Veliké zastavení
Česka
Tomáš Sedláček zdroj : http://blog.aktualne.cz/blogy/tomas-sedlacek.php?itemid=24186
23.
11. 2014 | 13:12
Mnoho
lidí má za to, že největší lumpárny a hříchy transformace se děly na jejím
začátku, v devadesátých letech, a že tyto lumpárny měly vesměs ekonomický
rozměr. Když se však ohlížím zpět za čtvrtstoletím transformace, hlavní
chybu vidím spíše v jejím druhém dějství. Tedy v době, kdy se Česká
republika mentálně zastavila a začala manévrovat zpět do země nikoho. Naši
političtí zástupci spíše než aby povzbuzovali sebevědomí vlastního národa a
vyzvedávali to nejlepší, co naše země má, se raději lísají k Číně či Rusku a
velikou částí vlastního národa pohrdají. A ona na oplátku jimi.
V devadesátých letech jsme si ještě vážili politiků a slovo podnikatel bylo
slovem téměř hanlivým. Dnes je naopak pochybným zaměstnáním pro mnohé právě
politika. Podnikatelské sféře se podařilo napravit reputaci a jsme svědky
pronikání podnikatelů dokonce na posty politické.
Jistě, během devadesátých let se stalo mnoho nepravostí a dobře
dokumentovaných zlodějen, kuponová privatizace neměla právní rámec a tak dále,
ale obecně se něco dělo, naše země byla v pohybu a tento pohyb neměl jen
okleštěný výraz v růstu HDP. Věděli jsme, že chceme na Západ, víceméně
všichni jsme táhli za jeden provaz, nebo alespoň jedním směrem.
Někde mírně po polovině uplynulých pětadvaceti let jsme najednou zvolnili
tempo a republika začala tak trošku přešlapovat na místě a občas si tu a tam
couvla. Předběhlo nás Slovinsko, jak v HDP na hlavu, tak v přijetí eura, a
totéž se zvolna začíná dařit i Slovensku. Což je pro nás o to těžší rána, že
před Slovenskem jsme měli náskok mnohem větší než před Slovinskem. Kdysi jsme
chtěli přijmout euro stejně nebo ještě dříve a měli jsme na to i lepší vyhlídky.
Dnes jen bláhoví budou opakovat tvrzení, že euro Slovensko zničí nebo jej
poškodilo. Je ale slovenské dohánění Česka dáno eurem? To také, ale ještě spíše
něčím dalším, podstatnějším. Přijetí eura je symbolickým vyjádřením, že dotyčný
stát má nějaký směr, ví, co chce, a je schopen se na tom shodnout. Jenže u nás
jsme přešli od ideologie co nejrychlejšího směřování na Západ (Chceme být
jedním z vás!) přes řeči o národní suverenitě (Nechte nás na pokoji!) až k
prazvláštnímu návratu k preferenci našich ruský odbytišť, což je o to
pozoruhodnější, že činí pouhá čtyři procenta našeho zahraničního obchodu.
Bude to možná znít překvapivě, ale pro ekonomiku je celkové směřování
země - a s tím spojený elán - mnohem důležitější než pohyby daní nahoru a dolů
v rámci několika procent. Pokud se země vyprázdní z podstaty, nebude ani
ekonomika mít kde brát a s kým hrát. A o tuto podstatu se dnes hraje hra, se
kterou jsme měli být hotoví již dávno.
Každá ze zemí visegradské čtyřky si prošla politickou krizí,
konturovanou národovectvím či jakýmsi návratem k něčemu, nad čím svět kroutil
nebo kroutí hlavou. Slovensko mělo Slotu, Polsko Kaczynské, Maďarsko má Orbána
a my teď máme své období, kdy se hledáme a tak trochu nevíme, které dobré
evropské bydlo by nás mělo pálit víc.
Přitom naše země identitu má. Málokterá evropská země střední velikosti
má tolik pozitivních "záseků" jako my. Všude na světě najdete naše
pivo, ze Škodovky se stala úctyhodná globální značka, které se už dávno nikdo
nesměje, Praha vyvolává dodnes obdiv, sametová revoluce má respekt celého
světa, stejně jako náš sametový rozvod, všichni znají Kunderu, a kdo ne
Kunderu, tak aspoň Kafku nebo Havla. Co na tom, že za poslední roky nám
politici dělají spíše ostudu než radost? Švédsko si taky člověk pamatuje víc podle
hudební skupiny ABBA než podle jmen králů či premiérů, kteří tam vládli či
právě vládnou. Naše země má - na rozdíl od zemích jiných - identitu hotovou,
jde jen o to, ji neustále nezpochybňovat.
Za čtvrt století jsme ušli velký kus cesty. Ale už zbytečně dlouho šlapeme
na místě.
Psáno pro HN
