AKTUALITY‎ > ‎

Tomáš Halík získal Cenu za nejlepší teologickou knihu Evropy

přidáno: 31. 8. 2011 0:26, autor: Petr Boháč

R o z h o v o r y

ROZHOVOR PRO KATOLICKÝ TÝDENÍK, SRPEN 2011

V čem - podle Vašeho názoru - může být Vaše kniha Vzdáleným na blízku (Patience with God) jedinečná na evropském teologickém trhu, v čem zaplňuje mezeru na trhu, co přináší zvláštního.

Na tuto otázku by snad mohli lépe odpovědět moji zahraniční čtenáři a vydavatelé či grémium evropských teologů, kteří mne překvapili nečekaně vysokým uznáním. Pokud jsem však s nimi v kontaktu a sleduji zahraniční recenze mých knih, myslím, že oceňují na mé tvorbě hlavně tři věci. Zaprvé, prý se mi podařilo obnovit důležitou tradici teologických esejů, která po slavných průkopnících, jako byl Chesterton, C.S. Lewis či Romano Guardini je dnes zanedbaná – v náboženské literatuře najdeme dnes především buď úzce specializované akademické monografie, které však mimo okruh specialistů nikdo nečte, anebo lidové „zbožné čtení“, které zas má omezený dopad. Žánr eseje je velmi náročný: pokouší se spojit myšlenkovou hloubku s krásou literárního jazyka, oslovit přemýšlející lidi i mimo okruh specialistů a v případě teologických esejů i řadu duchovně hledajících i daleko za viditelnými hranicemi církví. Zadruhé, v době, kdy „ubývá věřících“ (ve smyslu lidí plně „zabydlených“ v tradičním prostředí) i přesvědčených ateistů, ale rychle roste počet „hledajících“ , jsem prý autorem, který právě tyto hledající dokáže oslovit a nabídnout jim poklady křesťanské víry novým a neotřelým způsobem. Zatřetí: v době, kdy v mnoha zemích roste konflikt mezi primitivním náboženským fundamentalismem na jedné straně a agresivním sekularismem a „novým ateismem“ na druhé straně a Evropa se zmítá mezi těmito dvěma extrémy, snažím se naplnit naléhavou výzvu Benedikta XVI. najít „novou alianci mezi kritickým rozumem modernity a sebekritickým křesťanstvím“. Ostatně takto pojmenovaný intelektuální dialog víy s agnosticismem nazval papež Benedikt XVI. hlavním úkolem církve v České republice. Proto také dva nejbližší papežovi žáci se rozhodli mou knihu prezentovat na letošním setkání papeže s jemu blízkými teology v Castegandolfu a doporučit jí jeho zvláštní pozornosti.

Je to podle Vás náhoda anebo je to symptomatické, že právě tato kniha o dialogu víry a nevíry vznikla na české půdě?

Mé knížky mohly vzniknout jen z naší české a z mé osobní zkušenosti. Mohly vzniknout tam, kde nestačí víra jako „dědictví otců“, kde tradice byla přervána, nelze na ni jen mechanicky navázat, je třeba „zajet na hloubku“. Zahraniční čtenáři také oceňují to, že nesu svou vlastní kůži na trh, že se nevyhýbám podat svědectví o své vlastní nelehké cestě víry, o kněžském životě v pronásledované „podzemní církvi“ a pak zas o zkušenostech z cest po šesti kontinetech a setkání s různými kulturami. Mé knížky také nemohly vzniknout jinde než v modlitebním tichu každoročních týdnů v poustevně, kde píšu dnem i nocí před vystavenou svátostí oltářní za neustálých modliteb, aby mi Pán vedl ruku a použil charismat, které mi svěřil, k dobru lidí, aby mne použil k tomu, co On sám chce nyní sdělit lidem naší doby.


R o z h o v o r y

ROZHOVOR PRO CHRISTNET, SRPEN 2011

1) Před nedávnem jste se vrátil ze svého tradičního pobytu v německé poustevně. Co vám tentokrát tento tichý čas dal, co jste si z něho přivezl do rušné Prahy?

Je to každoročně čas modlitby, přemýšlení, studia, psaní, dlouhých procházek lesem – doba, bez níž bych během hektických měsíců akademického roku prostě fyzicky, psychicky ani duchovně ve zdraví nepřežil.

2) Z vašeho letního rozjímání v posledních letech vznikla vždy nějaká nová kniha. Jak tomu bylo letos, pracoval jste na nějakém tématu?

Ano, velmi intenzivně jsem pracova na tématu, o němž mi moji čtenáři právem říkali, že vedle témat víry a naděje přicházelo v mých knihách trochu zkrátka: o lásce. Sekulární literatura je tohoto tématu plná od erotické poezie po psychologické rady pro partnerské soužití, náboženská literatura zas často mluví o lásce slaďoučkým jazykem kýče. Co může přinést filozofická teologie? Může se zamyslet nad specifikem křesťanského pojetí lásky: spojení lásky k Bohu, bližnímu ak sobě samému, nad náročným příkazem „milovat nepřátele“ a nad augustinovským pojetím lásky k Bohu jako protikladu k narcismu, k „amor sui usque ad contemptum Dei“ (lásky k sobě až k zavržení Boha). Mám dopsáno 13 kapitol, ale rozhodl jsem se, že toto téma je tak náročné, že knihu dokončím snad až příští léto: také se mi v jedné hluboké meditaci na samém konci pobytu ukázalo něco, co mne nutí část již napsaného ještě podstatně revidovat a prohloubit. Mé čtenáře, očekávající dárek pod vánoční stromek, však úplně nezklamu: před Vánoci v nakladatelství Lidové noviny vyjde pod návem „Úvahy na prahu tisíciletí“ soubor mých fejetonů k různým významným dnům církevního a občanského roku, které před několika lety zaznívaly v ranních pořadech BBC. A také nedávno vyšla kniha rozhovorů Smířená různost; nechci čtenáře zahlcovat.

3) Ve čtvrtek 25. srpna jste obdržel (obdržíte) ve Vídni ocenění za nejlepší teologickou knihu za léta 2009 a 2010. Jaký význam pro vás má tato cena?

Samozřejmě je to velké povzbuzení a závazek. Bylo to překvapení: upřímně řečeno, věděl jsem, že nepíšu špatné knihy a že si pravděpodobně najdou hodně inteligentních čtenářů doma i v zahraničí; ale to, že budou sbírat taková ocenění jak v Evropě jako celku, tak i v Americe a že si najdou spoustu čtenářů i na dalších kontinentech od Austrálie po Činu, to se mi opravdu nezdálo ani v nejbujnějších snech. Nevede mne to k pýše: umění psát a přemýšlet je charisma, které je člověku dáno k službě druhým; darem se člověk nemůže pyšnit, to je spíš závazek nenechat ho ležet ladem, stále ho rozvíjet. A protože to rozvíjení a uplatňování svěřené hřivny je docela fuška, ta cena je něco jako Veroničina rouška, která člověku konejšivě stírá pot z čela. Navíc pýchou člověk hloupne a já si ve svém povolání nemohu dovolit luxus sebespokojené hlouposti.

