AKTUALITY‎ > ‎

Papežovo poselství pražskému setkání hnutí Taizé a novoroční promluva bratra ALOISE v Praze

přidáno: 2. 1. 2015 2:45, autor: Farnost Josefov   [ aktualizováno 2. 1. 2015 2:45 ]

Papežovo poselství pražskému setkání hnutí Taizé

Papež František
Autor: Flickr.com / M. Mazur / Creative Commons

VATIKÁN/PRAHA - Účastníky ekumenického setkání mládeže, organizovaného komunitou Taizé, pozdravil psaným poselstvím také papež František.

„Nenechte se ovlivňovat svými nedostatky a mezemi“, vybízí římský biskup v listě, podepsaném kard. státním sekretářem. „Kristovým darem jste solí země, a to prostřednictvím jeho Ducha, který ve vás přebývá“, píše dále. „Obracejte se k Němu, abyste přijali vše, co po vás žádá. On přichází, aby světu opětovně dodal jeho skutečnou chuť, k níž dospíváme, jestliže odhalíme krásu společenství s Bohem, mezi bratry a sestrami“.

Papež poté připomíná 25. výročí od návratu České republiky k demokracii. „Nezapomínejte ve své modlitbě na mučedníky, kteří nezištným sebedarováním a za cenu nesmírného utrpení umožnili své zemi vrátit se na cestu svobody“, vyzývá František a doplňuje: „Také vy jste povoláni k tomu, abyste se vydali cestami svobody a darovali sami sebe ochotně jako Maria z Nazareta, když do sebe přijala život Božího Syna. Takovýto život se má rozvíjet také ve vás.“

Poselství končí citací z apoštolské exhortace Evangelii gaudium. „Je krásné, že mladí lidé jsou „poutníky víry“, šťastní, že přinášejí Ježíše do všech ulic, na náměstí a do každého koutu země! (106),“ píše se v papežském poselství. „Právě mladí lidé nás vybízejí, abychom učinili další krok k plnému společenství“, opakuje list slova, která Petrův nástupce pronesl na půdě konstantinopolského ekumenického patriarchátu (30. 11.) V závěru papež František udílí požehnání účastníkům ekumenického setkání a všem hostitelům v Praze a okolí.


Jednota i respektování pluralismu

Novoroční promluva bratra Aloise v katedrále sv. Víta, Vojtěcha a Václava

Církev a svět / Redakce / 1. ledna 2015

Jednota i respektování pluralismu

Noční modlitba za mír v kostele sv. Václava Na Zderaze (31. 12. 2014)
Autor: Daniel Bartoň / www.christnet.cz

Bratr Alois po každé večerní modlitbě setkání Taizé pronesl krátkou promluvu k účastníkům. Na Nový rok v katedrále sv. Víta, Vojtěcha a Václava pronesl odvážná slova k představitelům církví. Mimo jiné vyzval k větší eucharistické pohostinnosti nebo k všeobecnému respektu římského biskupa jakožto sjednocující duchovní autority (nikoliv v právním slova smyslu). V reakci na krásu svatovítské katedrály dále navrhl, aby křesťané v každém městě vybrali jeden chrám pro pravidelné ekumenické bohoslužby. 

 

Bratr Alois, Praha, čtvrtek 1. ledna večer

Dostalo se nám tak vřelého přijetí. Děkujeme za ně rodinám, farnostem a sborům. Poděkovat bych chtěl také pražskému arcibiskupovi kardinálu Dukovi a předsedovi Ekumenické rady církví v České republice Danielu Fajfrovi stejně jako dalším představitelům církví i lidem z veřejné správy, kteří umožnili, že naše setkání probíhá tak hladce. Děkujeme i za školy, které můžeme využít.

Je to radost, že evropské setkání svedlo dohromady křesťany různých vyznání i ty, kteří nesdílejí víru v Krista, ale snaží se být tvůrci pokoje.

Kristus dal svůj život, aby shromáždil všechny lidi v jednu velkou rodinu. A volá své následovníky, aby byli ve světě znamením jeho pokoje. To proto, aby bylo možné takové znamení utvořit, je potřeba smíření mezi křesťany tak naléhavá.

