AKTUALITY‎ > ‎

Papež kázal o slavnosti přitakání

přidáno: 9. 4. 2016 15:31, autor: Farnost Josefov

Papež kázal o slavnosti přitakání

Vatikán. Ptejme se, zda jsme lidmi, kteří umějí přitakat, anebo těmi, kdo se vyhýbají odpovědi – tuto výzvu vznesl papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty, poprvé po velikonoční přestávce dnes, kdy církev slavila odloženou liturgickou slavnost Zvěstování Páně. 25. březen totiž letos připadl na Velký pátek. Papež František si vzal podnět právě ze slavnosti Zvěstování, „slavnosti přitakání“ – jak řekl.

Abraham je poslušen Pána, přijímá povolání a odchází ze svojí země, aniž by věděl, kam jít. Papež František svoji homilii soustředil na „řetězec přitakání“, který začíná právě u Abrahama. Připomněl „muže a ženy, kteří i přes svůj pokročilý věk, jako Abrahám či Mojžíš, přitakali naději Hospodinově.“ Pomysleme také na Izaiáše, po kterém Pán chtěl, aby promlouval k lidu, a Izaiáš mu odpověděl, že je člověk „nečistých rtů“, dodal papež s odkazem na dnešní první čtení (Iz 7,10-14). Pán „očistil Izaiášovy rty, a Izaiáš přitakal“. Totéž platí pro Jeremiáše, který měl za to, že nedove mluvit, ale potom Pánu „přisvědčil“.

Dnes nám evangelium (Lk 1,26-38) podává konec tohoto řetězce přitakání, ale i začátek jiného přitakání, které vyrůstá v Marii: Mariino přitakání. To způsobuje, že se Bůh nejenom dívá na putujícího člověka, nejenom provází svůj lid, ale stává se jedním z nás a bere na sebe naše tělo. Mariino přitakání otevírá bránu Ježíšovu přitakání: »Tady jsem, abych plnil tvou vůli, Bože« (Žid 10,7). Toto přitakání jde s Ježíšem celý život, až na kříž.

Potom se Petrův nástupce pozastavil nad Ježíšovým přitakáním v Getsemanech, kde Ježíš žádá Otce, aby od něho byl odňat kalich utrpení, avšak vzápětí dodává „buď vůle Tvá“. „V Ježíši Kristu je tedy Boží přitakání. On je přitakáním.“ Tento den – řekl potom papež – „je krásným dnem vhodným k poděkování Pánu za to, že nás uvedl na tuto cestu přitakávání, ale také k tomu, abychom přemýšleli o svém životě.“ Papež tady narážel na přítomnou skupinku kněží, kteří slavili 50. výročí svého svěcení.

My všichni každý den musíme říkat „ano“ či „ne“. Přemýšlejme, zda vždy přitakáváme anebo se nezřídka také skrýváme se sklopenou hlavou jako Adam a Eva. Ne abychom řekli „ne“, ale tváříme se jako někdo, kdo nechápe, co Bůh chce. Dnes slavíme přitakání. V Marii spočívá přitakání celých dějin spásy a začíná poslední přitakání člověka i Boha.

„Tam – pokračoval papež – Bůh znovu tvoří. Jako na počátku přitakáním učinil svět i člověka, krásné stvoření, a nyní svět i nás všechny tímto přitakáním znovuvytváří ještě podivuhodněji. Boží přitakání nás posvěcuje, abychom se mohli v Ježíši Kristu ubírat vpřed.“

Je to den na poděkování Pánu i na otázku, kterou si máme položit: Jsem mužem či ženou přitakání anebo mužem či ženou odmítání nebo mužem ži ženou, kteří se dívají jinam, aby nemuseli odpovědět? Kéž nám Pán daruje milost vydat se cestou těch mužů a žen, kteří uměli přitakávat.

Po skončení homilie následovala obnova řeholních slibů sester vincentek, které slouží v Domě sv. Marty. „Činí tak každý rok – řekl k tomu vysvětlenou papež – protože sv. Vincenc byl inteligentní a věděl, že poslání, které jim svěřil, je velmi obtížné, a proto si přál, aby se sliby obnovovali každoročně.“ 

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

Comments