4) Zmíněné ocenění se týká vaší knihy Vzdáleným nablízku. Proč právě tato kniha – z celé řady dalších – opakovaně zaujala zahraniční čtenářské publikum, jak v USA, tak v Evropě?

Je to jistě dáno hlavně tím, že právě tuto knihu jako první a zatím jedinou vydala dvě významná nakladatelství pro dvě velké jazykové oblasti, anglickou (nakladatelství Doubleday ji publikovalo v USA, Británii, Kanadě, Austrálii a Novém Zélandě) a německou (nakladatelství Herder je předním vydavatelem na německém, rakouském a švýcarském knižním trhu). Herder i Doubleday mají nyní v plánu vydávat mé další knihy a zdá se, že se moje knížky snad objeví v dohledné době i na čínském, francouzském, italském a španělském knižním trhu. Knížka Vzdáleným nablízku (v zahraničí pod titulem Trpělivost s Bohem) také vznikla na přímou objednávku amerického nakladatele a tedy jsem se snažil, abych v ní shrnul to nejdůležitější, k čemu jsem dospěl v předchozích knihách a rozvedl to dál s vědomím, že píšu pro velmi širokou obec čtenářů v různých kulturách.

5) Jste člověkem mnoha profesí, filosof, sociolog a psycholog, ale také religionista, teolog a kněz, a v neposlední řadě i knižní autor. Jaká vaše profese je vám nejbližší a nejmilejší?

Být knězem pro mne není „profese“ (zaměstnání), nýbrž osobní poslání, zasvěcení a určení, které prostupuje vše, co dělám – tomu jsem se naučil v době, kdy jsem působil jako kněz „v ilegalitě“ (a spojení kněžství s civilním zaměstnáním považuji za osobní povolání, kterému jsem dodnes zůstal věrný). Všechno co dělám, dělám skutečně rád – ať je to liturgie a služba kazatele a zpovědníka či pedagogicko-vědecká práce na univerzitě; ale literární tvorba je mi skutečnou vášní – možná také proto, že je spojena s blaženým časem prázdnin a prostředím meditace v tichu lesní poustevny, kam se celý rok nesmírně těším. Jednu dobu jsem se obával, že tyto skutečné radosti budu muset obětovat, kdybych byl povolán do služby občanskému společenství v politické oblasti – a každodenně děkuji Bohu, že po mně tuto oběť nakonec nechtěl.

6) V souvislosti s vydáváním vašich knih ve světě v poslední době hodně cestujete. Neohrozí tyto časté cesty vaši pedagogickou činnost na FF UK a pastorační práci se studenty u Nejsvětějšího Salvátora?

Zatím se mně vždy podařilo vtěsnat cesty do období prázdnin nebo omezit je na tak krátkou dobu, že to nevyžadovalo delší absence ani v kostele, ani na fakultě. Ale nic naplat, s rostoucí mezinárodní známostí – to je daň za Cenu Romano Guardiniho a nyní za tuto Cenu – narůstají mezinárodní závazky a povinnosti; některá pozvání, jakokoliv vyžadují namáhavé cesty a obtížnou přípravu, prostě odmítnout nelze, pokud ještě mne věk neoslabí natolik, abych měl „alibi“. Tak jak mi letos připadla úloha reprezentovat současné evropské křesťanské myšlení na univerzitách v Austrálii a Africe, tak to patrně příští rok bude znovu na univerzitách amerických a možná i čínských při příležitosti vydání mých knih. Čekají mne přednášky pro německou biskupskou konferenci, pro shromáždění všech seminaristů celého Německa, pro představené mužských řeholí v Rakousku a ženských řeholí v Římě, na obzoru je i určitá možná spolupráce s dikastérii Svatého Stolce i orgány Evropské unie v Bruselu. Nu, u Salvátora mám mladé kaplany a také na fakultě budu muset víc využívat své asistenty. Ty ceny mi opravdu nikdo nemá co závidět – nesou s sebou vždy nová břímě, i o těchto oceněních platí: Komu bylo více dáno, od toho bude víc požadováno.

7) V Madridu v neděli skončilo Světové setkání mládeže s papežem. Které momenty vás jako studentského kněze na této akci zaujaly?

Přiznám se, že masové náboženské akce typu Světových dní mládeže nejsou právě „šálkem mého čaje“, i když si uvědomuji jejich důležitost pro spoustu mladých lidí. Jsem ovšem rád, že introvertní „profesorský papež“ Benedikt, kterého stále více upřímně obdivuji, nachází u mladých neméně popularity a pozitivního ohlasu, než jeho daleko extravertnější předchůdce, který byl rozenou „superstar“ masových akcí (v nejlepším smyslu toho slova). Nejsem si však jist, nakolik jeho myšlenky zasáhnou ty, kteří asi hlavně dají na emocionální zážitky z takových setkání.

8) Nepříjemnou novinkou madridského setkání byla policejní ochrana mladých katolíků před radikálními levicovými demonstranty. Z čeho podle vás tato agresivita pramení, co signalizuje?

Myslím, že nešlo primárně o protesty proti papeži a že slogan o nákladnosti jeho návštěvy byl také jen zakrývajícím klišé; obávám se, že ty demonstrace byly jen jinou variantou toho, co jsme zažívali nedávno v Británii a co se dá čekat v dalších zemích: úzkost ze sociální nestabilty a barbarizace části mladé generace v důsledku chybění pozitivních vzorů, nedostatků výchovy v rodinách i školách a brainwashingu násilí v médiích a počítačových hrách se vybíjí agresivitou, vandalstvím a nenávistí vůči jakékoliv autoritě.

9) Někteří lidé v souvislosti se světovými setkáními mládeže nostalgicky vzpomínají na charismatického Jana Pavla II. Jak se vy díváte na komunikaci současného papeže s mládeží ?

Vzpomínám na okamžik, kdy papež Benedikt k přeplněnému sálu rozjuchaných nadšenců pro novou evangelizaci z různých „nových hnutí“ tichým a střízlivým hlasem řekl, že evangelizace je především tiché zasívání semene, které musí nejprve zemřít a pak, za dlouhou dobu, něco možná vzejde z půdy. To se mi opravdu moc líbilo.

10) Asi polovinu našich mladých poutníků v Madridu tvořili vysokoškoláci. Je to dobře? Co s dělnickou či učňovskou mládeží, neztrácí ji církev?

