AKTUALITY‎ > ‎

Svátek Uvedení Páně do chrámu

přidáno: 1. 2. 2012 23:19, autor: Petr Boháč   [ aktualizováno 1. 2. 2012 23:20 ]

Požehnání starce Simeona nás vybízí, abychom i my žehnali

30.1.2012, Anselm Grün

Požehnání starce Simeona nás vybízí, abychom i my žehnali
Foto: IMA
převzato z www.pastorace.cz 
Lukáš nám vypráví příběh o požehnání. Když Maria s Josefem přinesli své dítě do chrámu, setkali se tam se starcem Simeonem. Ten vzal dítě do náručí, aby je požehnal. A tím, že chválil Boha, vyslovil i podivuhodná slova o tomto dítěti. V tomto maličkém spatřily jeho oči spásu, světlo k osvícení pohanů a k slávě izraelského lidu. Je to zřejmě vůbec to nejkrásnější, co lze o nějakém člověku říct: „Když tě vidím, vidím spásu, kterou Bůh lidem připravil.“ Nejhlubším určením každého člověka je to, že slouží druhým ke spáse, aby tak skrze něho mohli dojít uzdravení a dospět k celistvosti.
 

Rád bych se proto připojil k Simeonovi: 

„Vidím v tobě světlo. 
Jsi paprskem světla v tomto světě. 
Rozjasňuješ můj pohled. 
Jsi slávou. 
V tobě zazářila Boží krása.
Vyzařuje z tebe do světa něco z Boží lásky. 
Díky tobě je na světě světleji a tepleji. 
V tvé blízkosti je mi dobře u srdce.“

Možná si pomyslíš, že tahle slova nemohou platit o tobě. Přesto platí Simeonovo požehnání i tobě. Neboť i ty jsi požehnán jako Mariino dítě.

Když dítě, kterému Simeon požehnal, dospělo v muže, začalo žehnat ostatním dětem. Lidé se zjevně domnívali, že tenhle Ježíš z Nazareta je skutečně požehnaný člověk. Proto mu přinášeli své děti, aby na ně vkládal ruce a aby jim požehnal (srov. Mk 10,13-16). Přáli si, aby se jejich dětem dostalo podílu na požehnání muže jménem Ježíš (přel. „Bůh zachraňuje“, pozn. překl.). Vytušili totiž, že jeho blízkost je pro jejich děti i pro ně samé blahodárná, že z něho vyzařuje požehnání, vstřícnost, povzbuzení, život a láska. Ježíš bere děti do náručí, vkládá na ně ruce a žehná jim. Toto požehnání je něžné gesto. Svým objetím jim ukazuje, že je do náručí bere Bůh a že je miluje, že je stále obklopuje jeho spásonosná a milující blízkost. Díky objetí lze požehnání přímo zakusit. Děti cítí, že jsou milovány a přijaty. Požehnání v sobě nese velký díl něhy.

Ježíš vkládá na děti ruce. V gestu vkládání rukou zakouším nejen Božího Ducha a jeho uzdravující moc, která do mě proudí, ale také jeho ochranu. Při všem, co konám, si mohu být jist, že nade mnou sám Bůh rozevřel svou ochraňující dlaň. Vkládání rukou je nejsilnější gesto požehnání. Díky němu můžeme zakusit na vlastním těle Boží lásku v podobě něžného dotyku a proudění, které mnou prostupuje. Ježíš provází toto intenzivní gesto požehnání dobrým slovem, zaslíbením. Jeho slovo navazuje vztah a ustavuje společenství. Ježíš nabízí dětem své osobní přátelství. Požehnáním jim ale také dává poznat, že patří k Božímu království, že jsou v uzdravující a chránící Boží blízkosti.

Mnozí rodiče mají ve zvyku, než jdou děti večer spát, jim požehnat. Když je dítě malé, vnímá v požehnání bezpečí a ochranu. Některé maminky kladou dítěti mlčky ruku na čelo a modlí se za ně. Dítě tak může zakusit, že nad ním drží svou dobrou ruku Bůh, že mu žehná a že je miluje. Někteří tatínci dělají svým potomkům křížek na čelo pokaždé, když na delší dobu opouštějí domov. Jedna maminka mi vyprávěla, že děti vždycky samy nastavily čelo, aby jim mohla požehnat. Očividně toužily po něžném doteku požehnání. Zakoušely v něm zaslíbení: „Bůh ti požehnal. Nemyslím na tebe jen já, ale drží nad tebou svou ochrannou ruku sám Bůh.“ Když děti vyrostly a dospěly, maminka se začala zdráhat znamenat je křížkem na čele, ale když to jednou neudělala, její dospělí synové si to od ní sami vyžádali. Mateřské požehnání se jim stalo potřebou. Po čem to ti mladí muži vlastně toužili? Protože je osobně neznám, mohu se jen domnívat. Myslím si však, že si přáli zakoušet na vlastním těle, že jsou požehnaní, že nejsou sami, že je svou láskou neprovází jen jejich maminka, ale také Bůh, který je s nimi, přestože se ve vzdáleném cizím prostředí cítí sami. Proto bych rád povzbudil všechny matky a otce, aby svým dětem žehnali. 

Tímto láskyplným gestem signalizujeme druhému:„Jsi dobrý takový, jaký jsi. Všeho protikladného v tobě se dotkla Boží láska. Patříš Bohu. Nepanuje nad tebou žádný král nebo císař. Jsi svobodný. Jsi pod Boží ochranou. Jdi svou cestou pod milujícím pohledem Boha, který ti říká: ‘Vítej v tomto světě. Důvěřuj životu. Jdu s tebou.’“ 

Se svolením zpracováno z knihy
Anselma Grüna - Jsi požehnáním,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatesltví.
Redakčně upraveno.

Comments