Vatikán.Bůh nikdy neopouští spravedlivé, zatímco rozsévači zla jsou těmi neznámými, jejichž jméno si nebe nepamatuje, učil dnes papež František při ranní eucharistii v Domě svaté Marty.
Statečná manželka a matka tří dětí, kterou v necelých čtyřiceti letech poutá na lůžko nádorové onemocnění. Proč?, ptal se František. Stará žena se srdcem plným modlitby a synem, kterého zabila mafie. Proč? Papežův hlas v kapli Ducha svatého tlumočil tuto drásavou otázku, která jako čepel proniká myšlenkami mnoha lidí, jejichž pevnou a přesvědčenou víru vystavily tvrdé zkoušce dramatické životní okolnosti. Proč se to děje? „Jaký užitek máme z toho, že zachováváme závazky vůči Bohu, když zpupní lidé mají úspěch, přestože se dopouštějí bezbožnosti, a zůstávají bez pohromy, přestože pokoušejí Boha?“, citoval Svatý otec z knihy proroka Malachiáše (Mal 3,13-20a).

“Kolikrát něco takového vnímáme u zlých lidí – u lidí, kteří konají zlo, ale v životě se jim zdánlivě vede dobře, jsou šťastní, mají všechno, co chtějí, a nic jim nechybí. Proč, Pane? Je to jedno z mnoha „proč?“. Proč se v životě daří tomuto člověku, který je drzý, nezáleží mu na Bohu ani na lidech, je zlý a nespravedlivý? Proč má všechno, co se mu zachce, zatímco my ve své snaze o dobro máme tolik problémů?“

Papež vyvodil odpověď z dnešního Žalmu: „Blaze člověku, který nezasedá ve shromáždění rouhačů, ale má zalíbení v Hospodinově zákoně“ (Žl 1,1-2.3.4.+6). A vysvětloval:

“Nyní ještě nevidíme plody lidského utrpení a křížů, jako se na Velký pátek a Bílou sobotu neviděly plody utrpení ukřižovaného Božího Syna. Žalm říká, že onomu člověku se daří vše, co koná. A co naopak sděluje o rouhačích, o kterých my se domníváme, že se jim vše daří? „Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak. Jsou jako pleva rozvátá větrem. Vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých, ale cesta bezbožných skončí záhubou“.

K vykreslení této záhuby Františkovi posloužilo evangelní podobenství o žebráku Lazarovi, který je symbolem bezvýchodné chudoby, a boháči, který mu odpíral i zbytky ze svého stolu.

“Je zajímavé, že zde nezazní jméno onoho bohatého člověka. Pouze přídavné jméno: byl bohatý. V Hospodinově pamětní knize nemají zpupní jméno – vystupují pod přídavnými jmény jako „rouhači, podvodníci, kořistníci“. Avšak ti, kteří se snaží jít Pánovou cestou, budou s jeho Synem, který má jméno – Ježíš Spasitel. Je to ale jméno obtížně pochopitelné a také nevysvětlitelné – kvůli zkoušce kříže a všemu tomu, co pro nás vytrpěl.“