Papež František: Neexistuje žádný protokolární postup Božího jednání v našem životě
Pán vstupuje do Abrahamova života pozvolna. Slibuje mu syna, když je mu devadesát devět let. Do života malomocného však vstupuje ihned. Ježíš uslyší jeho prosbu, dotkne se ho a zázračně jej uzdraví. Papež František ve své homilii porovnával dnešní první čtení (Gn 17.1.5.9-10.15-22) a evangelium (Mt 8,1-4), aby ukázal způsoby, jaké volí Pán, když „vstupuje do našeho života, do života svého lidu“. U Abrahama a malomocného. „Ne vždycky Pán zasahuje stejným způsobem – poznamenal papež. Neexistuje žádný protokolární postup Božího jednání v našem životě. Neexistuje. Jednou Pán jedná tak – dodal – a jindy jinak. Ale vždycky jedná. Mezi námi a Pánem ustavičně dochází k setkání. „Pán si vždycky volí způsob, jak vstoupit do našeho života. Často to dělá tak pozvolna, že začínáme ztrácet trpělivost. »Kdy, Pane?« Modlíme se a modlíme… a Jeho zásah do našeho života nepřichází. Jindy, přemýšlíme-li o tom, co nám Pán slíbil, vidíme, že je tak velkorysý, že jsme trochu nevěřícní, skeptičtí a jako Abraham se ve skrytu usmíváme… V prvním čtení jsme dnes slyšeli, že Abraham »padl na tvář a smál se« (Gn 17,17). Trochu skepticky říká: »Copak může mít stoletý děti, a devadesátiletá Sára může porodit?«“ Stejnému skepticismu, pokračoval papež, podlehne Sára u dubu v Mamre, když jí tři poslové řeknou totéž, co Abrahamovi. „Také my často podléháme netrpělivosti a skepsi, když Pán nepřichází, neudělá zázrak, nečiní to, co si přejeme, aby učinil“ – řekl dále papež. „Nečiní tak, protože vůči skeptikům nemůže. Pán si bere čas. Také On má ve vztahu s námi velkou trpělivost. Nejenom my musíme mít trpělivost. On ji má, On nás očekává! A čeká nás až do konce života! Pomysleme na dobrého lotra, který až na konci, na samém konci poznal Boha. Pán jde spolu s námi, ale často se nenechá spatřit, jako v případě učedníků z Emauz. Pán v našem životě působí – to je jisté, ale často to nevidíme. Vyžaduje to trpělivost. Avšak také Pán, který s námi jde, má velkou trpělivost s námi.“ Papež se pak zamýšlel nad „tajemstvím trpělivosti Boha, který jde spolu s námi“. Někdy se život stane „natolik temný – řekl dále – a obestře nás taková temnota, že se nám chce sestoupit z kříže, jsme-li v těžkostech.“ Avšak právě to je „přesně ten moment. Noc je nejtemnější, když se blíží jitro. A vždycky, když sestupujeme z kříže, činíme tak pět minut před vysvobozením, ve chvíli největší netrpělivosti“: „Ježíš na kříži slyšel, jak jej vyzývají: »Sestup, sestup!« … trpělivost až do konce, protože On má trpělivost s námi. On vždycky zasahuje, je s námi, ale jedná vlastním způsobem a tehdy, když to považuje za nejvhodnější. Nám říká jenom to, co řekl Abrahamovi: Choď přede mne mnou v bezúhonnosti. To je správné slovo. Kráčej v mojí přítomnosti a snaž se být bezúhonným. Tak probíhá cesta spolu s Pánem a On jedná. Musíme však čekat, čekat na ten moment a jít stále v Jeho přítomnosti a snažit se být bez úhony. Prosme Pána o tuto milost, abychom vždycky chodili v Jeho přítomnosti a snažili se být bezúhonnými.“ Končil papež František svoji dnešní homilii. |
AKTUALITY >