Ano, ztrácí, dělnické vrstvy ztratila už v devatenáctém století a stále víc ztrácí lidi bez vzdělání či přesněji bez schopnosti uvažovat v hlubších souvislostech - a já nevidím cestu, jak to změnit. „Lidová církev“ ztratila svou „biosféru“ (tradiční venkov) a zvykovou religiozitu nahradila komerční zábava a ezoterika. U nemyslících lidí vyhrávají slogany ateismu, paušálního odsuzování církve a vulgárního materialismu. Obávám se, že máme šanci oslovit lidi jen prostřednictvím kultury, vzdělání, myšlení; proto budoucnost církve vidím tam, kde se bude zvyšovat všeobecná kultura a vzdělanost, ovšem za předpokladu, že teologie bude tvořit most mezi vírou a soudobou kulturou.

11) Vraťme se ještě na naši domácí půdu. Před časem jste se v médiích ostře vyjádřil k Ladislavu Bátorovi, mluvil jste v této souvislosti o tom, že jeho výroky připomínají atmosféru druhé republiky. Jak se díváte na současnou diskusi kolem této osoby, která se dostala až do nejvyšších pater politiky a mediálních titulků?

Strašně mi vadí, že lidé kolem D.O.S.T. diskreditují katolický konzervatismus a opakují chyby těch militantních katolíků druhé republiky, kteří se skutečně sblížili s českým fašismem, podobně jako se slovenští luďáci, francouzská antisemitská Action France či španělská falanga zapletli s autoritativními protidemokratickými režimy; když čtete populistické slogany D.O.S.T. nebo útoky jim blízkých lefebristických sektářů na současnou církev a společnost, vidíte, že je to odvar téhož, vůbec se nepoučili z dějin. Přitom inteligentní křesťanský konzervatismus (jaký představuje např. papež Benedikt) je jako korigující diskusní partner současného levicového sekulárního liberalismu nesmírně potřebný! Ale křiklouni z D.O:S.T. se svými hesly „Intelektuálové, jděte do hajzlu“ (které přesně vyjadřují úroveň lidí, kterým Masaryk výstižně říkal „patologická sedlina“) opravdu kulturními lidmi nemohou být bráni vážně – a de facto žijí jen ze zájmu liberálních médií, která je vděčně předvádějí jako laciný způsob zesměšnění katolíků. Ne že by na hodnotově rozpadlé liberální civilizaci nebylo co kritizovat – ale stále je ještě lepší variantou společenského uspořádání než to, co by snad mohli zavést tito blouznivci o staré dobré premoderní civilizaci (takové, jaká byla jen v představách romantiků a jaká naštěstí nemá žádnou šanci na realizaci). Je to jako u kritiků Evropské unie – je tu samozřejmě co kritizovat, ale jste opravdu schopni nabídnout něco lepšího?

12) Ministr Dobeš o Bátorovi mluví jako o katolíkovi a národovci. Souhlasíte s tímto označením, případně jaké hodnocení byste použil vy?

Nevím, jestli Bátora je vůbec věřící člověk, či zda je to jen buranský populista, který se chce – podobně jako třeba vysloužilá svazácká funcionářka Bobošíková – šovinistickými hesly a provokativními vulgaritami, zabírajícími na určité vrstvy nemyslících hospodských křiklounů, pomocí tu jedné, tu jiné extrémní skupinky na okraji politického spektra za každou cenu vyšplhat k politickým funkcím. Takové zjevy skutečně nemají ve vysokých státních funcích co dělat, stejně jako pan Dobeš nemá co dělat v křesle důležitého ministerstva školství a zdiskreditovaná VV ve vládě; ale hradní protekce to dokázala. Pokud Klaus hodlá trávit politickou penzi spřádáním velké koalice s Bátorou a Bobošíkovou, pak přece jen doufám v zdravý rozum a elementátní politickou kulturu našeho národa, že jim nenaletí - a že se tito lidé nakonec vzájemně stáhnou tam, kde skončil Miroslav Sládek se svými republikány či duo Zeman-Šlouf se svými „zemanovci“.

13) Svého času jste netajil svoje určité zklamání z naší katolické církve, zejména po vašem vyhazovu z teologické fakulty a různých útocích církevních představitelů, kteří se tak velmi lišili od Josefa Zvěřiny a Otto Mádra. Jak se na tyto zkušenosti díváte dnes z odstupem, co vám daly a co vám vzaly?

Za děkana Volfa se pravidelně vděčně modlím, protože jím zosnovaný můj nucený odchod z teologické fakulty mi otevřel dveře k báječnému prostředí mé „rodné“ filozofické fakulty, k habilitaci, profesuře a možnostem cestovat a přednášet na univerzitách několika kontinentů, publikovat a dnes sklízet plody této práce – nic z toho by mi nemocné prostředí tehdejší teologické fakulty nikdy neumožnilo. Jsem rád, že se pražská teologická fakulta pomalu uzdravuje z následků působení tehdejšího „dejvického Talibanu“ – dnes jsem tam členem Vědecké rady a v příštím akademickém roce jsem slíbil, že se alespoň troškou budu podílet i na výuce. Někdejší nedůvěru některých církevních představitelů vůči mně většinou odvál čas; s arcibiskupem Dukou si rozumíme a spolupracujeme stejně dobře jako s oběma jeho předchůdci ( i když třeba na některé konkrétní politiky máme jiný názor) a podobně vždy se všemi pražskými biskupy; většina kněží si na mně prostě zvykla. Vědí, že po více než dvaceti letech veřejného působení mohu ukázat jisté plody, včetně řady mých žáků a žaček, kteří zakotvili v kněžském a řeholním povolání. Jistě mi hodně pomohla osobní důvěra, kterou ke mně choval blahoslavený papež Jan Pavel II., který mne jmenoval poradcem jedné z papežských rad i důvěra současného papeže, který mne jmenoval svým čestným prelátem; to přece jenom těm, kteří by z vás chtěli za každou cenu doma udělat kacíře, trochu přivírá ústa. Čili: tenkrát mi to všechno vzalo jisté iluze, ale nevzalo mi to lásku k církvi a ochotu ji nadále sloužit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Dalo mi to báječný prostor svobody, o němž doufám, že jsem ho dobře využil.

14) Předpokládám, že pro naši katolickou církev máte přece jen ještě naději. Kde ji vidíte, v čem spočívá?

Ve velikonočním příběhu, který je základním paradigmatem naší víry i lidského života: v důvěře, že po každém ztroskotání Velkého pátku a mlčení Bílé soboty přijde velikonoční ráno a bouře Letnic. Ve víře, že milujícím Boha všechny věci nakonec pomáhají k dobrému.


