ÚVOD‎ > ‎

Kostel Josefov

Farní a vojenský kostel Nanebevstoupení Páně v Josefově

V letech 1780-1787 byla postavena pevnost Josefov, původně nazvaná  Ples. Na začátku  byla zbourána většina obydlení.  Kostel románského stylu, kostel  sv.  Jiljí  byl zatím ušetřen,  odbývaly se zatím  bohoslužby jak pro vojáky,  tak  pro civilní obyvatelstvo. Pro pokročilost stavby hradeb v roce 1786 kostel musel  být bohužel zbourán, některé částí  inventáře byly převezeny do jiných kostelů, některé byly rozebrány, některé se po dlouhá léta povalovaly v domě stavebního ředitelství. Bohoslužby se konaly už jen v malé kapli Panny Marie ve vojenské nemocnici. Při  stále větší posádce a většímu počtu obyvatel  malá kaple už daleko nedostačovala.

Počátkem roku 1805 císař František II. dal svolení ke stavbě nového velkého chrámu, potřebné peníze vyčlenil ze své soukromé  pokladny.  Projekt  vypracovali  Ing. H. Hatzinger  a  hrabě  J.ď Andreis. Původní plány stavby jsou v archivu vojenského stavebního okruhu, fascikl. XI,.3.odd.).  Dne 22.dubna roku 1805 byl slavnostně položen základní kamen kostela  za doprovodu dělostřeleckých salv do míst budoucího hlavního oltáře, čemuž předcházelo ještě vyznačení obrysu svatostánku vojáky zákopnického sboru. Základní kámen posvětil  biskup Trautmannsdorff s velkou asistencí okolního kněžstva,  s velícím generálem hrabětem z Kolovrat,  s generalitou a důstojnictvem.

Základní kámen obsahuje poklad 20 mincí, z nichž jsou 3 zlaté, 11 stříbrných a 6 měděných. Z toho jsou 2 mince pamětní, ostatních 18 běžných. Nejstarší je křemnický dukát z roku 1758 a křížový zlatník z roku 1759. Ostatní mince jsou z konce osmnáctého a počátku devatenáctého století.

Stavba kostela

byla ukončena v roce 1810 a  8. září 1811 se konala velkolepá slavnost svěcení tohoto kostela, po které byl svěřen do rukou vojenského duchovního správce.

Na počest císaře Františka II je umístěná  nad portálem průčelí u hlavního vchodu deska s roku 1816 s měděnými  a zlacenými, velkými, římskými  písmeny: F II  MDCCCV - František II. 1805. 


Kostel  Nanebevstoupení  Páně je  empírová,  jednolodní stavba s věží na východě kamenný sokl z boháňského pískovcového kamene,  střecha  tašková..

Kostel  měří  50 kroků do délky a 24 kroků do šířky, je velice prostorný - vejde se do něho pohodlně až 2000 osob.  

Loď je  34 m dlouhá, 16 m široká, obdélná, na západě mírně přechází v apsidu.

Po celém obvodu lodi a presbytáře jsou mělké obdélné a půlkruhové postranní oltáře (celkem 4).

Prostor chrámový je dlážděn 1710 dlaždicemi pískovcovými, na nichž jsou  ve 4 odděleních po 11  seskupený  44  dubové lavice, prosté, hladké.


K n ě ž i š t ě  neboli  presbytář  je  tvaru půlkruhové apsidy,  dlouhé  7,5 m, široké 14m. V ose kněžiště máme pravoúhlý vchod do sakristie.

V sakristii  nad dveřmi  visí  cenný o b r a z   Večeře  Páně. Olejomalba na plátně od G. Hallera z r. 1747. Obraz je ze zrušeného  kostela sv. Jiljí v Plesu (byl zbořen r.1786).


T r i u m f á l n í   o b l o u k  je  2 m silný, 12 m široký,  podkovovitý,  stlačený.


H l a v n í  o l t á ř -  je  dominantou chrámu. Původní empírový oltář byl počátkem 20. století nahrazen novým .Je dřevěný, mramorovaný, figurální  části jsou polychromované. Pravoúhlá tumba (stolový náhrobek)má na čelní ploše v kruhu kříž a rosety (růžice). 

