Farní a vojenský kostel Nanebevstoupení Páně v Josefově
V letech 1780-1787 byla
postavena pevnost Josefov, původně nazvaná
Ples. Na začátku byla zbourána
většina obydlení. Kostel románského stylu, kostel sv.
Jiljí byl zatím ušetřen, odbývaly se zatím bohoslužby jak pro vojáky, tak
pro civilní obyvatelstvo. Pro pokročilost stavby hradeb v roce 1786
kostel musel být bohužel zbourán, některé
částí inventáře byly převezeny do jiných
kostelů, některé byly rozebrány, některé se po dlouhá léta povalovaly v domě
stavebního ředitelství. Bohoslužby se konaly už jen v malé kapli Panny
Marie ve vojenské nemocnici. Při
stále větší posádce a většímu počtu obyvatel malá kaple už daleko nedostačovala.
Počátkem roku 1805 císař František II. dal
svolení ke stavbě nového velkého chrámu, potřebné peníze vyčlenil ze své
soukromé pokladny. Projekt
vypracovali Ing. H.
Hatzinger a hrabě
J.ď Andreis. Původní plány stavby jsou v archivu vojenského
stavebního okruhu, fascikl. XI,.3.odd.).
Dne 22.dubna roku 1805 byl slavnostně položen základní kamen
kostela za doprovodu dělostřeleckých
salv do míst budoucího hlavního oltáře, čemuž předcházelo ještě vyznačení
obrysu svatostánku vojáky zákopnického sboru. Základní kámen
posvětil biskup Trautmannsdorff
s velkou asistencí okolního kněžstva,
s velícím generálem hrabětem z Kolovrat, s generalitou a důstojnictvem.
Základní kámen obsahuje poklad
20 mincí, z nichž jsou 3 zlaté, 11 stříbrných a 6 měděných. Z toho
jsou 2 mince pamětní, ostatních 18 běžných. Nejstarší je křemnický dukát
z roku 1758 a křížový zlatník z roku 1759. Ostatní mince jsou
z konce osmnáctého a počátku devatenáctého století.
Stavba kostela
byla ukončena v roce 1810 a
8. září 1811 se konala
velkolepá slavnost svěcení tohoto kostela, po které byl svěřen do rukou vojenského
duchovního správce.
Na počest císaře Františka II je umístěná nad portálem průčelí u hlavního vchodu deska
s roku 1816 s měděnými a
zlacenými, velkými, římskými písmeny: F
II MDCCCV - František II. 1805.
Kostel Nanebevstoupení Páně je
empírová, jednolodní stavba
s věží na východě kamenný sokl
z boháňského pískovcového kamene,
střecha tašková..
Kostel měří
50 kroků do délky a 24 kroků do šířky, je velice prostorný - vejde se do
něho pohodlně až 2000 osob.
Loď je 34 m dlouhá, 16 m široká, obdélná, na západě
mírně přechází v apsidu.
Po celém obvodu lodi a
presbytáře jsou mělké obdélné a půlkruhové postranní oltáře (celkem 4).
Prostor chrámový je dlážděn
1710 dlaždicemi pískovcovými, na nichž jsou
ve 4 odděleních po 11 seskupený 44
dubové lavice, prosté, hladké.
K n ě ž i š t ě neboli
presbytář je tvaru půlkruhové apsidy, dlouhé
7,5 m, široké 14m. V ose kněžiště máme pravoúhlý vchod do sakristie.
V sakristii nad dveřmi
visí cenný o b r a z Večeře
Páně. Olejomalba na plátně od G.
Hallera z r. 1747. Obraz je ze zrušeného kostela sv. Jiljí v Plesu (byl zbořen
r.1786).
T r i u m f á l n í o b l o u
k je
2 m silný, 12 m široký,
podkovovitý, stlačený.
H l a v n í o l t á ř -
je dominantou chrámu. Původní
empírový oltář byl počátkem 20. století nahrazen novým .Je dřevěný,
mramorovaný, figurální části jsou
polychromované. Pravoúhlá tumba (stolový náhrobek)má na čelní ploše
v kruhu kříž a rosety (růžice).
