Ježíš řekl svým učedníkům: Získávejte si přátele nespravedlivým mamonem, abyste - až ho nebude - byli přijati do příbytků věčných. Lk 16,9

Ježíš v evangeliu možná na první pohled trochu překvapivě radí, do čeho máme investovat naše pozemské prostředky: Kupovat si přátele? Pravý přítel se přeci nedá koupit...

Ne, nedá. Ježíš ale rozhodně nemá na mysli nějakou vypočítavost ve vztazích (něco za něco). Poukazuje jen na prozíravost.

Každý z nás disponuje nějakými silami, vědomostmi, zkušenostmi, dovednostmi, časem,  majetkem. A každý rozhodujeme, jak s nimi naložíme. Investujeme své prostředky do vzdělání, osobního rozvoje, do rodiny, do zdraví, do bydlení, do svého image, či do cenných papírů. Myslíme na zajištění budoucnosti pro sebe i své blízké, zvažujeme, co se nám nejvíce vyplatí.

Ježíš také mluví o investicích, které jsou podstatné pro naši budoucnost. Jenže ne pro tu blízkou budoucnost, ale pro tu nikdy nekončící a věčnou. Říká: „získávejte si přátele“ - tedy ty, kteří s vámi budou procházet období slunná v radosti a vděčnosti, ale i období temná. Skrze povzbuzení, pomoc a modlitbu. Získávejte ty, kteří se vás zastanou v modlitbě, a jednou možná před Bohem na věčnosti. Boží království  není žádný sólo podnik, je to společné tělo, jedinečná a věčná „company“, je to sdílení (s Bohem v lásce) s druhými.

Jak tedy na to? Ježíš nás vyzývá, abychom používali prostředky, které máme. Připomíná, že to, co jsme nashromáždili, je třeba prozíravě investovat do vztahů kolem nás. Není to snadné, zvlášť když dopředu víme, že nám to druhý nemůže oplatit. Můžeme si říkat, že sami máme málo, sami nemáme dost sil, sami jsme tak zahlcení svými povinnostmi a i čas jsou peníze.  Když však strach přemůžeme, když vystoupíme ze zaměřenosti na sebe a vykročíme směrem k druhému, zakusíme osvobození a radost z Boží blízkosti. Nemyslet jen na sebe a být pro druhé je ta pravá investice, cesta k plnému životu a štěstí, už tady, a pak na věčnosti.

Někdy stačí projevit o druhého zájem, věnovat pozornost, pomoct, když očividně těžko zvládá. Pozvání na kus řeči, zapůjčená kniha, nabídka pomoci nebo třeba jen  slovo povzbuzení po mailu či telefonu, poděkování, sdílení radosti, nabídka přímluvné modlitby mohou mít  (na věčnosti) cenu zlata.

Někdy nás to stojí hodně, ale v posledku to stojí za to:)

V jedné písničce o sv. Františkovi se zpívá:
„Marně dumáš, kam co schováš,
žádné kapsy nemá rubáš.
Prachy jsou krásná věc,
ale věz, rubáš je bez kapes.“

Ježíš říká: "Cokoliv jste učinili jednomu z nejposlednějších lidí, mně jste učinili..." (srov. Mt 25,40)