AKTUALITY‎ > ‎

Mše se někdy banalizovala, že udílíme "eucharistické pečivo"

přidáno: 1. 3. 2012 0:01, autor: Petr Boháč

Německo. Kněz prolamuje konvence svého okolí. „Přílišné zcivilnění“ a „byrokratizace“ německých kněží byl krok špatným směrem. Kněz musí být slyšet a musí být srozumitelný – to považuji za rozhodující, tvrdí O. Wilhelm Imkamp pro německou redakci Vatikánského rozhlasu. Profesor dogmatiky a poradce dvou vatikánských kongregací (Kongregace pro blahořečení a svatořečení, Kongregace pro bohoslužbu a svátosti) spravuje mariánské poutní místo Maria Vesperbild v augšpurské diecézi. Vystupuje v diskusních pořadech a píše sloupky pro nejčtenější německé noviny Bild Zeitung. Kněz má podle jeho názoru být znamením rozporu, avšak nepovažovat se za příklad.

Kněží mají ukazovat cestu. Považuji za vysloveně nebezpečné, když se kněz považuje za vzor. Kněz by měl samozřejmě žít poctivě a transparentně, ale neměl by mít strach ukázat, že má nějaké koníčky – je přece člověk. Na druhé straně je také Boží služebník a má zcela konkrétní úlohy.

Zatímco dříve byl kněz mnohem více spojen se sociálním kontextem vesnice, maloměsta či městské čtvrti, musí se dnes připravit na vzrůstající osamělost, pokračuje O. Imkamp.

Seminární formace by měla v první řadě připravit kněze na situaci, kdy bude po pobytu v přátelském prostředí semináře zažívat samotu. Dále by měla kněze vést k tomu, aby se učili přerozdělovat úkoly, které bezprostředně s kněžstvím nesouvisí – k tomu potřebují porozumět člověku, a mít tedy znalosti z psychologie. Potřebujeme silné osobnosti, které mají odvahu říci – až potud, a ne dál – a jsou například schopny krátce vyřídit různá zasedání. Rok víry bude úspěšný jen tehdy, když zkrátíme schůzování na polovic a zdvojnásobíme čas, strávený před svatostánkem.

Námitky, že kněží mají stále méně času na práci s jednotlivými lidmi, německý kněz vyvrací. Je třeba více využívat moderní komunikační techniky, vysvětluje. Svým „problémovým dětem“ je možné třeba denně zavolat a už to je v mnoha případech velká pomoc, tvrdí.

Nezapomenu, jak mi jeden kaplan v Bavorsku řekl, že má příliš málo práce. Navštěvujte lidi doma, řekl jsem mu. Domácí návštěvy a intenzívní příprava na svátosti jsou důležité, k nim sem tam připojit nějaký ten telefonát a tak vnášet do života impulsy. Pastorační péče je vždy budováním vztahů.

Neobstojí ani námitka velkých vzdáleností, které ztěžují pastorační péči. Vytvářejte centralizované farnosti, vybízí O. Imkamp. Za knězem, který má jasnou nabídku a jasné cíle, lidé vždy přijdou, dodává a cituje augšpurského biskupa Zdarsu: Pokud lidé jedou do Lidlu nebo do Baumarktu, mohou vyjet i na mši.

Lidé cestují třeba i hodinu, aby přijeli na nedělní mši svatou do našeho poutního místa Maria Vesperbild. Pro mnohé mladé rodiny je to vrchol víkendu. Nepotřebujeme cestovat a doplňovat svatostánky, nýbrž se před nimi modlit. Za eucharistií mohou lidé putovat. Vidím zde i velkou pastorální šanci – například babička požádá vnuka, zda by jí nezavezl na mši, a pak vezmou ještě někoho dalšího s sebou. Mohla by tak vzniknout nová mentalita církve jako společenství na cestě.

Nedělní mše je totiž jako lék s pozvolným uvolňováním. Její účinek nám musí vydržet celý týden – týden dodatečné milosti. Už proto by neměla podléhat přílišnému zjednodušení:

V mnoha farnostech se mše banalizovala – jakoby se neudílelo Tělo Kristovo, nýbrž eucharistické pečivo, jakýsi předkrm. Ať žije sociální zklidnění, hlavně, že nám bylo dobře pospolu a že jsme všechno pěkně probrali. Mysterium je pryč.. Jindy je zase ze mše kulturní událost – už jsem musel několika varhaníkům vysvětlovat, že doprovázejí bohoslužbu, a nikoliv naopak. Jádro tajemství musí být zřejmé – děje se něco s námi, skrze nás a pro nás. Ačkoliv třeba nechápeme celý rozměr tohoto dění, velmi nám v naší každodennosti pomáhá“.

zakončil rozhovor pro Vatikánský rozhlas duchovní správce poutního místa Maria Vesperbild. 


převzato z www.radiovaticana.cz

Comments