AKTUALITY‎ > ‎

Zesvětštělé srdce nechápe nouzi druhých

přidáno: 18. 4. 2015 16:03, autor: Farnost Josefov   [ aktualizováno 18. 4. 2015 16:03 ]

Papež: Zesvětštělé srdce nechápe nouzi druhých

Vatikán. Zesvětštění zatemňuje duši, činí nás neschopnými vidět chudé, kteří žijí vedle nás, a jejich rány. Tak lze shrnout kázání papeže Františka při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

Papež komentoval podobenství (Lk 16,19-31) o boháči oděném do šarlatu a kmentu, který denně pořádal skvělou hostinu. „O tomto boháči - poznamenal – se neříká, že by byl zlý, možná byl zbožný. Snad se i modlil a dvakrát či třikrát za rok přicházel do chrámu podat oběť. Možná, že bohatě přispíval na kněze, kteří mu se svojí klerikální ustrašeností děkovali a usazovali jej na čestné místo. Nevšiml si však, že před jeho dveřmi byl hladový žebrák Lazar, plný vředů.“ Papež aktualizoval situaci boháče následovně:

Když vycházel z domu... a možná odjížděl autem s tmavými skly, aby nebylo vidět skrz... Jeho duše, oči jeho duše však byly určitě zatemněny, aby neviděly. Díval se jenom do svého života a nevšímal si, co se děje kolem. Nebyl zlý, byl nemocný chorobou zesvětštění, které přetváří duše a odnímá jim vědomí reality, takže žijí v umělém světě, který si vytvářejí. Zesvětštění uspává duši. A proto nebyl schopen tento zesvětštělý člověk uzřít realitu.

A realitou je množství chudých, kteří žijí vedle nás:

Mnozí lidé se těžce potýkají s životem. Těžce. Avšak mám-li zesvětštělé srdce, nikdy to nepochopím. Zesvětštělé srdce nechápe nouzi a potřeby druhých. S mondénním srdcem je možné jít do kostela, lze se modlit a konat spoustu věcí. O co však prosil Ježíš Otce při poslední večeři ve velekněžské modlitbě? - »Otče, zachovej tyto učedníky, aby nepropadli světu a zesvětštění«. Je to subtilní hřích. Víc než hřích. Je to hříšný stav duše.

Tento příběh – pokračoval papež – obsahuje dva soudy. Prokletí člověka, který důvěřuje světu, a požehnání tomu, kdo důvěřuje Pánu. Boháč se vzdaluje srdcem od Boha. Jeho duše je vyprahlá jako neúrodná země, kde nelze žít, protože zesvětštělí lidé jsou opravdu sami se svým egoismem. Boháč má choré srdce, které lpí na světě a světském životě, takže stěží mohl být uzdraven.

Kromě toho – dodal papež – narozdíl od žebráka, který má jméno Lazar, boháč je beze jména. Neměl jméno, protože zesvětštělí lidé ztrácejí jméno. Jsou jenom blahobytným davem, který nepotřebuje nic. Světáci ztrácejí jméno. Boháč v podobenství zemře, ocitne se uprostřed pekelných muk a žádá Abrahama, aby někoho ze zemřelých poslal varovat jeho žijící příbuzné. Abraham však odpoví: »Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých«. Světáci – dodal papež – chtějí mimořádná zjevení, ale v církvi je přece všechno jasné. Ježíš mluvil jasně. Taková je cesta. V podobenství se však objevuje útěšné slovo“ – dodal papež závěrem.

Když onen světský ubožák uprostřed pekelných muk prosí, aby mu Lazar přinesl trochu vody, jak odpoví Abraham? Abraham představuje Boha, Otce. Jak odpoví? »Synu, uvědom si...« Světáci ztratili jméno. I my, zesvětští-li naše srdce, ztrácíme jméno. Ale nejsme sirotci. Až do konce, do poslední chvíle je tu jistota, že máme Otce, který nás očekává. Svěřme se Mu. Říká nám »Synu« uprostřed onoho zesvětštění. »Synu«. Nejsme sirotci.

Končil papež František ranní kázání v Domě sv. Marty.