Zamyšlení nad milosrdenstvím v církvi

http://www.jesuit.cz/clanek.php?id=1209&velikost_pisma=2 

Jan Rybář

Byli jste někdy v soudní budově, kde se to hemží soudci, právníky, prokurátory, obhájci a obžalovanými? Nebo v kancelářích advokátů či notářů? Nebo v prostředí vyšetřoven? Byl by výsměch umístit tam nápis „milosrdenství“...

V katolické církvi je mnoho tisíc doktorů teologie. Domnívali bychom se, že promují z věrouky, morálky, biblických věd, z církevních dějin, z liturgie nebo psychologie. Chyba lávky! Téměř 80 % jsou doktoři církevního práva. Otevřete katalog kterékoli diecéze a hned naleznete rubriku „církevní soud“ a seznam soudců, přísedících, promotorů, obhájců, soudních znalců, advokátů a notářů. Každý kněz vlastní Kodex církevního práva a skrze tento Kodex se dívá na každého příchozího do kanceláře nebo do zpovědnice. Může ten příchozí plakat hořce nad hříchy, nebo u kněze hledat víru v Krista − přece jen první myšlenka kněze patří paragrafům − co je třeba u toho člověka právně „ošetřit“.

Je tohle vhodné prostředí milosrdenství? Je v naší církvi klima pro stavbu Bran milosrdenství? Kolik jen já znám za svůj dlouhý život lidí, kteří od nás odcházeli s pláčem, zklamaní... Co říkal Ježíš učitelům a vykladačům Zákona? Rád bych slyšel, co by říkal dnes.