AKTUALITY‎ > ‎

Majetkové narovnání na začátku nového roku

přidáno: 25. 1. 2014 14:11, autor: Farnost Josefov   [ aktualizováno 25. 1. 2014 14:12 ]

21. 1. 2014

Miloslav VlkMedia tištěná i elektronická jak můžeme sledovat v monitoringu - jsou v těchto dnech opět plná článků o restitucích, o tom, co vše církve ze svého movitého i nemovitého majetku žádají zpět, jak České lesy rychle před vydáním drancují tyto lesy pod záminkou přírodní pohromy nebo údržby, které instituce odmítly majetek vydávat atd. Zprávy také hovoří o sporech, či soudech, které se rýsují nebo už nabíhají či probíhají, o problematice, kdy který majetek byl znárodněn (Benešovy dekrety, či jiné problémy). Co vše problematizuje vydávání, které už dobře 20 let stále připomínáme a žádáme, se rýsuje jako dlouhotrvající proces, na který “zadělali” komunisté svým “pohrdáním” soukromým majetkem a despektem k právům člověka. Dnes plní media úvahy spíše tohoto druhu. Napadání církví, že to vůbec žádají, na co to potřebují a proč s tím přicházejí až dnes, v situaci ekonomicky pro stát tak nevýhodné, se dnes už tolik neozývají. To církve odmítly už dříve.

Ale to, co mě v současné situaci velmi zaujalo, je skutečnost, že se tato témata traktují na pozadí nově se rozvíjejícího obecného vědomí právní a mravní stránky věci, vyjádřeného různými společnými titulky v denním tisku. Odcituji tu některé charakteristické, které se objevily například v rubrice “Názory” v MFDnes: “Svoboda a demokracie jsou v ohrožení, je třeba se bránit” (14.1). “Čeho je u nás víc? Zlodějů nebo občanů? (16.1.) “Debakl presidentství: hlava státu radí, jak ošálit zákon “(13.1.) To jsou nejen novinářské úvahy, ale je to odraz toho, čím část naší společnosti dnes také žije… Stačí se podívat na různé diskusní pořady o těchto věcech, například na poslední čtvrteční televizní pořad Michaely Jílkové ´Máte slovo´. Je zajímavé, že se tam na začátku vůbec neobjevují slova jako “právo”, “spravedlnost”, “Ústava”, soudy, které by měly být základem a východiskem takové diskuse. Naopak často i akademicky vzdělaní lidé klesají v diskusi pod inteligenční úroveň svého vzdělání na rovinu ulice. Principy dialogu – žádné… Je tady nutné jasně poukázat na to, co církev ve středověku pro stát, pro společnost dělala, že byla hlavní nositelkou sociálních služeb ve společnosti. A také nositelkou vzdělanosti, školství a kultury (viz galerie umění). Celá duchovní služba pro tehdejší dobu (záduší) nebyla záležitostí malého významu. A králové, šlechtici, města, ale i bohatí jednotlivci jí na všechny tyto účely dávali majetek.

 Jestliže se tyto skutečnosti ztratí ze zřetele a minulost se posuzuje jen parametry dnešní doby, pak se diskuse o otázce majetku církve scvrkne na “dojmologii” nesenou arogancí, nadávkami, lží a osočováním, protože chybí základní znalosti a seriózní argumenty přesně ve stylu článků, které jsem výše citoval, nebo ještě hůř, ve stylu ideologických demagogických nenávistných projevů padesátých let.

V podobných diskusích se pak ztratí ze zřetele množství darovacích a jiných druhů pergamenových listin, které tyto majetky provázely a v nichž jsou často dlouhé seznamy majetků, které církev či řády dostávaly. A tyto doklady o vlastnictví si střežily a znovu a znovu je králům a různým šlechticům dávaly potvrzovat… Jsou tu zemské desky, městské a jiné knihy, v nichž jsou zachyceny vlastnické poměry. Jako archivář jsem tyto dokumenty kdysi měl často v rukou. Vím, o čem mluvím. Mnozí o těchto skutečnostech nic nevědí a domnívají se, že naše minulost byla doba, která žila po právní stránce nějak „nadivoko“.

