AKTUALITY‎ > ‎

Obrácení začíná ve svědomí - Otevřít se Bohu a bratřím

přidáno: 10. 3. 2014 2:45, autor: Farnost Josefov

Obrácení začíná ve svědomí - Otevřít se Bohu a bratřím. 

Homilie papeže Františka při popeleční liturgii, baz. sv. Sabiny

Česká sekce RV

„Roztrhněte svá srdce a ne pouze šaty“ (Jl 2,13).

Těmito pronikavými slovy proroka Joela nás dnešní liturgie uvádí do postní doby a ukazuje, že obrácení srdce je pro tento čas milosti charakteristické. Prorocký apel je výzvou pro nás všechny, nikoho nevylučuje a připomíná nám, že obrácení se neomezuje na vnější či mlhavá předsevzetí, nýbrž zapojuje a přetváří celé bytí člověka, začínaje v jeho středu, ve svědomí. Jsme zváni vykročit na cestu, na níž se snažíme vyhnout fádnosti, otevřít oči a uši, ale zejména srdce, a překročit svou vlastní „ohrádku“.

Otevřít se Bohu a bratřím. Víme, že tento stále „umělejší“ svět působí, že žijeme v kultuře „dělání“ a „užitku“, kde ze svého horizontu nepozorovaně vytlačujeme Boha. Avšak i samotný horizont odmítáme. Postní doba nás volá, aby nás „vyburcovala“ a připomněla nám, že jsme tvorové a že zkrátka nejsme Bůh. Když v každodenním nepatrném prostředí sleduji některé mocenské boje o prostory, říkám si: Tito lidé si hrají na Boha Stvořitele! Ještě si nevšimli, že nejsou Bůh.

Hrozí nám, že se uzavřeme také vůči druhým a zapomeneme na ně. Jedině dotýkají-li se nás těžkosti a utrpení našich bratří, teprve tehdy se můžeme vydat na cestu obrácení vstříc Velikonocím. Tato cesta obsahuje kříž a odříkání. Dnešní evangelium ukazuje prvky této duchovní cesty: modlitbu, půst a almužnu (srov. Mt 6,1-6.16-18). Všechny tři v sobě zahrnují nutnost nenechat se ovládnout zdáním. Rozhodující není zdání, hodnota života nezávisí na mínění druhých nebo na úspěchu, nýbrž na tom, co máme ve svém nitru.

Prvním elementem je modlitba. Modlitba je silou křesťana a každého věřícího člověka. Ve slabosti a křehkosti svého života se můžeme obrátit k Bohu s dětskou důvěrou a vejít do společenství s Ním. Vzhledem k tolika zraněním, která nás poškozují a mohla by zatvrzovat naše srdce, jsme voláni pohroužit se do modlitby jako do moře bezmezné lásky Boží, abychom zakusili Jeho něhu. Postní doba je časem modlitby, intenzivnější, ustavičnější a delší modlitby, schopnější brát na sebe potřeby druhých, a přímluvné modlitby u Boha za četné situace chudoby a utrpení.

Druhým určujícím prvkem postní doby je půst. Musíme se mít na pozoru před praktikováním formálního půstu nebo takového, který nás ve skutečnosti „sytí“, protože nám dává pocit spokojenosti. Půst má smysl, pokud se opravdu dotýká našeho bezpečí, pokud z něho mají prospěch druzí a pokud nám pomáhá pěstovat styl milosrdného Samaritána, který se sklání k bratrovi, jenž se ocitl v nouzi a pečuje o něho. Půst je rozhodnutí pro střídmý život, který neplýtvá a neodhazuje. Půst nám pomáhá trénovat srdce v tom, co je podstatné, ve sdílení. Je to znak uvědomění a odpovědnosti vzhledem k nespravedlnostem a útlaku zvláště chudých a maličkých. Je to znamení důvěry, kterou skládáme v Boha a v Jeho prozřetelnost.

Třetím prvkem je almužna. Ta vyjevuje nezištnost, protože almužna se dává někomu, od něhož se nečeká nic na oplátku. Nezištnost by měla být jednou z charakteristik křesťana, který si uvědomuje, že všechno obdržel od Boha zadarmo, tedy bez svojí zásluhy, a učí se obdarovávat druhé nezištně. Dnes nebývá nezištnost součástí každodenního života, kde se všechno prodává a kupuje. Všechno je spočítáno a vyměřeno. Almužna nám pomáhá žít nezištnost darování, která je svobodou od posedlosti vlastněním, od strachu před ztrátou majetku a od smutku toho, kdo nechce svůj blahobyt sdílet s druhými.

Pobídkami k obrácení nás postní doba probouzí, vyburcovává ze strnulosti a z rizika pokračovat dál v netečnosti. Pobídka, kterou se k nám obrací Pán skrze proroka Joela, je mocná a jasná: „Obraťte se ke mně celým svým srdcem“ (Jl 2,12). Proč se vracet k Bohu? Protože něco v nás není dobře, není dobře ve společnosti a v církvi a potřebujeme změnu, obrat a konverzi. Tomu se říká potřeba obrácení. Postní doba nás opět prorocky vyzývá, abychom si připomněli, že je možné uskutečnit něco nového v nás samých i kolem nás, jednoduše proto, že Bůh je věrný, protože nemůže zapřít sám sebe, je stále bohatý dobrotou a milosrdenstvím, je vždy připraven odpustit a začít znovu. S touto synovskou důvěrou se vydejme na cestu.

Přeložil Milan Glaser 

Comments