochismem, ale následováním Ježíše

Vatikán. Samoúčelné ponížení je masochismem, ale takové, které je snášeno v evangelním duchu, připodobňuje Ježíšovi. Papež František o tom mluvil v homilii při ranní eucharistii v kapli Domu sv. Marty a vybídl křesťany, aby v sobě nikdy neživili pocity nenávisti, ale vyhledávali takové pocity a postoje, které se Bohu líbí, tedy lásku a dialog.

Může člověk v obtížných situacích jednat Božím způsobem? Papež František odpovídá kladně. Je to jen otázka času, ve kterém se necháme proniknout Ježíšovým cítěním. František to vysvětloval na příběhu, který podává dnešní čtení ze Skutků apoštolů (5,34-42). Apoštolové jsou postaveni před soud. Velerada jim klade za vinu, že hlásají evangelium, které učitelé Zákona nechtějí slyšet. Ve veleradě však zasedá jistý farizeus jménem Gamaliel, který poctivě nabádá k tomu, aby byli apoštolové propuštěni, a s odkazem na podobné případy z minulosti říká, že pochází-li učení apoštolů od lidí, samo se rozpadne, avšak pochází-li od Boha, nepodaří se jej zničit. Velerada jeho radu přijímá a – jak zdůraznil papež – „bere si čas. Nesleduje pud nenávisti. Takovýto postup – usuzoval papež – je správný a platný pro každého člověka.“

Dát si čas. To nám prospívá. Když máme zlé myšlenky proti druhým, zlostné pocity, antipatii a nenávist, nenechávejme je růst, zastavme se a vezměme si čas. Čas uvádí věci do harmonie a umožňuje vidět věci správně. Jestliže však reaguješ v návalu vzteku, zajisté budeš nespravedlivý. Budeš nespravedlivý. A uškodí to také tobě. Rada tedy zní: vzít si čas ve chvíli pokušení.

Když v sobě živíme zášť – poznamenal dále František – nevyhnutelně vyjde najevo. Propukne v urážce či válce, a tato zlost proti druhým se staví proti Bohu, zatímco Bůh má druhé rád, miluje harmonii, dialog a společné putování. Také se mi to stává – řekl papež. Když se mi něco nelíbí, tak první pocit není od Boha, ale je vždycky zlostný. Zastavme se tedy a dejme prostor Duchu svatému, aby nás dovedl k tomu, co je správné, k pokoji. Jako apoštoly, kteří byli zbičováni a odcházeli z velerady s radostí, že směli trpět příkoří pro Ježíšovo jméno.

Pýcha těch prvních tě popuzuje k zabití druhých, pokora a ponížení tě připodobňuje Ježíši. A na toto my nemyslíme: Ve chvíli, kdy mnozí naši bratři a sestry snášejí mučednictví pro Ježíšovo jméno, ocitají se v tomto stavu a mají v této situaci radost, že smějí snášet příkoří, včetně smrti pro Ježíšovo jméno. K útěku před pýchou těch prvních vede jenom jedna cesta, totiž otevřít srdce pokoře a k pokoře nelze nikdy dojít bez ponížení. To je něco, co je přirozeně nepochopitelné. Je to milost, o kterou máme prosit.

Milost následování Krista – uzavíral František. Následování dosvědčované nejenom dnešními mučedníky, ale také mnoha muži a ženami, kteří snášejí každodenní pokoření a pro dobro svojí rodiny zavírají ústa, mlčí a trpí z lásky k Ježíši.

Taková je svatost církve, radost, která ponižuje, nikoli však proto, že ponížení je krásné - to ne, to by byl masochismus – ale protože ponížením následuješ Ježíše. Máme tu tedy dva postoje: uzavřenost, která přivádí k nenávisti, hněvu a chuti zabít; a potom postoje otevřenosti Bohu cestou, na které ti Ježíš umožňuje snášet i silná pokoření s vnitřní radostí, protože máš jistotu, že jsi na Ježíšově cestě.

Končil papež František dnešní ranní homilii v kapli Domu sv. Marty. 

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty