AKTUALITY‎ > ‎

Naděje vánoc

přidáno: 26. 12. 2015 14:27, autor: Farnost Josefov

Image

Na mnoho lidí padá během vánoc zvláštní splín. Na ty, kteří obracejí každou stokorunu, padá tíseň z toho, jak budou svým dětem vysvětlovat „chudého Ježíška“. Na ty, kterým to nefunguje v jejich rodině, padá smutek z napětí, které se právě během svátků vždy vyhrotí. Na ty, kteří jsou sami, dopadne během vánoc krutost vlastní osamocenosti. Přesto se domnívám, že právě do naší "vánoční bídy" může Bůh ještě silněji vstoupit a onen vánoční příběh odehrát v aktuální podobě i skrze nás.

 


 

Vánoce se jeví jako idylický čas – slavnostní večeře, nazdobený stromeček, dárky – to vše působí až pohádkovou atmosférou. Slavnostní zpěvy v kostelech oslavující příchod Božího syna na svět jakoby sdělovaly, že vánoce jsou krásným a pokojným časem, kdy se lidé mají rádi a jsou k sobě dobří.

Jenže na mnoho lidí padá během vánoc zvláštní splín.

Na ty, kteří obracejí každou stokorunu (a takových mezi námi bohužel přibývá), padá tíseň z toho, jak budou svým dětem vysvětlovat, pro pod stromečkem nenašly nový mobil, který už většina jejich spolužáků má. Jsou rozladění ze zpráv na internetu o rekordních předvánočních tržbách, zatímco oni měli problém vůbec našetřit na dárky.

Na ty, kterým to nefunguje v jejich rodině, padá smutek z napětí, které se právě během svátků vždy vyhrotí. Máma se bojí protivného táty, který křikem dokáže pokazit celý štědrý den, táta se bojí máminy hysterie a děti se těší, až už bude po vánocích, všichni zase půjdou do práce a doma všechno poběží opět samospádem.

Na ty, kteří jsou sami – ať už jsou to rozvedení lidé, homosexuálové bez partnera anebo ti, kterým se „jen“ nedaří někoho najít, dopadne během vánoc krutost vlastní osamocenosti.

Zvláštní bolest během cesty na půlnoční padne na nejednu duši toužící po setkání s Bohem, pro kterou je přístup ke „stolu Páně“ zavřený, protože jejich životní styl je „neslučitelný s učením magisteria“. Pohled na zbožné věřící přistupující často povrchně ke „svatému přijímání“ v nich vzbudí nejednu slzu zármutku a ponížení.

 

Přesto se domnívám, že právě do naší „vánoční bídy“ může Bůh ještě silněji vstoupit a onen vánoční příběh odehrát v aktuální podobě i skrze nás. Příběh o narození Ježíše není pohádkou, ale poselstvím pro každého. A možná právě nejvíce pro ty z nás, na které během vánoc padne onen zvláštní splín. Biblický příběh o narození Ježíše je poselstvím o tom, že navzdory lidské slabosti a lidské zlobě je Bůh silný.

Josef s Marií museli kvůli sčítání lidí putovat do Betléma. Je pozoruhodné, že ač Židé mají povinnost být pohostinní vůči poutníkům, tak se pro těhotnou ženu nenašlo místo jinde než ve chlévě. Kolem narozeného krále se nehrnuly zástupy uvítacích delegací, ale obyčejní pastýři, kteří patřili k tehdejší společenské spodině. A nakonec se král Herodes pokusí za každou cenu nově narozeného krále zahubit a používá k tomu extrémní krutosti – nechá vyvraždit všechny narozené děti v širokém okolí.

Navzdory vší lidské nevšímavosti a zlobě přichází Boží syn na svět. Všechno je úplně jinak, než by se čekalo, ale přesto všechno nějak funguje a nakonec i do sebe zapadá. Bůh si prosadí svou – navzdory lidské nevšímavosti i zlobě. A to je podle mne jedno z hlavních poselství celého vánočního příběhu: Bůh má všechno v rukou, i když se vše kolem bortí. A v tom je obrovská naděje pro každého z nás.

I když nám v životě všechno nevychází tak, jak bychom chtěli, přesto může mít všechno, co nás potkává, svůj smysl. I když na nás právě během vánoc padne bolest z toho, jak naše rodinné vztahy nejsou ideální, tak Bůh může do této naší bolesti a prázdnoty vstoupit. Bůh může vstoupit do naší opuštěnosti, prázdnoty i do našeho ponížení. Neznamená, že nám hned bude lépe - že zapomeneme na svá trápení a budeme se cítit pohodově. Ale můžeme zakusit, že Bůh je s námi i v tom, co se nám navenek bortí pod rukama.

Právě ve chvílích, kdy nám vše nejde tak, jak bychom chtěli, si uvědomujeme, co je v životě skutečně důležité - že jsou hodnoty, které nás přesahují a pro které má smysl žít. Toto poznání je pro život velmi důležité. Jinak se nám může stát, že se celý život symbolicky budeme snažit rychle stoupat po žebříku úspěchu nahoru, a v poslední chvíli zjistíme, že jsme svůj žebřík opřeli o špatnou stěnu.

 

A tak přeji nám všem, kteří během vánoc nezakoušíme pohodovou atmosféru, aby Bůh dal smysl tomu, co se nám bortí pod rukama. Věřím tomu, že budeme-li otevření a přístupní tomu, co nás přesahuje, tak se i nás Bůh nenápadně dotkne a i skrze náš život se odehraje podobný vánoční příběh, jako před dvěma tisíci lety – příběh o slabosti a zlobě, kde ale přesto zvítězil dobrý Bůh.


autor: Petr Kovář

Comments