Jednou z otázek, na kterou my, křesťané, chceme urychleně najít odpověď, je: jak ukázat svými životy, že je možná jednota i při respektování pluralismu?

Rozdíly mezi křesťany tu budou stále: zůstanou pozváním k upřímnému dialogu. Mohou být také obohacením. Nepřišel ale čas dát přednost křestní identitě, která je nám všem společná a která nás už v Kristu spojuje?

Neměly by se dnes křesťanské církve odvážit shromáždit pod jednou střechou, dokonce ještě před tím, než bude dosaženo shody v teologických otázkách?

Jednota i respektování pluralismu

Modlitba na výstavišti v Letňanech
Autor: Daniel Bartoň / www.christnet.cz

V těchto dnech nás přijímáte vy, různé církve Prahy – protestanti, katolíci a pravoslavní. Jsem zvlášť dojat, že toto znamení jednoty žijeme v zemi Jana Husa, jehož násilná smrt se bude připomínat následujícího roku. Vina za toto rozdělení církve v patnáctém století leží na obou stranách, ale jeho osobnost, která byla tak čestná, nás všechny vede k lítosti a vzájemnému smíření.

Kristus dává jednotu, kdy chce a jak chce. Ale pokud ji společně neočekáváme, jak nám může tento dar dát? Apoštolové dostali dar Ducha svatého tehdy, když byli společně i s Marií shromážděni pod jednou střechou. A Duch svatý nás v naší rozmanitosti stále sjednocuje.

Jak se můžeme shromáždit pod jednou střechou? Rád bych vyslovil šest návrhů:

- V místním společenství se můžeme shromažďovat pod jednou střechou mezi sousedy a rodinami, trochu jako v „základních společenstvích“, abychom se společně modlili, pomáhali si a stále lépe se poznávali.

- Mezi místními společenstvími různých vyznání už probíhá spolupráce při studiu Bible, v sociálních a pastoračních aktivitách nebo vyučování náboženství. Tato spolupráce by se měla stále prohlubovat. Ať každé společenství s křesťany ostatních denominací dělá společně vše, co je možné, a nedělá nic, aniž by ostatní bralo v potaz.

- Jsme tu společně v této nádherné katedrále. Nemohla by se v mnohých městech místní katedrála nebo jiný významný chrám stát domem společné modlitby všech křesťanů z okolí?

- Teologický dialog musí pokračovat. Bylo by možné, aby se tak dělo stále víc v kontextu společné modlitby a s vědomím toho, že už jsme spolu? Když žijeme a modlíme se společně, přistupujeme k čistě teologickým otázkám jinak. Snad by se dalo říct to samé o etických úvahách.

- Všichni věřící dostali část pastoračního daru, aby bděli jeden nad druhým. Křesťanská rodina, kterou je církev, také potřebuje služebníky jednoty na všech úrovních. Opatrování jednoty na obecné úrovni je tradičně spojována s římským biskupem. Nemohl by být přijat jako služebník, který bdí nad svorností mezi svými bratry a sestrami v jejich obrovské rozmanitosti? Nebylo by možné si představit, že církve přijmou to, že jejich vztah k této službě má různé formy?

- Neměly by církve, které zdůrazňují, že k přijímání eucharistie je nutná jednota víry a shoda ve služebné správě (ministerium), připisovat stejnou váhu i harmonii a bratrské lásce? Nemohly by nabídnout větší eucharistickou pohostinnost těm, kteří vyjadřují touhu po jednotě a věří ve skutečnou Kristovu přítomnost? Eucharistie není pouze vrchol jednoty, je to také cesta k ní.

Přijměme, že budeme pokračovat v cestě, kterou předem neznáme, zakořeněni v těchto Izajášových slovech: „Slepé povedu cestou, již neznají.“ V Ducha svatého vkládáme důvěru, že nás povede po stále ještě neznámých cestách. Jeho vnuknutí nás připravuje na to, abychom se stali věrohodnými svědky jednoty.

zdroj: http://www.taize.fr/cs