Tabernákl (svatostánek) je kruhový, zavírací .  Na stříšce se nachází sousoší  Kalvarie (vyobrazení Kristova mučení), po jeho stranách  klečící andělé. Je to práce královéhradeckého sochaře Karla Devotyho z roku 1808.  Nad oltářem na stěně visí  obraz, olejomalba na plátně Nanebevstoupení Páně od Josefa Berglera, prvního ředitele pražské Akademie, byl zasazen až v roce 1812. Má zlacený rám s lištou ryhovanou, ovázanou stuhami, na vrcholu svatozář se symbolem Boha Otce. Je dílem pražského řezbáře Topiše z roku 1812.


L a m p a   n a   v ě č n é   s v ě t l o.   Empirová, s plechu mosazného, stříbřená.  Práce  jaroměřského pasíře  Jana  Tlouště z 1810

V kněžišti v popředí je nyní umístěn pokoncilní moderní obětní stůl ze 70. let  20. století  a ambon (pult s mikrofonem).

 

Po stranách hlavního oltáře stoji dvě nadživotní polychromované dřevěné sochy od Břetislava  Kafky z Červeného Kostelce pořízené v letech  1949-52 za mons. P. Antonína Sýkory, a to.:

socha Panny Marie Fatimské  z nápisem  “Maria – Tvému  neposkvrněnému srdci se navždy zasvěcujeme“  1950  a

socha Božského Srdce Ježíše Krista  z nápisem  “ Ježíši   v tebe doufám“     

 

Vlevo je cenná  k a z a t e l n a,  památkově  chráněná.  Kazatelna měla údajně prvotní místo na zdi proti malému vchodu. Teprve později byla přenesena na místo dnešní.  Má visuté kruhové řečniště, zhotovené ze dřeva od mistra  Josefa Devotyho.  Ve čtyřech polích jsou polychromované reliéfy sv.  evangelistů – Marek, Matouš, Lukáš a Jan a  sv. Josef  zhotovené  Petrem Musilem ze Žamberka v roce 1901. Jednoduché, lehkou římskou ukončené schodiště vede na kazatelnu, které je přikryté baldachýnem s řezanou holubicí, na stropě. Vršek je ukončen pak hlavičkami tři andílků, podepírajících malý kříž. Kazatelna  sama může sloužit  jako vzor tehdejšího tvoření a vkusu.   Kazatelna  původně sloužila ke vzdělávání věřícího lidu.

 

Dále,  ve výklenku máme  postranní  oltář - Oltář svatého růžence neboli  oltář   Mariánský  - s obrazem  sv. Růžence  od  Jana  Vorlíčka  z Jablonného z roku 1853 a napodobeninou lurdské jeskyně, kde se zjevila Panna Maria svaté Bernadetě Soubirousové. Po  obou stranách oltáře jsou  umístěny sochy sv. Václava  a  sv. Ludmily od Petra  Musila ze Žamberku   z roku 1902. Oltář ten za děkana P. Jana Vanička byl rozebrán, změnil místo s oltářem sv. Anny u kazatelny  a všechno  stylové zařízení bylo rozkramařeno. Zůstal jenom obraz Panny Marie Růžencové, který na novém  oltáři mariánském dosud visí.

 

V dalším výklenku  máme další  postranní  oltář, nejstarší.  Je to O l t á ř  Sv.  A n n y, nízký rokokový sokl z 2.pol. XVIII. stol.  Původně byl ve zrušeném kostele sv. Jiljí na Plese.  Zde byl umístěn v roku 1840.  Nahoře visí  barokní  obraz 

sv. Anny  od Václava  Neureuttera z Prahy z roku 1747. Oltář je zařazen mezi kulturní  památky. Oltář sv. Anny byl k žádosti Josefovského děkana Františka X.pochopa od nejdůstojnějšího pana biskupa Eduarda Brynycha dne 22.června 1893 jmenován  “Oltare pro mortuis privilegiatum“. Tabulku však, kterou oltář co privilegovaný naznačen byl, strhnul vojenský farář Ant. Landsman, a  odstranil, čímž ovšem oltář privilegium neztratil. 