Tabernákl (svatostánek) je
kruhový, zavírací . Na stříšce se
nachází sousoší Kalvarie (vyobrazení
Kristova mučení), po jeho stranách
klečící andělé. Je to práce královéhradeckého sochaře Karla Devotyho z roku 1808. Nad oltářem na stěně visí obraz, olejomalba na plátně Nanebevstoupení
Páně od Josefa Berglera, prvního
ředitele pražské Akademie, byl zasazen až v roce 1812. Má zlacený rám s
lištou ryhovanou, ovázanou stuhami, na vrcholu svatozář se symbolem Boha Otce.
Je dílem pražského řezbáře Topiše
z roku 1812.
L a m p a n a
v ě č n é s v ě t
l o. Empirová, s plechu mosazného,
stříbřená. Práce jaroměřského pasíře Jana
Tlouště z 1810
V kněžišti v popředí
je nyní umístěn pokoncilní oltář ke slavení eucharistie (prozatim tzv. provizorní dřevěný, není pevně spojený se zemí) ze 70. let 20.
století a ambon (pult s mikrofonem).
Po stranách hlavního oltáře
stoji dvě nadživotní polychromované dřevěné sochy od Břetislava Kafky z Červeného Kostelce pořízené
v letech 1949-52 za mons. P.
Antonína Sýkory, a to.:
socha
Panny Marie Fatimské
z nápisem “Maria –
Tvému neposkvrněnému srdci se navždy
zasvěcujeme“ 1950 a
socha Božského
Srdce Ježíše Krista z nápisem “ Ježíši
v tebe doufám“
Vlevo je cenná k a z a t e l n a, památkově
chráněná. Kazatelna měla údajně
prvotní místo na zdi proti malému vchodu. Teprve později byla přenesena na
místo dnešní. Má visuté kruhové
řečniště, zhotovené ze dřeva od mistra Josefa Devotyho. Ve čtyřech polích jsou polychromované reliéfy
sv. evangelistů – Marek, Matouš, Lukáš a
Jan a sv. Josef zhotovené
Petrem Musilem ze Žamberka v roce 1901. Jednoduché, lehkou římskou
ukončené schodiště vede na kazatelnu, které je přikryté baldachýnem
s řezanou holubicí, na stropě. Vršek je ukončen pak hlavičkami tři
andílků, podepírajících malý kříž. Kazatelna
sama může sloužit jako vzor
tehdejšího tvoření a vkusu. Kazatelna původně sloužila ke vzdělávání věřícího lidu.
Dále, ve výklenku máme postranní
oltář - Oltář svatého růžence neboli oltář
Mariánský - s obrazem sv. Růžence od Jana Vorlíčka z Jablonného z roku 1853
a napodobeninou lurdské jeskyně, kde se zjevila Panna Maria svaté
Bernadetě Soubirousové. Po obou stranách
oltáře jsou umístěny sochy sv.
Václava a sv. Ludmily od Petra Musila ze Žamberku z roku 1902. Oltář ten za děkana P.
Jana Vanička byl rozebrán, změnil místo s oltářem sv. Anny u
kazatelny a všechno stylové zařízení bylo rozkramařeno. Zůstal
jenom obraz Panny Marie Růžencové, který na novém oltáři mariánském dosud visí.
V dalším výklenku máme další
postranní oltář, nejstarší. Je to O l t á ř Sv. A n
n y, nízký rokokový sokl z 2.pol. XVIII. stol. Původně byl ve zrušeném kostele sv. Jiljí na
Plese. Zde byl umístěn v roku 1840.
Nahoře visí barokní
obraz
sv. Anny od Václava Neureuttera
z Prahy z roku 1747. Oltář je zařazen mezi kulturní památky. Oltář sv. Anny byl k žádosti
Josefovského děkana Františka X.pochopa od nejdůstojnějšího pana biskupa
Eduarda Brynycha dne 22.června 1893 jmenován
“Oltare pro mortuis privilegiatum“. Tabulku však, kterou oltář co
privilegovaný naznačen byl, strhnul vojenský farář Ant. Landsman, a odstranil, čímž ovšem oltář privilegium
neztratil.