ROZHOVOR PRO DENÍK E15

Gratuluji k prestižní ceně za Vaši knihu Vzdáleným nablízku. Jeden výtisk dostane i papež. Jak myslíte, že se mu budou číst Vaše úvodní slova v knize, že s ateisty souhlasíte skoro ve všem či zmínka na straně 26, zda by se současný papež připojil pod myšlenku mladého profesora Ratzingera, že víra v Ježíše je dnes stromem s usychajícími větvemi? Nejste přeci jen v katolické komunitě pro většinu až příliš liberální myslitel?

Napjatě budu čekat na jeho reakci. Benediktu XVI. dávají etiketu „konzervatismu“ ti, kteří se spokojují jen s žurnalistickými klišé. Ti, kdo pečlivě studují jeho díla a proslovy na univerzitách, vědí, že je to pozoruhodný myslitel, který neustále volá po potřebě čestného dialogu mezi „sebekritickým křeťanstvím a sekulárním humanismem, kterým mohou vzájemně korigovat své jednostrannosti“. Volá po „novém spojenectví spirituality a etiky s moderní racionalitou“, zdůrazňuje, že víra bez myšlení, ale i „suchá racionalita“ mohou být ve své jednostrannosti nebezpečné. A to jsou přesně myšlenky a program, které i já rozvíjím ve svých knihách. Ta mezinárodní ocenění mého díla (nejprve katolíky v USA, nyní grémiem evropských teologů, ale i zájem vydávat mé knihy v Asii) svědčí o tom, že zdaleka nejsem v rámci světového katolicismu chápán jako nějaký podezřelý element. Tak se jevím převážně jen těm katolíkům, kteří opravdu připomínají strom s usychajícími větvemi.

Z knihy vyznívá, jako by jste se v lůně ateistických Čech cítil se svou vírou nejlépe. Ani fundamentalismus, ani laciné věření, raději komunikace s českým nevěřícím, nebo jak Vy říkáte - s něcistou. Je to tak?

Určitě. Cítil bych se nesvůj v jednolitém prostředí tradičního katolicismu, nudilo by mne stejně jako stádní ateismus většiny. Jsem rád, že víra u nás není samozřejmostí, zvykem, nýbrž svobodnou osobní volbou a jistým nonkonformismem – to víru nutí jít hlouběji, stále o ní přemýšlet. V celém západním světě ubývá těch, kteří jen prodlévají v zaběhnutých kolejích (ať tradičního křesťanství, ale i dogmatického materialismu a ateistické víry), přibývá „hledačů“. Ti jsou mi sympatičtí a ukazuji, že opravdová živá víra musí být neustálým hledáním, cestou.

Jaký je vlastně ten český Zacheus - ústřední podobenství knihy? Je stále na fíkovníku a bojí se věřit? Má vůbec církev tu touhu ho přivolat k sobě?

Je tu hodně lidí, kteří svým vehementním ateismem a hysterickým protikatolictvím bojují vlastně proti své vlastní komicky zjednodušené představě o náboženství a církvi. Kdyby víra a církev byla taková, jak si ji oni (pod vlivem přežívají komunistické agitace a bulvárních médií dneška) představují, sám bych přece od ní daleko utekl. Ale ti „Zacheové“, kteří neztratili schopnost dívat se, jsou pak někdy překvapeni – to se ostatně stalo před více než 40 lety i mně, když jsem poznal duchovní poklady víry a církve a nestačil se divit. Je pravda, že církev se nechala tak vytlačit z veřejného života a že do něj někdy vstupuje nešťastně, takže těch příležitostí k setkání s živou vírou a přesvědčivou církví u nás není mnoho, ale jsou. Člověk musí zkrátka trpělivě hledat.

V knize kritizujete promarněnou i příležitost církve reflektovat svoji roli po pádu komunismu. Jako spolupracovník kardinála Tomáška jste to nadšení pro církev zblízka viděl. Ale zmiňuje jen svého učitele Otu Mádra, který se osaměle pokusil o teologii osvobození v postkomunistických poměrech, tedy přiblížení víry celé svobodné republice.

Ano, tenkrát jsme my, kteří jsme volali, že církev nemůže do liberálního prostředí přenést taktiku „kruhové obrany“ z doby komunismu, nýbrž že se musí naučit být kompetentním hlasem ve svobodném koncertu mnoha hlasů, byli v českém katolickém protředí hodně okřikováni a nepochopeni – viz můj vyhazov z teologické fakulty v roce 1993.Něktří křesťané už prostě nedokázali žít bez nepřítele. Dnes mi ale mnozí dávají zapravdu.

Myslíte, že kdyby církev lépe využila svoji roli po roce 1989, tak třeba místo minoritních lidovců jsme tu měli silnou pravicovou křesťanskou demokracii jako je tomu v německých zemích?

Ne, ryze konfesním stranám je už odzvoněno. Síla CDU/CSU byla hlavně ve schopnosti spojit konzervativní a liberální křídlo. Ale u nás převažují jen karikatury jak konzervatismu, tak liberalismu. Politická kultura je u nás ve psí, chybí ve společnosti i u politiků elementární vzdělání v politické filozofii, jsou tu na všech stranách jen prázdná hesla. Také naprosto nejsem nakloněn „manželství“ církve s žádnou politickou stranou, to je smrtící pro obě. I mezi katolíky je legitimní politická pluralita, křesťané jsou napravo i nalevo a je to tak správné. Víra se nemá stát politickou ideologií, spíš z ní lze odvodit politickou etiku, ta by měla platit pro pravici i levici, věřící i nábožensky nevyhraněné.

Jak je to u Vás politikou? Pro mnoho Čechů, které víra nezajímá, jste spjat především k veřejným děním ať už ve formě iniciativ jako Impuls 99, nebo mediálních přestřelek s Václavem Klausem. Neměl jste někdy pocit, že jste se ponořil do politiky příliš? Například když jste u lidovců lobboval proti zvolení Klause prezidentem?

Ne, považuji za svou mravní a intelektuální povinnost oponovat mnoha názorům a politickému stylu, spojenému s Klausem a dnes tlumočenému především jeho hlásnou troubou Hájkem a Jaklem. A když lidé jako Hájek a Bátora (a nyní i psychopat a sociopat MUDr. Barták a dokonce i vysloužilá svazácká funkcionářka a nacionalistická populistka Bobošíková) se začínají zaštiťovat křesťanstvím a tím křesťanství strašně diskreditují, je mou povinností se od toho distancovat a ukázat jinou tvář křesťanství. Tady se nyní zřejmě šikuje krajně extrémistická protievropská politická síla, která by v době krize integračního procesu Evropy (ve skutečnosti jediné reálné naděje na dobrou budoucost našeho kontinentu i naší země) mohla být svým populismem a demagogií (chytlavým pro nemyslící lidi) nesmírně nebezpečná. Klaus a tito jeho noví spojenci si nezodpovědně hrají s ohněm a ten oheň nelze jen klidně pozorovat. Víra a kněžství mne nezbavují občanské odpovědnosti.