 

Na druhé  straně  v rohu  stoji  K ř t i t e l n i c e, mísa  z červenohnědého mramoru  s píšťalami.  Víko má plechové s píšťalami.  Vytesal  ji  pražský kameník Ludvik Kramer.  Nad křtitelnici je zavěšen jeden ze dvou  obraz Engeův 

sv. Jan Křtitel“  dle Murilla.

 

Vpravo, nad Křtitelnici je do stěny zapuštěna  B u s t a  -  P a m á t n í k  maršálka  M o ř i c e   L a c y h o.  Pochází  z bývalého pomníku  v sále josefovské zbrojnice. Oválný reliéf z kararského

mramoru.  V dubovém  věnci poprsí maršálovo v antické zbroji v profilu doprava . Dole mramorová deska s měděným  nápisem  znějícím v překladu: 

“Císař Josef II.  Mořici Lacymu za jeho radu a vyhledání místa k založení přepevné tvrze. Roku 1787“.   Je to práce Itala Josefa  Cerracchiho z roku 1787.

 

Dále,  ve výklenku máme postranní   Oltář P a n n y  M a r ie  B o l e st n é  od  Josefa Matyáše, na něm stoji obraz  Matky Boží Bolestné.  Je z roku 1852 a byl zřízený jako poslední oltář. Po stranách oltáře sochy sv. Jana  Nepomuckého a  sv. Václava. Po pravé straně nad oltářem visi  obraz  sv. Trojice – autor neznámý. 

Po levé straně – olejomalba, obraz darovaný v roce 1877 rodákem josefovským, panem Josefem Enge  Kristus na kříži“  – je to kopie kostelního obrazu  Van Dycka “Dokonáno jest“.  Pod obrazem  je popsáno rodinné neštěstí, které se stalo při výbuchu hořlavin.  Nápis  zní  v překladu: 

     “Dne 30 srpna  roku 1860 o deváté hodině odpoledne v domě Antonína  Herltha  v ulici jaroměřské následkem vznícení par atherofluidických zhasnuty  byly život   nejmilejší matky Františky Engeové, 70 leté vdovy po vojenském řemeslníku a obu její dítek syna Gustava, 38 roku starého kupce a dcery Matyldy, 32 roku staré.“

Původně byl zavěšen nad pravou zpovědnici ve zdejším chrámě.

 

 V dalším výklenku se nachází  tzv.  B o ž í   h r o b  -  věnovala  ho paní Anna Slaná. Byl postaven k Velkému pátku roku 1896, zhotovil ho pan Krejčík  z Prahy, vymaloval malíř Josef Rodek.  Tímto oltářem je zastaven postranní  (boční), již nepoužívaný  vchod do kostela.  Sloužil  údajně jako  vchod pro vojenské  vězně.  

 Nad Božím hrobem malované okno z roku 1900 představuje Konstantina Velikého před bitvou s  Maxentiem  r.312

   

Na zdi, po obvodu lodi  jsou zavěšeny  obrazy  k ř í ž o v é   c e s t y    na jedné straně  sedm, celkem tedy 14 zastavení - jsou dílem zdejšího josefovského rodáka, samouka  PHDr. Eduarda Neumana z roku 1896, který byl farářem v Rohozné u Poličky.

 

Blíže  vchodu jsou ve výklencích umístěny  dvě  z p o v ě d n i c e.  Původní  zpovědnice  se nezachovaly. Nové  empírové zpovědnice, třídveřové, uzamykatelné  jsou od Bedřicha Kafky z Červeného Kostelce z roku 1951.

Na levé straně nad zpovědnicí, visí  starobylý a cenný  obraz  sv. Barbory- obraz světice z XVIII. stol.,patronky  horníků  a dělostřelců, z původního  oltáře sv. Barbory,darovaný  Josefem Julišem  dne  21.5. 1818.

