AKTUALITY‎ > ‎

Neexistuje žádný protokolární postup Božího jednání v našem životě

přidáno: 29. 6. 2013 14:47, autor: Farnost Josefov

Papež František: Neexistuje žádný protokolární postup Božího jednání v našem životě

Vatikán. Pán po nás chce trpělivost a bezúhonnost a abychom chodili v Jeho přítomnosti – řekl dnes papež František ve své homilii v kapli Domu sv. Marty. Papež podtrhl, že je to vždycky Pán, kdo si vybírá způsob, jakým vstoupit do našeho života, a právě proto je po nás žádána trpělivost. Mše se účastnili zaměstnanci zdravotnické a hygienické služby městského státu Vatikán v čele s vedoucím tohoto resortu.

Pán vstupuje do Abrahamova života pozvolna. Slibuje mu syna, když je mu devadesát devět let. Do života malomocného však vstupuje ihned. Ježíš uslyší jeho prosbu, dotkne se ho a zázračně jej uzdraví. Papež František ve své homilii porovnával dnešní první čtení (Gn 17.1.5.9-10.15-22) a evangelium (Mt 8,1-4), aby ukázal způsoby, jaké volí Pán, když „vstupuje do našeho života, do života svého lidu“. U Abrahama a malomocného. „Ne vždycky Pán zasahuje stejným způsobem – poznamenal papež. Neexistuje žádný protokolární postup Božího jednání v našem životě. Neexistuje. Jednou Pán jedná tak – dodal – a jindy jinak. Ale vždycky jedná. Mezi námi a Pánem ustavičně dochází k setkání.

Pán si vždycky volí způsob, jak vstoupit do našeho života. Často to dělá tak pozvolna, že začínáme ztrácet trpělivost. »Kdy, Pane?« Modlíme se a modlíme… a Jeho zásah do našeho života nepřichází. Jindy, přemýšlíme-li o tom, co nám Pán slíbil, vidíme, že je tak velkorysý, že jsme trochu nevěřícní, skeptičtí a jako Abraham se ve skrytu usmíváme… V prvním čtení jsme dnes slyšeli, že Abraham »padl na tvář a smál se« (Gn 17,17). Trochu skepticky říká: »Copak může mít stoletý děti, a devadesátiletá Sára může porodit?«

Stejnému skepticismu, pokračoval papež, podlehne Sára u dubu v Mamre, když jí tři poslové řeknou totéž, co Abrahamovi. „Také my často podléháme netrpělivosti a skepsi, když Pán nepřichází, neudělá zázrak, nečiní to, co si přejeme, aby učinil“ – řekl dále papež.

Nečiní tak, protože vůči skeptikům nemůže. Pán si bere čas. Také On má ve vztahu s námi velkou trpělivost. Nejenom my musíme mít trpělivost. On ji má, On nás očekává! A čeká nás až do konce života! Pomysleme na dobrého lotra, který až na konci, na samém konci poznal Boha. Pán jde spolu s námi, ale často se nenechá spatřit, jako v případě učedníků z Emauz. Pán v našem životě působí – to je jisté, ale často to nevidíme. Vyžaduje to trpělivost. Avšak také Pán, který s námi jde, má velkou trpělivost s námi.

Papež se pak zamýšlel nad „tajemstvím trpělivosti Boha, který jde spolu s námi“. Někdy se život stane „natolik temný – řekl dále – a obestře nás taková temnota, že se nám chce sestoupit z kříže, jsme-li v těžkostech.“ Avšak právě to je „přesně ten moment. Noc je nejtemnější, když se blíží jitro. A vždycky, když sestupujeme z kříže, činíme tak pět minut před vysvobozením, ve chvíli největší netrpělivosti“:

Ježíš na kříži slyšel, jak jej vyzývají: »Sestup, sestup!« … trpělivost až do konce, protože On má trpělivost s námi. On vždycky zasahuje, je s námi, ale jedná vlastním způsobem a tehdy, když to považuje za nejvhodnější. Nám říká jenom to, co řekl Abrahamovi: Choď přede mne mnou v bezúhonnosti. To je správné slovo. Kráčej v mojí přítomnosti a snaž se být bezúhonným. Tak probíhá cesta spolu s Pánem a On jedná. Musíme však čekat, čekat na ten moment a jít stále v Jeho přítomnosti a snažit se být bez úhony. Prosme Pána o tuto milost, abychom vždycky chodili v Jeho přítomnosti a snažili se být bezúhonnými.

Končil papež František svoji dnešní homilii.

Comments