Předvánoční úvaha o opravdové moci

Jan Rybář

„Věrchuška“ je něžné ruské označení špiček společnosti, mocenských struktur. Ty ovšem něžné nebývaly. Okolo Vánoc nám to připomínají postavy římského císaře Augusta a judského krále Heroda. Jejich vinou se Ježíš narodil mimo domov, stal se běžencem a imigrantem v Egyptě. Za velekněží Annáše a Kaifáše byl zajat, mučen a popraven. Ale stačil za svůj krátký život dát lidem radu, jak změnit svět, jak změnit společnost shora i zdola: „Kdo z vás chce být první, ať je poslední a služebníkem všech“ (Mk 10, 42-45). To je konec šplhání nahoru, to je konec anonymních pánů světa. Jenže − shlížet z vrcholu pyramidy je tak svůdné!

Papež František řekl, že uznává „pyramidu“, ale obrácenou špičkou dolů. Nahoře nýmandi, staří a bezvýznamní − a věrchuška dole!! V praxi to představil Ježíš (marně). Představuje to František (taky marně?). Řeší se tím také odvěký problém „kolektiv versus jedinec“. Už jenom pro tento geniální návrh lidstvu se musí slavit Ježíšovo narození...