Na druhé straně
v rohu stoji K ř t i t
e l n i c e, mísa z červenohnědého
mramoru s píšťalami. Víko má plechové s píšťalami. Vytesal
ji pražský kameník Ludvik Kramer. Nad křtitelnici je zavěšen jeden ze dvou obraz Engeův
“
sv. Jan Křtitel“ dle Murilla.
Vpravo, nad Křtitelnici je do
stěny zapuštěna B u s t a - P a
m á t n í k maršálka M o ř i c
e L a c y h o. Pochází
z bývalého pomníku v sále
josefovské zbrojnice. Oválný reliéf z kararského
mramoru. V dubovém věnci poprsí maršálovo v antické zbroji
v profilu doprava . Dole mramorová deska s měděným nápisem
znějícím v překladu:
“Císař Josef II. Mořici Lacymu za jeho radu a vyhledání místa
k založení přepevné tvrze. Roku 1787“.
Je to práce Itala Josefa Cerracchiho z roku 1787.
Dále, ve výklenku máme postranní Oltář P a n n y M a r ie B o l e st n é od
Josefa Matyáše, na něm stoji obraz Matky Boží Bolestné. Je z roku 1852 a byl zřízený jako
poslední oltář. Po stranách oltáře sochy sv. Jana Nepomuckého a
sv. Václava. Po pravé straně nad oltářem visi obraz
sv. Trojice – autor neznámý.
Po levé straně – olejomalba,
obraz darovaný v roce 1877 rodákem josefovským, panem Josefem Enge “Kristus
na kříži“ – je to kopie
kostelního obrazu Van Dycka “Dokonáno
jest“. Pod obrazem je popsáno rodinné neštěstí, které se stalo
při výbuchu hořlavin. Nápis zní
v překladu:
“Dne 30 srpna roku 1860 o deváté hodině odpoledne
v domě Antonína Herltha v ulici jaroměřské následkem vznícení
par atherofluidických zhasnuty byly
život nejmilejší matky Františky
Engeové, 70 leté vdovy po vojenském řemeslníku a obu její dítek syna Gustava, 38
roku starého kupce a dcery Matyldy, 32 roku staré.“
Původně byl zavěšen nad pravou
zpovědnici ve zdejším chrámě.
V dalším výklenku se nachází tzv. B
o ž í h r o b -
věnovala ho paní Anna Slaná. Byl
postaven k Velkému pátku roku 1896, zhotovil ho pan Krejčík z Prahy, vymaloval malíř Josef
Rodek. Tímto oltářem je zastaven
postranní (boční), již nepoužívaný vchod do kostela. Sloužil
údajně jako vchod pro
vojenské vězně.
Nad Božím hrobem malované okno z roku
1900 představuje Konstantina Velikého před bitvou s Maxentiem r.312
Na zdi, po obvodu lodi jsou zavěšeny
obrazy k ř í ž o
v é c e s t y – na
jedné straně sedm, celkem tedy 14
zastavení - jsou dílem zdejšího josefovského rodáka, samouka PHDr. Eduarda Neumana z roku 1896, který
byl farářem v Rohozné u Poličky.
Blíže vchodu jsou ve výklencích umístěny dvě
z p o v ě d n i c e.
Původní zpovědnice se nezachovaly. Nové empírové zpovědnice, třídveřové,
uzamykatelné jsou od Bedřicha Kafky
z Červeného Kostelce z roku 1951.
Na levé straně nad zpovědnicí,
visí starobylý a cenný obraz
sv. Barbory- obraz světice z XVIII. stol.,patronky horníků
a dělostřelců, z původního
oltáře sv. Barbory,darovaný Josefem Julišem dne 21.5.
1818.
