AKTUALITY‎ > ‎

Pokora přichází skrze pokoření

přidáno: 27. 2. 2016 14:41, autor: Farnost Josefov

Pokora přichází skrze pokoření

. Pokora je cesta svatosti – řekl papež František v kázání při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Petrův nástupce komentoval první liturgické čtení (2 Sam 15,13-14.30;16,5-13a), které líčí, jak král David s důvěrou v Pána přijímá pokoření. Bůh odpouští hřích, „ale rány zkaženosti se hojí těžce“, opakoval papež.

Král David „byl jen krok od zabřednutí ve zkaženosti“, ale prorok Nátan, poslaný Bohem, mu dal pochopit zlo, kterého se dopustil. Postava Davida – „hříšníka, ale světce“ – byla tématem papežovy homilie: „David je hříšník, ale není zkažený, neboť kdo je zkažený, neuvědomuje si to“ – rozlišoval František.

Je zapotřebí zvláštní milosti k proměně srdce toho, kdo je zkažený. David, který měl ušlechtilé srdce, říká: »Opravdu jsem zhřešil!«, uznává svoji vinu. A co odpovídá Nátan: »Hospodin ti odpouští hřích, nezemřeš, avšak zkáza, kterou jsi rozesel, vzroste. Zabil jsi nevinného, abys zakryl cizoložství. Proto se již nikdy nevzdálí meč od tvého domu.« (srov. 2 Sam 12,7-13) Bůh odpouští hřích, David se obrací, avšak rány zkaženosti se hojí těžce. Vidíme to v mnoha částech světa.

David je nucen bránit se před svým - zkaženým - synem Absalomem, který proti němu vede válku. Král však shromáždí svoje stoupence, rozhodne se opustit město a zanechává tam Archu. Neužívá Boha na svoji obranu. Odchází, aby „zachránil svůj lid. A toto je cesta svatosti – zdůraznil papež František – je to cesta, na kterou se David vydal poté, co unikl zkaženosti. S pláčem a se zahalenou hlavou opouští město a potká Šimeje, který jej inzultuje, zlořečí mu a označuje jej za krvežíznivce. David to přijímá s tím, že Šimej plní Hospodinův příkaz.

David pak praví svým služebníkům: »Hle, můj syn – Absalom - který vyšel z mých útrob, usiluje o můj život. Tím spíše tento Benjamínovec! Nechte ho zlořečit, jestliže mu to Hospodin poručil.« David umí rozeznávat znamení. Je to chvíle jeho pokoření, chvíle, kterou platí za svoji vinu, a dodává: »Snad Hospodin shlédne na mé soužení a splatí mi dobrem za kletbu tohoto dne« a svěřuje se do Pánových rukou. Taková je Davidova cesta od zkaženosti až k tomu, že se svěřuje do Pánových rukou. A toto je svatost. To je pokora.

„Myslím si – řekl papež – že každý z nás, když udělá nebo řekne něco špatného, hned se snažíme říci, že to není pravda. Anebo jednáme jako Šimej a odpovídáme ještě hůře. Pokora – pokračoval František – přichází do srdce pokořením. Není pokory bez ponížení a pokud nejsi schopen snést ve svém životě nějaká pokoření, nejsi pokorný. Je to matematicky prosté,“ zdůraznil papež.

Jedinou cestou k pokoře je ponížení. David dochází cíle, kterým je svatost, svým pokořením. Cíl svatosti, kterou Bůh dává svým dětem - dává církvi – nastává pokořením Jeho Syna, který se nechává inzultovat a přibít na kříž – nespravedlivě. Boží Syn, který se ponižuje, je cestou svatosti. A David svým postojem prorokuje toto Ježíšovo ponížení. Vyprošujme na Pánu pro každého z nás, pro celou církev, milost pokory, ale také milost pochopit, že nelze být pokorným bez pokoření.

Comments