V diskusích často nepadne ani slovo například o “pozemkových knihách”, které jsou sice mladšího data, ale tvoří základ vlastnictví. Zajímavé by bylo popsat, s jakou právní pečlivostí tyto právní dokumenty vznikaly. V těchto dokumentech jsou zachycena vlastnická práva, knihy vedly všechny změny vlastnictví. Žádná církevní instituce se nemůže dovolávat nějakého majetku, nemá-li takovéto doklady. Ale také nikdo racionálně uvažující nemůže libovolně upírat někomu vlastnické právo, jestliže je tu jako vlastník zapsán. Bohužel komunisté na začátku doby totality v r. 1964 udělali v této oblasti dokonalý zmatek, vyřadili pozemkové knihy z účinnosti, přestaly se vést tyto seznamy a změny vlastníků. Kdo popírá vlastnická práva zde zakotvená, dělá totéž, co komunisté tehdy. V té době byla místo pozemkových knih založena evidence nemovitostí, (později v r. 93 registr nemovitostí) a vedly se seznamy momentálních “uživatelů”, protože všechno náleželo státu.

Na naše pozemkové knihy se přitom koncem 19. stol. jezdili dívat experti například z Jižní Ameriky jako na vzor evidence nemovitostí. Dnes je katastr v nepředstavitelném stavu a s dnešní digitální evidencí pozemků v západní Evropě se nedá vůbec srovnávat…

V diskusi o restitucích vystupují často lidé, kteří o těchto věcech a o dlouhé evidenci vlastnictví nic nevědí. Ve své většinou totální ignoranci pak říkají úžasné hlouposti a nesmysly, a proto z nedostatku argumentů užívají nadávky, aroganci a nesmyslné lži…

Dnes při diskusi o restitucích jde vlastně více o náš právní řád, jak se to často v rubrice “Názory” v MfDnes objevuje. Níže uvedu příklad, jak nekompetentně mluvili a jednali například i ministři Rusnokovy vlády, pokud jde o církevní majetek v areálu pražského Hradu. O něm se nedávno pan Sobotka vyslovil, že se bude snažit, aby Hrad byl vyňat z restitucí. Nevím, jestli to odpovídá dohodám před sestavováním koalice. Když si to totiž přeložíme, znamená to: chceme tento majetek konečně zestátnit. To, co nedokázali naši političtí předchůdci v padesátých letech, musíme nyní dotáhnout my. To znamená plíživý nástup socialismu. Partneři koalice by měli dobře zvážit, jestli sociální demokraté jsou opravdu spolehliví partneři a jestli se lze na jejich slova spolehnout. Zdá se mi, že od některých slibů couvají.

Církví to “zestátňování” může začínat a pak dalšími majetky, třeba Agrofertem, to může pokračovat. Nevím, jestli ostatní členové koalice tyto Sobotkovy výroky správně pochopili…Podobně mluví i prezident.

Do podobných pořadů, které jsou spíše žumpou špíny než seriózním dialogem v seriózní společnosti, bych osobně vůbec nevstupoval. Je to totiž pod snesitelnou úroveň slušné společnosti. Taková dryáčnická atmosféra se hodí spíše někam na pavlač nebo do hospod 5. třídy, nikoliv do serózních pořadů serózní televize. Pokud tam vystupují poslanci nebo politici, není divu, že je slušní lidé pokládají za podvodníky a lháře. Stačí si ostatně otevřít běžné hlavní zprávy České televize, ve kterých často běží odhalované kriminální a korupční praktiky různých politiků.

