Předvánoční
úvaha o opravdové moci
Jan Rybář
„Věrchuška“ je něžné ruské
označení špiček společnosti, mocenských struktur. Ty ovšem něžné nebývaly.
Okolo Vánoc nám to připomínají postavy římského císaře Augusta a judského krále
Heroda. Jejich vinou se Ježíš narodil mimo domov, stal se běžencem a imigrantem
v Egyptě. Za velekněží Annáše a Kaifáše byl zajat, mučen a popraven. Ale stačil
za svůj krátký život dát lidem radu, jak změnit svět, jak změnit společnost
shora i zdola: „Kdo z vás chce být první, ať je poslední a služebníkem všech“
(Mk 10, 42-45). To je konec šplhání nahoru, to je konec anonymních pánů světa.
Jenže − shlížet z vrcholu pyramidy je tak svůdné!
Papež František řekl, že uznává „pyramidu“, ale obrácenou špičkou dolů.
Nahoře nýmandi, staří a bezvýznamní − a věrchuška dole!! V praxi to představil
Ježíš (marně). Představuje to František (taky marně?). Řeší se tím také odvěký
problém „kolektiv versus jedinec“. Už jenom pro tento geniální návrh lidstvu
se musí slavit Ježíšovo narození... |