AKTUALITY‎ > ‎

Papež: Duch svatý je živá Boží přítomnost v církvi

přidáno: 17. 5. 2014 13:51, autor: Farnost Josefov

Vatikán. „Kdo jsme my, abychom zavírali dveře Duchu svatému?“ – Tuto otázku opakovaně kladl papež František během své homilie při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Odráží se v ní situace pohanů a možnost jejich konverze na křesťanství. Duch svatý dává církvi kráčet vpřed „přes všechna omezení“.

Duch vane, kam chce, ale jedno z nejčastějších pokušení věřícího je blokovat Mu cestu a navigovat Jej jedním směrem a ne jiným. Toto pokušení nebylo cizí ani prvotní církvi, jak ukazuje zkušenost Šimona Petra, jak ji podává ve Skutcích apoštolů (11,1-18) dnešní liturgie. Pohanská obec přijímá zvěst evangelia a Petr je očitým svědkem toho, jak na ni sestoupil Duch svatý. Zprvu však váhal vejít do kontaktu s tím, co vždy považoval za „nečisté“, a potom je vystaven tvrdé kritice Jeruzalémských křesťanů, kteří jsou skandalizováni tím, že jejich představený jedl spolu s „neobřezanými“ a dokonce je pokřtil. Byla to krize, kterou papež František popisuje s ironií:

Bylo to něco nemyslitelného. Kdyby zítra přišli například marťané, zelení s dlouhým nosem a velkými ušima, jak je malují děti, a někdo z nich řekl, že chce být pokřtěn, co by se stalo?

Petr pochopí omyl, když mu vidění shůry objasní základní pravdu. „Co Bůh prohlásil za čisté, o tom neříkej, že je poskvrněné“ (Sk 11,9). A když apoštol o této události vyprávěl zástupu, který jej kritizoval - řekl papež – uklidňuje všechny a prohlašuje: „Jestliže Bůh dal stejný dar jim jako nám, když jsme přijali víru v Pána Ježíše Krista, jak bych se mohl já odvážit klást Bohu překážky?“ (Sk 11,17).

Když nám Pán ukáže cestu, kdo jsme my, abychom mu říkali: »Ne, Pane. To je nerozvážné. To nedělejme..« A Petr v oné první diecézi, kterou byla Antiochie, přijímá toto rozhodnutí: „Kdo jsem já, abych kladl překážky?“ To je krásné slovo pro biskupy, kněze a pro všechny křesťany. Kdo jsme my, abychom zavírali brány? V antické církvi a někde ještě dnes existuje ministerium ostiáře. Co bylo jeho úkolem? Otevírat dveře, přijímat lidi a nechávat je vstoupit. Nikdy však neexistovalo ministerium na zavírání dveří. Nikdy.

I dnes, pokračoval papež, ponechává Bůh vedení církve „v rukou Ducha svatého. Ten, jak říká Ježíš, nás naučí všemu a připomene nám, čemu učil Ježíš“:

Duch svatý je živá přítomnost Boží v církvi. On umožňuje církvi jít vpřed, stále dál, přes všechna omezení. Duch svatý vede církev Svými dary. Nelze chápat Ježíšovu církev bez tohoto Přímluvce, kterého nám Pán kvůli tomu posílá. A koná někdy nemyslitelná rozhodnutí. Řečeno slovy sv. Jana XXIII.: Duch svatý aktualizuje (aggiorna) církev. Skutečně ji aktualizuje a umožňuje, aby šla vpřed. A my křesťané máme prosit Pána o milost poddajnosti Duchu svatému. Poddajnost tomuto Duchu, který promlouvá v našem srdci, v našich životních okolnostech, v životě církve, v křesťanských společenstvích, mluví k nám neustále.

Končil papež František dnešní ranní homilii. 

Comments