Někdo si může říci při čtení tohoto článku: “potrefená se ozve”, ale tady bych poukázal na výše citované články z MfDnes a k tomu bych ještě přidal odkaz na článek Karla Horáka v Parlamentních listech ze 14.1.14: “/Ne/úcta k právu” v rubrice “Politici voličům”, kde autor říká, že je nutno dnes i na právnický fakultách vyučovat úctě právu! To by měl být program i pro ty, kdo chtějí profesionálně vstupovat do politiky. V dialogu výše zmíněné úrovně se takovéto principy vůbec neobjevují.

Nemyslím proto, že má smysl pouštět se do polemiky například s dojmologií televizního pořadu “Máte slovo”. Dnes by totiž nemělo jít o majetek, o restituce, ale o obranu vážně ohrožené demokracie a našeho právního systému.

Tuto úvahu mohu ještě doložit svým někdejším rozborem záměru návrhu bývalého ministra vnitra Peciny v přechodné Rusnokově vládě “odborníků”. Jedná se o majetek církve v areálu pražského Hradu. Uvádím zde jeho větší část:

To, co totalitní režim v nejhorších letech bezpráví neuskutečnil, totiž zestátnění katedrály zákonem, ačkoliv k tomu měl všechny prostředky, to nyní plánuje člen demokratické prozatímní vlády, ministr vnitra Pecina. Vládní nařízení, o které se opírá, č. 54/1955 Sb., se totiž katedrály vůbec netýká. Povinnost vytýčit areál pražského Hradu dostal tehdy za úkol úředník pražského magistrátu, vedoucí stavebního odboru. Ten při plnění svého úkolu do areálu Hradu zahrnul i katedrálu a ostatní majetek církve. A do pozemkových knih PKHrad byl tento jeho „počin“ zapsán (za vložkou o vlastnictví církve) s následujícím právním odůvodněním: „Podle výměru ÚNV hlavního města Prahy ze 17. února 1956 čj. výst 13-28834/55 a zmocnění kanceláře presidenta republiky z 9. dubna 1956 vkládá se vlastnické právo pro československý stát – kancelář presidenta republiky“.... Tady čtu „černé na bílém“, že toto zapsání je i podle komunistického „právního řádu“ neplatné, protože znárodnění se mohlo i tehdy uskutečnit jedině na základě zákona, nikoliv rozhodnutím magistrátního úředníčka, byť na přání soudruha prezidenta.

Během devadesátých let požádalo pražské arcibiskupství o soudní rozhodnutí ve věci vlastnictví katedrály a dalších objektů v areálu pražského Hradu. Dva soudy, městský a obvodní, svými rozhodnutími určily jako vlastníka svatovítskou kapitulu. Když pak Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových podal proti jejich rozsudkům dovolání k Nejvyššímu soudu, vzal kauzu do svých rukou bývalý komunistický soudce soudruh JUDr. Ištvánek a nezákonně a proti právu demokratického státu rozhodl v r. 2008, že katedrála a další majetek je v pozemkových knihách připsán státu, takže mu patří. Právní argumentací se podle své předchozí komunistické praxe příliš nezabýval. Když jsme pak tuto kauzu předložili Ústavnímu soudu, ten se jí zabýval a připravoval rozhodnutí, jako v níže uvedené věci “Třmínek” . Kdyby byla svatovítská kapitula nestáhla nešťastně, pod tlakem, kauzu zpět, soud by zřejmě byl rozhodl stejně jako v následující kauze.

Ve svém nálezu ze dne 22. 4. 2013 č. IV US 822/11 ve věci stěžovatelů Třmínek, Třmínková a Šedivá, jejichž nemovitosti v areálu pražského Hradu byly zestátněny rovněž na základě vládního nařízení o pětiletém hospodářském plánu č. 54/1955Sb, Ústavní soud napsal, že „toto vládní nařízení nelze považovat ve vztahu k předmětným nemovitostem pro jeho neurčitost za platný titul pro přechod vlastnictví na stát“. To platí plně také o svatovítské katedrále a ostatním majetku církve v areálu pražského Hradu, protože jsou zcela stejnou právní kauzou.