Vedle  zpovědnice zprava se nachází  pamětní deska dlouholetého josefovského faráře Mons P. Antonína  Sýkory (1912-1993), který tu působil v letech  1948-1993, odhalená a slavnostně požehnána v sobotu 20. července 2002. Autorem pamětní desky z červeného mramoru z dalekého Španělska je Eva Shejbalová z Josefova, která  14karátovým  zlatem pozlatila jednoduchý, ale výstižný nápis. Kovářská  umělecká práce, držák na věnec  a svícen,  je dílem pana Igora Stránského.

 Za pamětní deskou je  socha  sv.Terezie od Ježiška. Je z lípového dřeva, polychromovaná, 150 cm vysoka. Byla zakoupena od řezbáře firmy Soudil a Jenšovský v Hradci Králové.

Na právé straně nad zpovědnici  visí  obraz  “Zvěstovaní  P. Marie“ – olejomalba na platně od Foraela Sorango.

Vedle zpovědnice visi  obraz  sv. Anežky České Přemyslovny   a  socha sv. Antonína.

 

U vchodu jsou po každé straně  d v ě   k r o p e n k y  z červenohnědého mramoru., vytesal je pražský kameník Ludvík Kramer. 

 

V západní apsidě se nachází  kruchta s varhanami, spočívající na stěnách na dvou konsolách, uprostřed na páru čtyřbokých  pilířů. Zábradlí dřevěné, kuželkové (balustráda).

 

Původní varhany postavil varhanář  Vilém Lehmann  z Vratislavi ve  Slezsku rodílý. Nynější  nové varhany pneumatické soustavy zhotovila   firma  Petr  z Prahy –Žižkova roku 1902.

 6 července 1902 byly vysvěceny.  K  1. září 1933 byl k nim pořízen elektrický motor k pohonu měchů varhan.  Dodala je firma Svět v Brně – Židenicích. Zařízení dodala firma  Karel Čapek, varhanářství v Poličce. 

 

Na průčelí kostela, vpravo  u  vstupních dveří  je umístěna pamětní deska statečného generála duchovenstva msgre. Metoděje Kubáně, kterého umučili v nacistickém táboře v Dachau v roce 1942, a která byla odhalena v roce 1946.

 

Kostel  Nanebevstoupení  Páně je  empírová,  jednolodní stavba s věží na východě.

 

V ě ž  kostela je hranolová, jednopatrová, s polopatrem. Je vysoká 54 metrů  a má údajně  157 schodů. Věž je dominantou celého Josefova a je viditelná široko daleko.

 Střecha věže má tvar zvonu, který je zřetelně viditelný v celém kraji. Původní  čtyřboký plechový zvon s koulí a železným , ručně kovaným  křížem byl shozen vichřici v noci z 21. na 22. srpna 2000. V sobotu  8.záři 2001 na 190. výročí posvěcení tohoto kostela byl slavnostně  vysvěcen nový kříž, dílo pana Igora Stránského a jeho spolupracovníků  a  10.září nově osazená celá střecha.       

 

V kronikách se píše, že 17. února 1826 pozoroval oblohu z věže našeho kostela setník 18. pluku Vilém z Biely, který byl zároveň jak  výborným matematikem  tak  hvězdářem,  objevil kometu, která po něm nese jméno „Biela“.

 

  do  4.prosince 1916 vyzváněly z věže kostela čtyři zvony, sladěné do akordu písně Ave Maria. Dva z nich byly odvezeny a roztaveny na děla, třetí byl obětován roku 1917. Zůstal jen nejmenší, poledník.

 

V letech  1926-1929 byly pořízeny nové  2 zvony – Václav a Josef.   V roce 1942 byly všechny zvony  zabaveny Němci. Od roku 1972 jsou na věži kostela  zavěšeny  dva nové zvony , a to Václav 2– 403 kg, a Josef 2- 150 kg, pořízenými za mons. Ant. Sýkory a svěcené  1.října 1972. 

 

Od března 1971 byl chrám spolu s dalšími objekty ministrem kultury prohlášen za památkovou rezervaci.