Vedle zpovědnice zprava se nachází pamětní deska dlouholetého josefovského
faráře Mons P. Antonína Sýkory (1912-1993),
který tu působil v letech
1948-1993, odhalená a slavnostně požehnána v sobotu 20. července
2002. Autorem pamětní desky z červeného mramoru z dalekého Španělska
je Eva Shejbalová z Josefova, která
14karátovým zlatem pozlatila
jednoduchý, ale výstižný nápis. Kovářská
umělecká práce, držák na věnec a
svícen, je dílem pana Igora Stránského.
Za pamětní deskou je socha
sv.Terezie od Ježiška. Je z lípového dřeva, polychromovaná, 150 cm
vysoka. Byla zakoupena od řezbáře firmy Soudil a Jenšovský v Hradci
Králové.
Na právé straně nad
zpovědnici visí obraz
“Zvěstovaní P. Marie“ – olejomalba
na platně od Foraela Sorango.
Vedle zpovědnice visi obraz
sv. Anežky České Přemyslovny
a socha sv. Antonína.
U vchodu jsou po každé
straně d v ě k r o p e n k y z červenohnědého mramoru., vytesal je
pražský kameník Ludvík Kramer.
V západní apsidě se
nachází kruchta s varhanami, spočívající
na stěnách na dvou konsolách, uprostřed na páru čtyřbokých pilířů. Zábradlí dřevěné, kuželkové
(balustráda).
Původní varhany postavil
varhanář Vilém Lehmann z Vratislavi ve Slezsku rodílý. Nynější nové varhany pneumatické soustavy
zhotovila firma Petr
z Prahy –Žižkova roku 1902.
6 července 1902 byly vysvěceny. K 1. září 1933 byl k nim pořízen
elektrický motor k pohonu měchů varhan.
Dodala je firma Svět v Brně – Židenicích. Zařízení dodala
firma Karel Čapek, varhanářství
v Poličce.
Na průčelí kostela,
vpravo u
vstupních dveří je umístěna
pamětní deska statečného generála duchovenstva msgre. Metoděje Kubáně, kterého
umučili v nacistickém táboře v Dachau v roce 1942, a která byla
odhalena v roce 1946.
Kostel Nanebevstoupení Páně je
empírová, jednolodní stavba
s věží na východě.
V ě ž kostela je hranolová, jednopatrová,
s polopatrem. Je vysoká 54 metrů a
má údajně 157 schodů. Věž je dominantou
celého Josefova a je viditelná široko daleko.
Střecha věže má tvar zvonu, který je zřetelně
viditelný v celém kraji. Původní
čtyřboký plechový zvon s koulí a železným , ručně kovaným křížem byl shozen vichřici v noci z 21.
na 22. srpna 2000. V sobotu 8.záři
2001 na 190. výročí posvěcení tohoto kostela byl slavnostně vysvěcen nový kříž, dílo pana Igora
Stránského a jeho spolupracovníků a 10.září nově osazená celá střecha.
V kronikách se píše, že
17. února 1826 pozoroval oblohu z věže našeho kostela setník 18. pluku
Vilém z Biely, který byl zároveň jak
výborným matematikem tak hvězdářem,
objevil kometu, která po něm nese jméno „Biela“.
Až do
4.prosince 1916 vyzváněly z věže kostela čtyři zvony, sladěné do
akordu písně Ave Maria. Dva z nich byly odvezeny a roztaveny na děla,
třetí byl obětován roku 1917. Zůstal jen nejmenší, poledník.
V letech 1926-1929 byly pořízeny nové 2 zvony – Václav a Josef. V roce 1942 byly všechny zvony zabaveny Němci. Od roku 1972 jsou na věži
kostela zavěšeny dva nové zvony , a to Václav 2– 403 kg, a
Josef 2- 150 kg, pořízenými za mons. Ant. Sýkory a svěcené 1.října 1972.
Od března 1971 byl chrám spolu
s dalšími objekty ministrem kultury prohlášen za památkovou rezervaci.