Výrok soudruha Ištvánka z Nejvyššího soudu je tudíž protiprávní a nezákonný, i když nabyl právní moci. To by měl ministr Pecina vědět. Pokud to neví, je to hrubá chyba jeho odbornosti. Pokud to on a jeho poradci vědí, a přesto se toho chtějí držet, pak se musíme obávat, že zacházejí s právem hůře než komunistický totalitní režim padesátých let, který katedrálu žádným zákonem nezestátnil, ale nechal za sebe jednat nekompetentní veličinu magistrátu. Podle médií se ministr Pecina odvolává právě na Ištvánkovo rozhodnutí z r. 2008. Bohužel stejný názor hájí dnes i premiér Sobotka, tedy staví se za totalitní praktiky! Uvědomuje si to vůbec?! Plíživá totalita? Jsou si toho koaliční partneři vědomi?

Argumentace ministra Peciny pokračuje dál. Podívejme se, jak zachází s dalšími argumenty v této věci. V médiích - před začátkem přípravy vládního opatření říká: „Poté, co se církev opětně slavnostně s ČR o vlastnictví zmíněného majetku dohodla, a to opětně ve prospěch státu, navrhuje se proto zpřesnění zmíněného zákona.“ Pecina si nedal ani nejmenší námahu aspoň se podívat na dokument, na který se odvolává. Z této ministrovy věty je patrné, že se odvolává na „slavnostní“ dokument, podepsaný kardinálem Dukou a prezidentem Klausem před televizními kamerami ve svatovítské katedrále 24. 5. 2010. Tento dokument především není žádná „dohoda“, protože statutárním zástupce oprávněným dělat majetkové pořízení o katedrále, je svatovítská kapitula, nikoli arcibiskup. Slovo dohoda se v dokumentu vůbec nevyskytuje. Je to „slavnostní prohlášení“. Rovněž slovo „majetek“ se tam nevyskytuje. Jádrem toho prohlášení je: „zabezpečit spolehlivou a harmonickou spolupráci mezi státem a římskokatolickou církví při správě katedrály...“ Nic o jejím vlastnictví! Účelem je určení podmínek společného provozování katedrály...“ Dále se říká, že „je správné řešit tento spor ve vzájemné dohodě“. Zase žádné vyjádření vlastnictví, jak to chce veřejnosti namluvit pan Pecina (viz výše)! Ale důležité je tu slovo, „řešit spory ve vzájemné dohodě a nepokračovat v soudních sporech o vlastnictví katedrály a dalšího nemovitého majetku v areálu Pražského hradu“, tedy nikoliv diktátem jedné strany, jak se to snaží dělat ministr Pecina či dokonce i sám prezident Zeman a dnes i premiér Sobotka. Ministr se dovolává dokumentu, který nečetl, a prezident Zeman zřejmě také neví, o čem mluví. Zdá se mu, že kroky svatovítské kapituly z loňského srpna jsou v rozporu s předchozími dohodami, zatímco prý ho Duka ujistil, že dohoda s Václavem Klausem platí. Samozřejmě, poněvadž tam není nic o tom, že by kapitula podle zákona, který ještě platí, nemohla žádat o vlastnictví, které jí na Hradě patří. Pokud prezident říká, že církev nemá na ten majetek právo, pak neví, o čem mluví. A pokud ví, o čem mluví, pak otevřeně hájí totalitu. Stejně tak i Sobotka, který chce tento majetek vyjmout z restitucí… Stejné postupy jako v padesátých letech.

Při těchto urputných tvrzeních ministra i prezidenta vzniklo podezření, jestli neexistuje ještě nějaká jiná, tajná dohoda, o které se nemluví. Z toho mě ale vyvedl V. Klaus svým tvrzením, že „žádná neoficiální dohoda o výměně budov na Hradě s Dukou nebyla“.