Jak hodnotíte kauzu Bátora? Teď nemyslím samotnou osobu Bátory, ale to, že se ukazuje fakt, že Bátora asi mluví za docela dost lidí. Podpořili ho ideově tak rozdílní lidé jako konzervativec Klaus, véčkař Dobeš či sociální demokrat Jandák. Je to podle Vás příznak touhy "něcistů" v něco věřit, i kdyby to měla být nebezpečná nacionalistická ideologie?

Bátora a lidé, které jste jmenoval, mohou být velmi úspěšní tím, že přesně vyjadřují to, co si myslí lidé, kteří nemyslí. A těch bohužel není málo – stačí se občas podívat na internetové anonymní diskuse.

Jaké jsou Vaše další cíle. Nyní se zdá, že po tolika hostujících profesurách a cenách už další metu bude obtížné dosáhnout. Nepřesvědčí Vás nakonec někdo třeba ke kandidatuře do Senátu či na Pražský hrad? Nebo nezláká Vás nějaká prestižní zahraniční univerzita?

Před cca 12 lety jsem po jednom dlouhém rozhovoru s Václavem Havlem nevylučoval, že budu muset na čas obětovat vše, co mne těší (především mou práci s mladými lidmi na univerzitě a v akademické farnosti a literární práci) a dát se do namahavé politické služby občanské společnosti. Jsem rád, že k tomu nedošlo a dnes už k tomu ochoten nejsem. Je pro mne důležité moci říkat za všech okolností jen to, co si opravdu myslím, co vychází z mého rozumu, víry a svědomí – prostě nikdy nebudu panáčkovat žádné politické či ekonomické lobby (a bez toho žádnou významnou politickou funkci u nás nemáte šanci získat). Proto, že se nenechám zastrašit ani koupit, jsem získal autoritu u mnoha čestných lidí i přes různé politické a názorové hranice – a to je ve skutečnosti můj jediný kapitál a ten neprošustruji v politice. Na prestižních zahraničních univerzitách přednáším neustále (a nyní se pochopitelně ta pozvání a nabídky množí), ale rád se vždy zas hned vracím domů. Pouze kdyby se u nás stala prezidentkou Bobošíková a premiérem Bátora či Hájek a vystoupili jsme z EU, bych asi požádal někde na Západě o politický azyl, protože na partyzánskou válku či další odboj jsem už starý a to, co by následovalo, bych už nechtěl vidět.

Děkuji za odpovědi
S pozdravem
David Klimeš,
redaktor deníku E15
http://www.e15.cz/

R o z h o v o r y

NOVINKY.CZ - CHAT 23. 8. 2011

V úterý odpoledne na vaše otázky odpovídal teolog Tomáš Halík. V moderovaném online chatu 23. 8. 2011 od 16:30 do 17:30 hodin.

Dobrý den, pane profesore. Jaký je váš vztah i islámu? I přesto, že u nás nemá pevné kořeny, tak v Evropě je mnoho jeho vyznavačů. Jaké má jako monoteistické náboženství styčné body s křesťanstvím. Děkuji za odpověď.(Bronislav.Poul)

Odpověď: Islám je mnohovrstevná kulturní a duchovní tradice, která má s křesťanstvím a židovstvím společnou víru v jednoho Boha a řadu etických zásad. Jako v každém náboženství se v něm vyskytují lidé a směry, které víru zneužívají k politickým účelům.

Přeji hezký den. Co si myslíte o průvodech homosexuálů a berte v úvahu i gay věřící? (ni66a)

Odpověď: Ze své praxe zpovědníka znám problémy věřících gayů a vždy jsem se snažil o to, aby nikdo nebyl znevažován kvůli své sexuální orientaci. Myslím, že česká společnost je k homosexuálům ve své většině velmi tolerantní a proto průvody, které by měly být demonstrací za práva utiskované menšiny, považují za zbytečné. Ale rozhodně bych takové akce nezakazoval ani nenapadal.

Dobrý den, mohl byste se vyjádřit ke skutečnosti, že ve Vás mnoho katolíků spatřuje heretika? Já k nim rozhodně nepatřím, ale zajímalo by mne, jak reagovat na takové úvahy. Děkuji - Jana (jana417)

Odpověď: Můžete jim doporučit, aby si pořádně přečetli mé knížky a vzdělali se v katolické víře. Kdybych byl heretikem, asi by mne současný papež nejmenoval čestným papežským prelátem, Jan Pavel II. by si mne nevybral za poradce papežské rady a od evropské společnosti katolických teologů bych nyní nedostal Cenu za nejlepší teologickou knihu Evropy. Ale na většinu těch, kteří mne za heretika označují, žádné rozumné argumenty neplatí a proto nemá moc smyslu s nimi diskutovat.

Dobrý den, Monsignore. Jak se stavíte k problematice pana Bátory? (tre.cool)

Odpověď: Pan Bátora je představitelem skupiny, která se názorově nápadně shoduje s českým předválečným fašismem. Nechci mu brát jeho extrémní názory, ale to, že je projevuje jako vysoký státní úředník, považuji za neslýchané a jeho setrvání v tak vysoké funkci za opravdu neúnosné.

Dobrý den, nemáte někdy obavy z faktu, že Arcibiskupství pražské si "rozumí" s Hradem? Mám na mysli jistou názorovou blízkost arcibiskupa Duky a prezidenta Klause. Neměla by na některé "nepatřičnosti" pana prezidenta katolická církev reagovat? Děkuji M.Bazika (mirek.bazika)

Odpověď: Chápu, že se arcibiskup snaží diplomaticky vycházet s představiteli státu a o to více se snažím ukázat, že jeho názor na prezidenta Klause není jediným možným stanoviskem v církvi a ony "příliš vstřícné kroky" trochu vyvažovat navázáním na politicky kritickou roli, která církvi náleží už od časů biblických proroků.

Taky si myslíte že bratři Mašínové nejsou vrazi ale hrdinové? (radomir32)

Odpověď: Byla to složitá doba a neodvažuji se styl zápasu Mašínů zpětně morálně hodnotit.

Dobrý den, Vaše "Modlitba za Jiřinu Švorcovou" byl zamyšleníhodný a vskutku nepřehlédnutelný text. Jakou modlitbu byste vyslovil za Ctirada Mašína ? Děkuji. (Vhailor)

Odpověď: Platí totéž, co jsem řekl v případě Jiřiny Švorcové - nikdo z nás nevidí do svědomí a srdce druhého člověka a soud nad lidmi, i těmi, kteří byli našimi politickými protivníky, nenáleží nám, nýbrž Bohu. Jak v případě Švorcové, tak v případě Mašína se modlím za zemřelé, aby byl Bůh k nim milosrdný.

