ÚVOD‎ > ‎

Co je Bohoslužba

Bohoslužby

Liturgická oslava je jeho pramenem a vrcholem zároveň života každého katolického křesťana.

Pro účast na mši svaté je potřebná jak přítomnost fyzická, tak duchovní. Kdo na mši opravdu nemůže přijít, ale poslouchá ji v rádiu nebo sleduje v televizi, uskutečňuje tím touhu účastnit se slavení mše sobě přiměřeným způsobem. To se doporučuje spojit s tzv. „duchovním“ přijímáním.

Z účasti na nedělních bohoslužbách jsou omluveni ti, kteří se nemohou fyzicky zúčastnit kvůli nemoci, cestování ve ztížených podmínkách, zajetí anebo z rozumných a vážných důvodů. Proviňuje se ten, kdo zanedbává sváteční mši svatou – případně není přítomen na některé její části – bez důvodu nebo z malicherné příčiny.


Účast na sváteční bohoslužbě je pro katolického křesťana jednou z důležitých povinnosti. Je mu uložena nejen obsahem jeho víry, ale i kanonickým právem.

Z pohledu kanonického práva se především se jedná o tyto kánony:

Kán. 1247 O nedělích a dalších zasvěcených svátcích jsou věřící vázáni povinností zúčastnit se mše; kromě toho se zdrží práce a činností, které jsou na překážku bohoslužbě a radosti, vlastní dnu Páně, nebo náležitému duševnímu i tělesnému zotavení.

Kán. 1248 Povinnost účasti na mši splní, kdo se mše zúčastní, kdekoliv se koná katolickým obřadem buď v den svátku, nebo večer předcházejího dne.

Z pohledu obsahu víry katolického křesťana se pak především jedná o tyto články Katechismu katolické církve:

2176 Slavení neděle uskutečňuje mravní předpis přirozeně vepsaný do lidského srdce „vzdávat Bohu vnější, viditelnou, veřejnou a pravidelnou úctu na památku jeho všeobecné blahovůle vůči lidem“. Nedělní bohoslužba je splněním mravního přikázání Staré smlouvy, od níž přebírá rytmus a ducha tím, že každý týden oslavuje Stvořitele a Vykupitele svého lidu.

2177 Nedělní slavení dne a eucharistie Páně je středem života církve. „Neděle, kdy se podle apoštolské tradice slaví velikonoční tajemství má být dodržována v celé církvi jako hlavní zasvěcený svátek“.

„Stejně mají být dodržovány dny Narození našeho Pána Ježíše Krista, Zjevení Páně, Nanebevstoupení, Nejsvětějšího Těla a Krve Krista, Svaté Boží Rodičky Marie, Neposkvrněného Početí a Nanebevzetí, svatého Josefa, svatých apoštolů Petra a Pavla a konečně Všech svatých“.

2178 Tento zvyk křesťanského shromáždění sahá až do počátků apoštolské doby. List Židům připomíná: nezanedbávejte svá „společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale navzájem se povzbuzujte“ (Žid 10,25).

Tradice uchovává vzpomínku na stále aktuální nabádání: „Pospíšit si do kostela, přiblížit se Pánu a vyznat své hříchy, kát se během modlitby … účastnit se svaté a božské liturgie, ukončit vlastní modlitbu a neodcházet před rozloučením … Často jsme to opakovali: tento den vám Pán udělil na modlitbu a odpočinek. Je to den, který učinil Pán. Radujme se v něm a jásejme“.

2180 Církevní přikázání definuje a upřesňuje Pánův zákon: „V neděli a jiné zasvěcené svátky mají věřící povinnost účastnit se mše svaté“. „Přikázání účastnit se mše svaté plní ten, kdo se jí účastní, kdekoliv je slavena katolickým obřadem, buď týž sváteční den nebo navečer předcházejícího dne“.

2181 Nedělní eucharistická oběť odůvodňuje a povrzuje celé křesťanovo jednání. Proto jsou věřící povinni účastnit se eucharistie v zasvěcené dny, ledaže jsou z vážných důvodů omluveni (např. nemoc, péče o kojence anebo jsou svým farářem zproštěni dostanou dispens). Ti, kteří vědomě nedbají o tuto povinnost, dopouštějí se těžkého hříchu.

2182 Účast na společném slavení nedělní eucharistie je svědectví příslušnosti a věrnosti Kristu a církvi. Tímto způsobem věřící dosvědčují své společenství víry a lásky. Zároveň vydávají svědectví Boží svatosti a své naděje na spásu. Vzájemně se posilují působením Ducha svatého.

2183 „Chybí-li posvěcený služebník nebo není-li z jiné závažné příčiny možné účastnit se slavení eucharistie, živě se doporučuje, aby se věřící zúčastnili bohoslužby slova, koná-li se ve farním chrámu nebo na jiném posvátném místě, podle směrnic diecézního biskupa, nebo aby se přiměřenou dobu věnovali osobní modlitbě nebo modlitbě v rodině nebo naskytne-li se příležitost, ve skupinách rodin“.


Zasvěcenými svátky jsou:

- všechny neděle,

- slavnost Narození Páně (25. 12.) a

- slavnost Matky Boží, Panny Marie (1. 1.).

V tyto dny je účast na mši svaté povinná.

Dále jsou ke stejnému způsobu slavení církví vyjmenovány tzv. doporučené svátky: slavnost Zjevení Páně, slavnost Nanebevstoupení Páně, slavnost Těla a krve Páně, slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie, slavnost Nanebevzetí Panny Marie, slavnost sv. Josefa, slavnost sv. Petra a Pavla, slavnost sv. Cyrila a Metoděje, slavnost sv. Václava a slavnost Všech svatých.