Někteří rozumní lidé říkají, jestli by nebylo vhodnější si v klidu spolu sednout a dohodnout se. Já bych byl zcela pro! Ale vůle k tomu musí být na obou stranách.

To, co tu popisuji, nemohu rozumově pochopit jinak, než že je to signál pro veřejnost, který zní: pozor na politiky, kteří takto zacházejí s právními normami nebo s touto praxí souhlasí.

Do všech těchto sporů přilévají olej nezodpovědní novináři, například tvrzením /novinky.cz/, že „stát za katedrálu platí 827.890 Kč měsíčně a že již bylo uhrazeno 32 093 789 Kč.“ Takováto zpráva bez jakéhokoliv vysvětlení je trestuhodná, poněvadž zvyšuje nenávist vůči církvi a dává velký prostor ke všem možným spekulacím. To by novináři měli vysvětlit. Zřejmě je to dáno tím, že vybavení katedrály patří i na základě příslušných dokumentů, katedrální kapitule. To nezpochybňuje ani Hrad. Tedy v naší církevní „obrazárně“ či „galerii“ provádí turisty Hrad. Ale za vstupenky inkasuje peníze také Hrad, poněvadž ten prodává vstupenky na různé turistické okruhy po Hradě. Ale většina turistů za tyto peníze chodí především do katedrály jako do nejvýraznější památky u nás.

K celé té diskusi o církevním majetku v areálu Pražského hradu je nutno ještě dodat jeden dovětek. V současném ještě platném zákoně o majetkovém vyrovnání s církvemi č. 428/2012Sb je k § 18 přilepen odst. 10, který vyjímá katedrálu a dvě blízké budovy z práva o ně požádat. Tento přílepek je nekonsistentní. V § 4 jsou vyjmenovány oprávněné osoby, které mohou majetek v restituci žádat, mezi nimi jsou pochopitelně i kapituly. Pokud vím, svatovítská kapitula, která je statutárním zástupcem katedrály, při přípravě zákona o zřeknutí se katedrály nikterak nehlasovala. Vím od očitého svědka, že uvedený přílepek k § 18 tam byl vložen za zády tehdejší společné vyjednávací komise, když už všichni odešli. Můžeme jen spekulovat, a v kuloárech se tak děje, kdo že měl vliv na toto vložení. Aby tato výjimka měla váhu, měla by být podložena nějakým právním titulem. A ten tu chybí.

A také se tu nemluví, že k tak závažnému zcizení církevního majetku potřebuje církevní autorita podle kanonického práva písemné vyjádření Svatého stolce. A to tu zřetelně chybí.

Ministr Pecina bránil uplatňovat nároky podle platného zákona a chtěl, aby zákonné opatření platilo „neústavně“ retroaktivně na již podané výzvy. Právo a spravedlnost jemu a dalším politikům zřejmě mnoho neříká.

To je klasická ukázka zacházení s právem, jak jsem o tom mluvil výše i v souvislosti s televizním pořadem “Máte slovo”. To je i současná realita. Když se nově jmenovaný premiér vlády Sobotka za sebe i za sociální demokraty vyjádřil k řešení církevního majetku v areálu pražského Hradu: “je třeba ho vyjmout z restituce”, rozuměj, český občane: budeme znárodňovat! Ale o tom ve vládním programu nic není. Doufejme, že jsou to jen slova do větru! Při takovýchto výrocích by měla koalice zpozornět: to, co totalitní režim 50. let neuskutečnil, to my dotáhneme dokonce? S tím souhlasí další členové koalice? A rozumějme: napřed je na pořadu vždy církev a pak může dojít i na další lukrativní majetky.

Podobné názory vyslovil nedávno i prezident. Socialismus s novou tváří se plíží. Že by ho koaliční vláda chtěla konečně uskutečnit? A lid tomu bude tleskat…

kardinál Miloslav Vlk



převzato ze serveru  www.kardinal.cz 

Comments