Dobrý den, chtěl bych se zeptat na Váš názor týkající se zákazu nošení burek ve Francii a s tím související omezení nošení symbolů různých náboženství na veřejnosti, jak moc si myslíte že je to správné?. Velice děkuji za Vaši odpověd. J.Karnoub (Josef_Karnoub)

Odpověď: Pokud mají mladí ve Francii svobodu nosit trička se srpem a kladivem a portrétem Che Gevary, nechápu, proč by měla být omezována svoboda nosit náboženské symboly. Snad bych chápal zákaz burek (úplného zahalení obličeje), pokud znemožňuje identifikaci.

Dobré odpoledne, zajímao by mne, za jakých podmínek se dá anulovat církevní sňatek. Např. u člënů špan ělské královské rodinay byla důvodem nevyzrálost partnera - po 12 letech manželství. Doufám, že to takto platí i pro "normální" smrtelníky. Přeji krásný den, hodně zdraví a děkujji za odpověď. (igi.san)

Odpověď: Ano, existuje řada kanonyckých důvodů, pro které je možné prohlásit církevně uzavřený sňatek za neplatný, vážná psychická nevyzrálost a psychologická či tělesná neschopnost života v manželství k nim patří. Ostatní si můžete najít v kodexu církevního práva nebo konzultovat pracovníky arcidiecézního církevního soudu.

Dobrý den . Trápí mne fakt,že je ČR jednou z nejateističtějších zemí.Kde jsou příčiny tohoto stavu? (petrkvap)

Odpověď: Mne utěšuje, že řada lidí, kteří se považují za ateisty, vlastně popírají jen svou vlastní naivní představu o Bohu, náboženství a církvi - a v tom mají pravdu. Kdyby náboženství bylo vskutku tím, co o něm oni soudí, i já bych se od něho distancoval. U nás převažuje spíše neinformovanost, náboženský analfabetismus, směs přežitků z komunistické propagandy a bulvárních zpráv o církvi. Pro věřící to má ale i určitou výhodu - pokud nevěřící skutečně poznají poctivého věřícího a věrohodnou formu církve, jsou často velice překvapeni jak se mýlili.

Dobrý den otče, rád bych se zeptal proč jste konvertoval ke katolicismu? Váš původ je židovský. Díky (Dan.Kocka)

Odpověď: Bohužel se mýlíte, mám rodokmen do 17. století a ani kapku židovské krve, byť bych byl hrdý na to, být i tělesně příbuzný s Ježíšem. K mé konverzi přispělo studium filozofie, obdiv ke katolické kultuře, překvapení, že dějiny církve jsou zcela jiné, než jak nám je líčili v komunistické škole, a nakonec setkání s řadou vynikajících kněží, jejichž víra uzrála během mnohaletého věznění a mučení v komunistických žalářích.

Dobrý den pane profesore. Zajímá mne Váš názor na husitství i když v krátkosti to lze stěží zodpovědět. (iphigenia)

Odpověď: Láska k husitství provázela mou pubertu a i když jsem později při pečlivějším studiu dějin poznal i jeho mnohé stinné stránky, úcta k mistru Janu Husovi a například "husitskému králi" Jiřímu z Poděbrad u mne stále trvá. Vynaložil jsem mnoho úsilí na změnu postoje katolické církve k Husovi, podrobně jsem o tom hovořil i s Janem Pavlem II.

Dobrý den, jak se díváte na hlásání evangelia které kážou Svědkové Jehovovi? (pafka1970)

Odpověď: Svědkové Jehovovi nekážou evangelium, ale svou vlastní nauku založenou na vytržených a nepochopených biblických citátech (např. lpění na jméně "Jehova" je prostě jazykovědný omyl - vzniklo to při středověkých přepisech hebrejských textů).

Dobrý den,jaký máte názor na vrácení ukradeného majetku církve,je dohoda se státem dostačující?díky (Cichral)

Odpověď: Zajímají mne filozofické a duchovní aspekty víry, o problémy restitucí se nezajímám a příliš jim nerozumím. Mrzí mne, že ve veřejnosti stále trvá omyl, že církev je placena z daní občanů, včetně nevěřících. Ve skutečnosti stát dává na církev jen část z výnosu, který má ze zadržovaného církevního majetku. (Konfiskace majetku byla odůvodněna tím, že stát na sebe dosud platným zákonem vzal povinnost hradit veškeré náklady církevního života.) Dnes církví přibývá a nutnost plnit tento závazek nadále by stát stál velmi mnoho. Řešení, které navrhují mnozí lidé u nás, žádný majetek nevrátit, ani církev neplatit, není reálné, protože tím by Česká republika přestala být právním státem. Jestliže byly provedeny restituce majetku šlechticů a řady organizací, není důvodu, aby jediná církev byla vyloučena. Navrhované řešení je výhodné především pro stát a obce, ale jsem rád, že církve na tento kompromis přistoupily. Doufám, že populismus opozice nebude toto řešení donekonečna oddalovat.

Vážený pane doktore, papež nedávno označil ve Španělsku současnou jako zvláště požitkářskou. Máte v tomto kontextu stejný názor, uvážíme-li, že se ve světě spíše zvyšuje počet chudých lidí, který ani o dobré vůli požitkářství podlehnou nemoho - v samotném Španělsku jsou desítky procent nezaměstnaných mladých lidí. Zdrvím Vás Václav Grepl (vaclavgrepl)

Odpověď: Papež odsuzuje poživačnost bohaté části světa právě proto, že znemožňuje solidaritu s chudými.

Dobrý den. Prosím o jasné vyjádření k tématu homosexuality? Registrované partnerství ano, možnost adopce dětí stejnopohlavními páry ne. Taková je Vaše názorová pozice, nebo nějak odlišná od mé představy? Měla by katolická církev žehnat stejnopohlavním partnerstvím tak jak to praktikují např. některé evangelické církve? A dále: co se dá udělat - z pozice laika - pro to, aby se homosexuálně citící duchovní mohli v katolické církvi outovat a neznamenalo to konec jejich duchovenské kariéry? Děkuji. Milan Kasimír (Kasimir)

Odpověď: Lidé s homosexuální orientací mají stejnou hodnotu jako kdokoliv jiný. Homosexuální svazky však nelze klást na stejnou rovinu jako manželství muže a ženy, které naplňuje bytostné poslání člověka (Bůh učinil člověka jako muže a ženu) a umožňuje předávání života. Proto katolická církev nemůže homosexuální svazky klást na rovinu svátosti manželství. Adopci dětí homosexuálními páry považuji za rizikové experimentování s dětmi.

