AKTUALITY‎ > ‎

Od boha zázraků k zázraku Boha

přidáno: 3. 2. 2016 2:29, autor: Farnost Josefov

Od boha zázraků k zázraku Boha 

Papež František před nedělním Angelus, nám. sv.Petra

Česká sekce RV

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Vyprávění dnešního evangelia nás stejně jako minulou neděli opět uvádí do synagogy v Nazaretu, galilejské vesnici, kde Ježíš vyrůstal a všichni jej tam znali. Ten, který před nedávnem zahájil svoji veřejnou činnost, se nyní poprvé vrací a prezentuje se komunitě, shromážděné v sobotu v synagoze. Přečte úryvek z proroka Izaiáše, který vypráví o budoucím Mesiáši, a na závěr prohlásí: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli“ (Lk 4,21). Ježíšovi rodáci zprvu užasnou a jsou plni obdivu, ale potom se zakaboní, začnou mezi sebou reptat a říkat si: proč tenhleten, který tvrdí, že je zasvěcený Pánu, nezopakuje tady doma zázraky, které prý vykonal v Kafarnau a v dalších vesnicích? Ježíš tedy prohlásí: „Žádný prorok není vítaný ve svém domově“ (Lk 4,24) a odvolává se na velké proroky Eliáše a Elizea, kteří vykonali zázraky mezi pohany, aby poukázali na nevíru svého lidu. To však přítomní vnímají jako urážku, rozhněvají se, vyženou Ježíše ven a bývali by Jej svrhli dolů ze srázu. On však mocí svého pokoje „prošel jejich středem a ubíral se dál“ (v.30). Nenastala totiž ještě jeho hodina.

Tento úryvek Lukášova evangelia nepodává pouhou rozepři mezi rodáky, jaká se občas strhne i v našich čtvrtích v důsledku různých závistí a nevraživostí, nýbrž vyjevuje pokušení, kterému je náboženský člověk – a my všichni - vždycky vystaveni a od kterého je třeba se rozhodně distancovat. Co je tímto pokušením? Je to pokušení považovat náboženství za lidskou investici a v důsledku toho se pouštět do „vyjednávání“ s Bohem ve snaze dosáhnout vlastních cílů. Opravdové náboženství však přijímá zjevení Boha, který je Otcem a pečuje o každého svého tvora, včetně toho nejmenšího a z lidského hlediska nejvíce bezvýznamného. Právě v tom spočívá Ježíšova prorocká služba, hlásá totiž, že žádná lidská situace nemůže být motivem vyloučení z Otcova srdce a že jediným privilegiem z Božího hlediska je absence privilegií. Jediným privilegiem z Božího hlediska je nemít privilegia a patrony, ale být v Jeho rukou.

„Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli“ (Lk 4,21). Tím dneškem, ke kterému Kristus onoho dne odkázal, je každá doba. Platí to také pro nás na tomto náměstí a připomíná nám to aktuálnost a nezbytnost spásy, kterou Ježíš přináší lidstvu. Bůh vychází v ústrety mužům a ženám všech dob a míst v těch konkrétních situacích, ve kterých se nacházejí. Jde vstříc také nám. On vždycky dělá první krok, přichází nás navštívit svým milosrdenstvím, pozvednout nás z prachu našich hříchů a vybízí nás, abychom přijali útěšnou pravdu evangelia a ubírali se cestami dobra. Vždycky je to však On, který přichází, aby nás hledal a našel. Vraťme se do synagogy.

Toho dne byla v nazaretské synagoze zajisté také Jeho matka, Maria. Můžeme si představit ozvěny jejího srdce, které předjímalo muka pod křížem, když v synagoze spatřila Ježíše, jak je nejprve obdivován, potom odmítán, inzultován a je Mu vyhrožováno smrtí. Maria ve svém srdci plném víry uchovávala všechno. Ať nám pomůže k obrácení od boha zázraků k zázraku Boha, kterým je Ježíš Kristus.

Přeložil Milan Glaser 

Comments