Pokora přichází skrze pokoření
Král David „byl jen krok od zabřednutí ve zkaženosti“, ale prorok Nátan, poslaný Bohem, mu dal pochopit zlo, kterého se dopustil. Postava Davida – „hříšníka, ale světce“ – byla tématem papežovy homilie: „David je hříšník, ale není zkažený, neboť kdo je zkažený, neuvědomuje si to“ – rozlišoval František. „Je zapotřebí zvláštní milosti k proměně srdce toho, kdo je zkažený. David, který měl ušlechtilé srdce, říká: »Opravdu jsem zhřešil!«, uznává svoji vinu. A co odpovídá Nátan: »Hospodin ti odpouští hřích, nezemřeš, avšak zkáza, kterou jsi rozesel, vzroste. Zabil jsi nevinného, abys zakryl cizoložství. Proto se již nikdy nevzdálí meč od tvého domu.« (srov. 2 Sam 12,7-13) Bůh odpouští hřích, David se obrací, avšak rány zkaženosti se hojí těžce. Vidíme to v mnoha částech světa.“ David je nucen bránit se před svým - zkaženým - synem Absalomem, který proti němu vede válku. Král však shromáždí svoje stoupence, rozhodne se opustit město a zanechává tam Archu. Neužívá Boha na svoji obranu. Odchází, aby „zachránil svůj lid. A toto je cesta svatosti – zdůraznil papež František – je to cesta, na kterou se David vydal poté, co unikl zkaženosti. S pláčem a se zahalenou hlavou opouští město a potká Šimeje, který jej inzultuje, zlořečí mu a označuje jej za krvežíznivce. David to přijímá s tím, že Šimej plní Hospodinův příkaz. „David pak praví svým služebníkům: »Hle, můj syn – Absalom - který vyšel z mých útrob, usiluje o můj život. Tím spíše tento Benjamínovec! Nechte ho zlořečit, jestliže mu to Hospodin poručil.« David umí rozeznávat znamení. Je to chvíle jeho pokoření, chvíle, kterou platí za svoji vinu, a dodává: »Snad Hospodin shlédne na mé soužení a splatí mi dobrem za kletbu tohoto dne« a svěřuje se do Pánových rukou. Taková je Davidova cesta od zkaženosti až k tomu, že se svěřuje do Pánových rukou. A toto je svatost. To je pokora.“ „Myslím si – řekl papež – že každý z nás, když udělá nebo řekne něco špatného, hned se snažíme říci, že to není pravda. Anebo jednáme jako Šimej a odpovídáme ještě hůře. Pokora – pokračoval František – přichází do srdce pokořením. Není pokory bez ponížení a pokud nejsi schopen snést ve svém životě nějaká pokoření, nejsi pokorný. Je to matematicky prosté,“ zdůraznil papež. „Jedinou cestou k pokoře je ponížení. David dochází cíle, kterým je svatost, svým pokořením. Cíl svatosti, kterou Bůh dává svým dětem - dává církvi – nastává pokořením Jeho Syna, který se nechává inzultovat a přibít na kříž – nespravedlivě. Boží Syn, který se ponižuje, je cestou svatosti. A David svým postojem prorokuje toto Ježíšovo ponížení. Vyprošujme na Pánu pro každého z nás, pro celou církev, milost pokory, ale také milost pochopit, že nelze být pokorným bez pokoření.“ |
AKTUALITY >