Dobrý den. V letošním sčítání mě zaujal dotaz vyznání, a sice oproti letitému "bez vyznání" nebo uvedení konkrétní církve možnost uvést něco jako neorganizovaný věřící. S pousmáním a chutí jsem tuto možnost využil. Myslíte, že je v naší údajně ateistické zemi hodně takových lidí? (Roman.Homola)

Odpověď: Ano, v celém západním světě ubývá "věřících" (pokud tímto pojmem míníme pouze lidi plně identifikované s učením a praxí církevních institucí), ubývá však také počet přesvědčených ateistů. Přibývá celosvětově "hledačů" -a tyto lidi, ať už se subjektivně považují za nevěřící nebo věřící, se snažím svými knihami především oslovit. Chci jim ukázat, že živá víra je také neustálým hledáním a vážím si těch, kteří hledají také za hradbou dogmat materialistického ateismu.

Dobrý dne, chtěl bych se zeptat jak se stavíte k problematice antikoncepce a církve. Zvláště v zemích trpících akutní přelidněností. Osobně mám pocit že neustálé zvyšování populace země není trvale udržitelná cesta. Děkuji za odpověď. (mardvorak)

Odpověď: Problém je v tom, že antikoncepci především používají lidé v ekonomicky vyspělých zemích a také proto tyto národy téměř vymírají. Církev byla dlouho obviňována, že odmítavým postojem ke kondomům zavinila smrt miliónů lidí nakažených AIDS v rozvojových zemích. Zdůrazňoval jsem, že tento argument je zcela nepravdivý, protože lidé, kteří ignorují při svém sexuálním životě Desatero, se stejně neřídí názory papeže na prezervativy. To se nyní zcela potvrdilo - když papež uznal, že ohrožení AIDS mají raději používat kondomy, počet nakažených nijak nepoklesl.

Dobrý den, považuji se za křesťana (přestože se k žádné církvi otevřeně nehlásím), ale poslední dobou mě trápí nejnovější vědecké objevy. Konkrétně téměř úspěšně laboratorně vytvořený život z "ničeho". Nedokáže něco takového otřást vírou v jejích základech? Děkuji za případnou odpověď. (stepanek.jan9)

Odpověď: Naprosto ne, přírodovědecké výzkumy počátku života pouze ukazují, že stvoření není něco jako "zhotovování života".

Dobrý den, Myslíte že pokud si ateista nepřeje aby se z jeho peněz platila ,,nepolitická'' návštěva papeže, mělo by mu být dáno zapravdu? Nebo je např. v těchto dnech Španělsko tak silně katolickou zemí že i v době krize, je návštěva a sloužení mše papežem pomoc,nezbytnost nebo nějaká morální vzpruha když to stálo tolik peněz....Děkuji. (Dorag)

Odpověď: Mluvčí španělské vlády jasně vyčíslil, že příjem, který španělská republika měla ze záplavy poutníků, daleko převažoval náklady, které na návštěvu věnovala španělská vláda. Tyto náklady byly většinou na policejní ochranu - a demonstranti proti papežově návštěvě paradoxně svými akcemi tyto náklady jen zvyšovali.

Zrazoval byste věřícího od sňatku s nevěřící a jaký dopad by případně mohla mít jejich názorová rozdílnost při výchově dětí? (messer52)

Odpověď: Na takto položenou otázku nelze odpovědět. Jak mezi věřícími, tak i mezi nevěřícími jsou lidé naprosto rozdílných charakterů, stupně tolerance i netolerance. Jde o to, o jakého věřícího a jakého nevěřícího konkrétně jde.

Dobrý den, chtěl bych se Vás zeptat na váš postoj k novopohanství, novodobému náboženskému fenoménu Evropy, kdy se lidé vracejí k předkřesťanské tradici. Děkuji. (LukasHrych)

Odpověď: Lidé jsou zkrátka bytosti "nevyléčitelně náboženské". Kdo odmítá kulturu křesťanství, která je bytostnou součástí naší evropské identity, často degeneruje k nejrůznějším kultům. Vážím si ostatních živých náboženství, ale v případě těchto kultů jde většinou jen o povrchní koketérii.

Dobrý den, chtěl jsem se zeptat na váš názor ohledně celibátu u římskokatolických kněží. Nemyslíte si, že jeho zdobrovolnění by mohl být ten správný krok naplnit poloprázdné kněžské semináře a přiblížit kněze více k lidem? Děkuji za odpověď (Mr.Vamp)

Odpověď: Nemyslím, že by odstranění celibátu naplnilo kněžské semináře. Církve, které celibát nemají, mají obdobné potíže s dorostem duchovních. Problémy leží hlouběji, v hlubším sebepochopení úlohy duchovního v moderní společnosti. Pokud se však církev rozhodne vrátit k původní praxi ženatých kněží, nebudu proti.

Vážený pane profesore, předem bych Vám rád poděkoval za moudrá slova a střízlivý pohled na svět kolem nás. Ač nejsem věřící, téměř vždy s Vámi souhlasím. Rád bych se Vás zeptal na Váš pohled na následující názor, se kterým se často setkávám a do určité míry s ním souhlasím. Když odhlédnu od svého přesvědčení, že Bůh v tom smyslu, který Křesťanství, resp. církev předkládá neexistuje, vadí mi na Křesťanství jiná věc. Mám z křesťanství (a především asi z katolické církve) pocit, že jde o velmi negativní víru/vyznání, kde je člověk neustále omezován a strašen. Kdykoli "šlápne vedle" poměrně tvrdých pravidel, musí prosit o odpuštění. Můj pohled nevěřícího je ten, že Křesťan se neustále jen za něco omlouvá, odprošuje a bojí se aby opět neudělal chybu. Žije v permanentním strachu a obavách. Na druhou stranu, když už něco provede, vyzpovídá se, pomodlí se a vše je v pořádku. To je jistě velmi zjednodušený pohled, ale obávám se, že mnozí věřící to tak berou a jsou schopni se se svým hříchem takto srovnat, což mi nepřijde správné. Předem velice děkuji za odpověď a přeji krásný den. - Jan Richter (johneer)

Odpověď: Ano, existují jistě i patologické formy náboženskosti a náboženské výchovy, vedoucí k přehnané úzkostlivosti. Jsem však přesvědčen, že dnes tento typ neurotické náboženskosti přece jenom ustupuje. Ovšem praxe pokání, jak ji vyžaduje církev, rozhodně není jen mechanické zašeptání hříchu do ucha zpovědníkovi. Předpokládá sebekritickou reflexi a vůli k trvalému zlepšování svého života. Pak nepůsobí úzkost, nýbrž radost a osvobození, jak vám dosvědčí mnozí lidé, kteří se zpovídají u rozumných zpovědníků.

