Vatikán. Dnes byl zveřejněn list Svatého otce biskupům katolické církve, datovaný 28. prosince, tedy na svátek Svatých neviňátek. Papež František se v něm obrací na každého biskupa osobně a píše: „Drahý bratře, Narození Páně doprovází proti naší vůli také pláč. Evangelisté si nedovolili maskovat realitu, aby ji učinili více věrohodnou a žádoucí. Nepustili se do realizace prohlášení, které by bylo „hezké“, leč nerealistické. Vánoce pro ně nebyly imaginárním útočištěm před výzvami a nespravedlnostmi jejich doby. Naopak, zvěstují nám, že Narození Páně bylo obestřeno také bolestnou tragédií. Evangelista Matouš ji podává se značnou syrovostí citováním proroka Jeremiáše: „V Rámě je slyšet hlas, pláč a velké bědování: Ráchel oplakává svoje děti“ (Mt 2,18). Je to bolestné sténání matek, které oplakávají smrt svých nevinných dětí tváří v tvář tyranii a Herodově bezuzdné žízni po moci. Toto sténání, které můžeme slyšet také dnes, se dotýká naší duše a nemůžeme a nechceme je ignorovat, ani umlčovat. Dnes – a píši to s hlubokou bolestí – je v našem lidu, bohužel, slyšet nářek a pláč mnoha matek, mnoha rodin nad smrtí jejich dětí, jejich nevinných dětí. Copak je možné prožívat křesťanskou radost a otáčet se zády k této realitě? Copak lze realizovat křesťanskou radost tím odhlížením od sténání bratra, dětí? Dnes se po nás, pastýřích, žádá totéž – totiž abychom naslouchali Otcovu hlasu a nebyli vůči němu hluší, a tak více vnímali realitu, která nás obklopuje. Právě dnes jsme po vzoru svatého Josefa zváni, abychom se nedali oloupit o radost. Jsme zváni tuto radost chránit před novými Herody našich dní. A stejně jako sv. Josef máme zapotřebí odvahy, abychom okolní realitu přijali, vstali a vzali ji do svých rukou (Mt2,20). Potřebujeme odvahu, abychom ji ubránili před novými Herody naší doby, kteří hltají nevinnost našich dětí. Nevinnost, která se tříští pod tíhou nelegální a otrocké práce, pod břemenem prostituce a vykořisťování. Nevinnost ničenou válkami a nucenou migrací spojenou se ztrátami, které tyto okolnosti obnášejí. Tisíce našich dětí padly do rukou banditů, mafií a obchodníků se smrtí, jejichž jediným cílem je pohltit je a zneužít jejich potřeby. Jen abych uvedl nějaký příklad – 75 milionů dětí muselo v dnešní době přerušit školní docházku kvůli náhlým krizovým situacím i vleklým krizím. V roce 2015 tvořily děti 68% ze všech lidí, kteří se stali předmětem sexuálního obchodu. Na druhé straně třetina dětí, které musí žít mimo svou rodnou zemi, byla nuceně vysídlena. Žijeme ve světě, kde téměř polovina z dětí umírajících ve věku mladším pěti let, umírá kvůli podvýživě. Odhaduje se, že v minulém roce (2016) 150 milionů nezletilých dětí vykonávalo práci, z toho mnohé v otrockých podmínkách. Pokud se situace nezmění, bude v roce 2030 podle poslední zprávy UNICEF celkem 167 milionů dětí žít v krajní chudobě, v letech 2016-2030 zemře 69 milionů dětí pod pět let a 60 milionům dětí nebude umožněna základní školní docházka. Naslouchejme pláči a bědování těchto dětí, naslouchejme rovněž pláči a bědování naší matky církve, která nepláče jenom nad bolestí, která byla způsobena jejím nejmenším dětem, nýbrž také protože zná hřích některých svých členů – zná utrpení, příběhy a bolest nezletilých, kteří byli pohlavně zneužiti kněžími. Je to hřích, za který se hanbíme. Lidé, kteří byli zodpovědni za péči o tyto děti, naopak zničili jejich důstojnost. Hluboce toho litujeme a prosíme o odpuštění. Připojujeme se k bolesti obětí a pláčeme nad svým hříchem. Zhřešili jsme tím, co se stalo, ale také zanedbáním pomoci, utajováním a popíráním, zneužitím moci. Také církev hořce pláče nad hříchem svých synů a žádá o prominutí. Dnes, když si připomínáme svaté betlémské děti, si přeji, abychom se s novým úsilím zasadili o to, aby mezi námi nedocházelo k takovým zvěrstvům. Najděme odvahu potřebnou k tomu, abychom všemi nezbytnými prostředky podporovali a plně hájili život našich dětí, aby se obdobné zločiny již neopakovaly. Zjevně a poctivě přijměme za svou “nulovou toleranci” v této oblasti. Křesťanská radost se nebuduje na okraji životní skutečnosti, jako by ji opomíjela a nedbala na její existenci. Křesťanská radost povstává z povolání – téhož povolání, které obdržel sv. Josef – “vzít” a chránit život, zejména život dnešních svatých nevinných dětí. Vánoce jsou časem, který nás zve k tomu, abychom uchovávali život, pomáhali mu ve zrodu a růstu a procházeli obnovou, která z nás činí statečné pastýře. Tato odvaha vede k průbojnosti, která nás uschopňuje, abychom si uvědomili životní realitu mnoha našich dětí a pracovali na zaručení nepostradatelných podmínek k tomu, aby jejich důstojnost Božích dětí byla nejenom respektována, nýbrž především hájena. Nedopusťme, aby děti byly okrádány o radost. Nedejme se obrat o radost, uchovávejme ji a pomáhejme jí v růstu. Čiňme to s otcovskou věrností sv. Josefa a držme se přitom za ruku Marie, Matky něhy, aby se nám nezatvrdilo srdce. |
AKTUALITY >