Dobry den pane profesore, chodivali jsme s manzelkou na Vase nedelni odpoledni studentske odpoeldni mse do Sv. Salvatora. Kdyz se nam pak narodily deti, ktere v kostele obcas trochu zazlobily, shledali jsme nevuli ze strany ostatnich navstevniku mse. Tak jsme k Vam radeji prestali chodit. Jak jsou nyni Sv. Salvator a jeho navstevnici "privetivi" k detskym navstevnikum bohosluzeb? Dekuji Roman Dvorak (dvorak_roman)

Odpověď: Pokud rodiče znají rozumnou míru, to jest, když dítě opravdu nezvladatelně křičí (věřte, že při tom se opravdu nesnadno káže), tak přejdou do zákristie, kam je mše přenášena rozhlasem, nevidím v tom velký problém.

Pane Halíku, k Bátorovi jste se vyjádřil naprosto jasně, u Mašínů, promiňte mi ten výraz, kličkujete. Jako uznávaná morální autorita přece musíte mít svůj názor. Nebo se už zase máme bát vyslovit se nahlas? (Ticholovec483)

Odpověď: S historií Mašínů prostě nejsem tak podrobně obeznámen jako s názory pana Bátory. Dopouštěli se násilí na představitelích totalitního režimu, podobně jako mnozí partyzáni za války i po ní. I tam často docházelo k postižení nevinných. Proto se spíš kloním k neutrálnímu postoji, neodvážil bych se jejich boj odsuzovat, ale nevím, zda opravdu nepřekročili únosnou míru a zda tedy mají být kladeni za příklad jako hrdinové.

Vážený pane profesore , jaký je Váš názor na tragedii v Norsku cca před měsícem a myslíte si, že i hlavnímu akterovi/ jméno bych asi zkomolil/ Bůh může odpustit ? (zdislav.stovicek)

Odpověď: Nikdo z nás nevíme, do jaké míry je mysl zločince zatemněna šílenstvím a nakolik nese totální odpovědnost za své zločiny. Světský soud musí vynést rozsudek podle práva, míru božího milosrdenství však nikdo z nás nezná.

Dobrý den, ráda bych znala Váš názor na Darwinovu evoluci. V jednom pořadu jsem o ní slyšela mluvit kněze Czendlika, přišlo mi, že si to přizpůsobil tak, aby výklad neodporoval víře. Děkuji, S. (di.lajla)

Odpověď: Nemyslím, že by Darwinova teorie v čemkoli odporovala víře a nemyslel si to ani sám Darwin. Odporuje pouze primitivnímu fundamentalistickému výkladu biblických míst u těch lidí, kteří si pletou bibli s učebnicí přírodovědy. Darwinova teorie je důležitou součástí vývoje vědy, ale v lecčems je už také překonaná.

Dobrý den, nemáte pocit, že to, co se v naší civilizaci odehrává v poslední době, se podobá konci Římské říše ? Morální úpadek, blahobyt a ztráta dalekých obzorů ? Jsem ateista, ale nepyšný... Díky... (olavhotovson)

Odpověď: Ano, ta podobnost mne také naplňuje úzkostí.

Hezký, parný den, trápí mě dilema, do jaké míry hledat v jednotlivých biblických textech (pouhou) symboliku a co brát naopak opravdu doslova? (M.Bimbos)

Odpověď: O tom existuje rozsáhlá literatura (u nás například profesorů Pokorného, Hellera aj.), to přesahuje možnost krátké odpovědi. Biblický jazyk je symbolický a metaforický, ovšem symbol bych si nikdy neodvažoval označit znevažujícím přídomkem "pouhý".

Co říkáte totálním majetkovým vyvlastněním protestantů po roce 1620 ??? Neměla by těmto postiženým rodinám katolická církev vrátit, co jim ukradla ??? Pro upřesnění, protestantů byla drtivá většina , asi 97 procent obyvatelstva. (kavkajana)

Odpověď: Pak by zase husité museli zaplatit katolické církvi všechen zničený majetek vypálených kostelů a klášterů. Asi nemůžeme jít dál než do roku 1948 jako u všech ostatních restitucí.

Dobrý den. Myslíte si, že nový trend, kdy se lidé snaží nalézt přímou cestu k Bohu, lze skloubit s ideou hlavního smyslu církve jako prostředníka mezi lidmi a Bohem? Kněží jsou přece také lidé, tudíž jako "překladatelé" omylní. .:-) (milarei)

Odpověď: I katolík a kněz si musí najít svým způsobem "přímou cestu" k Bohu. Ale "provozovat víru bez církve", by mělo stejné následky jako pěstování vědy mimo vědeckou komunitu - vedlo by to k diletantismu a zbytečnému opakování chyb. Ve vědě, v umění, ve filozofii i v náboženství prostě navazujeme na to, co zde bylo a respektujeme instituce, které v té oblasti mají dlouhodobé zkušenosti. Téměř všechno, co tvoří obsah našeho vzdělání, jsme převzali od určitých institucí a nezískali přímým osobním poznáním.

Pane doktore,je pravda, že jste nějaký čas působil v Církvi československé husitské a pozdějí zakotvil v katolické církvi, kde jste dodnes?Ve Vašem životopise o tom zmínka není, ale je to dost rozšířená informace mezi věřícími CČSH.Mám Vás ráda za Váš laskavý pohled na svět a gratuluji k ceně.Zasloužíte si ji.Iva Štěpánková (step.iva)

Odpověď: Ne, byl jsem pokřtěn v katolické církvi, vyrůstal jsem bez náboženské výchovy a katolickou církev jsem objevil na prahu svých univerzitních studií. K Církvi československé jsem nikdy nepatřil, i když mám řadu přátel mezi jejími věřícími, duchovními i biskupy.

Dobrý den, zajímalo by mě, proč, dle bible, byla pravda potrestána samotným bohem - had přišel Adamovi a Evě říct, že když si vezmou jablko, tak nezemřou, ale prohlédnou a milostivý bůh je poté všechny potrestal a ještě pomstychtivě určil, že žena bude rodit v bolestech. Proč? (airavata)

Odpověď: Smyslem tohoto vyprávění je, že člověk si nemá hrát na Boha, nemá se pasovat do role toho, který rozhoduje o tom, co je dobré a zlé.

Odpověď: Srdečně Vám všem děkuji za otázky, především za jejich slušný tón. To mne vždy při internetových chatech dojme až k slzám. Jsem rád, že jsme si mohli rozumě popovídat a přeji Vám všem hezký večer.

Comments