ÚVOD‎ > ‎Kostel Josefov‎ > ‎

Generál duchovní služby - Msgre Metoděj KUBÁŇ

Generál duchovní služby

Msgre Metoděj KUBÁŇ


* 18.9.1885 Horní Bečva  † 5.3.1942 Dachau

 

Generál duchovní služby a generální vikář československé branné moci, papežský prelát Msgre. Metoděj Kubáň se narodil v Horní Bečvě jako prvorozený syn Josefa Kubáně a jeho manželky Anny, roz. Kožušníkové. Po ukončení základní školní docházky pokračoval v letech 1895-1904 ve studiu na českém gymnáziu v Místku, kde 23. července 1904 maturoval. Poté se stal studentem bohoslovecké Theologické fakulty v Olomouci, kterou úspěšně ukončil a 5. července 1908 byl vysvěcen na kněze. Jeho prvním působištěm v civilní duchovní správě se stal 1. srpna 1908 Bergstadt, odkud 1. listopadu následujícího roku přešel do Frankštátu u Šumperka. V mezidobí byl 1. května 1909 jmenován polním kurátem v záloze.

            Bezprostředně po vypuknutí první světové války byl Metoděj Kubáň 2. srpna 1914 v rámci mobilizace povolán do rakousko-uherské armády a nastoupil službu v záložní nemocnici č. 6 v Olomouci. Odtud byl přeložen jako duchovní správce k epidemiologickému oddělení polní nemocnice č. 2/1. S ní působil nejprve na ruském, od listopadu 1915 na srbském a poté až do března 1916 na albánském bojišti. Při konání svých povinností se v těžkém prostředí nakazil nejprve černými neštovicemi a později i tropickou malárií. Po vyléčení byl v létě 1917 na měsíc přidělen polnímu superiorátu v Krakově, odkud 5. července 1917 přešel k záložní nemocnici č. 1 v Těšíně, kde opět působil jako duchovní správce. Po vzniku samostatné Československé republiky nastoupil službu u vojenského velitelství v Moravské Ostravě, kde byl až do poloviny prosince 1918 zařazen jako prostředník ve vojenských záležitostech mezi polskou Radou Narodowou a naším Národním výborem pro Slezsko.

            Na konci roku 1918 se vrátil do civilního života a nastoupil jako kaplan v Hranicích na Moravě. Po necelém půlroce se však vrátil zpět do armády a od 1. června 1919 se stal vojenským duchovním v posádkové nemocnici v Brně. Odtud zamířil na Slovensko, kde prožil takřka deset následujících let své vojenské kariéry. V prosinci 1919 nastoupil jako polní kurát k posádkovému velitelství v Žilině, kde v listopadu 1922 dosáhl hodnosti štábního kuráta. Krátce poté byl přeložen k žilinskému pěšímu pluku 41, kde poté působil až do poloviny února 1928 jako plukovní duchovní, ale zároveň i jako posádkový osvětový náčelník, správce vojenského zátiší, tiskový referent a v neposlední řadě i jako zpravodajský důstojník pluku (!). Svými nadřízenými byl vždy hodnocen jako vynikající důstojník, který měl výborný vliv na podřízené a současně se mimořádně zasloužil o dobré vztahy mezi armádou a civilním obyvatelstvem v Žilině a jejím okolí. Na konci října 1924 byl povýšen do hodnosti vrchního kuráta, která byla v červnu 1926 přejmenována na hodnost majora duchovní služby.

 

Metoděj Kubáň, jeho maminka a bratr Jan Kubáň  zřejmě v r. 1922 – 1923

 

Podplukovníkem se stal Metoděj Kubáň 26. dubna 1928, ale tou dobou již působil v Trnavě jako duchovní správce 9. pěší divize a správce tamního vojenského posádkového hřbitova.

            V polovině dubna 1929 byl Metoděj Kubáň přemístěn ze Slovenska do Hradce Králové, kde působil až do konce druhé poloviny listopadu 1934 jako duchovní správce 4. pěší divize se sídlem v Josefově. Zároveň byl i externím učitelem mravní výchovy  ve škole pro důstojníky lehkého dělostřelectva v záloze, která sídlila tamtéž. Kromě své činnosti vojenského duchovního působil i v civilní duchovní správě, za což mu tehdejší královéhradecký biskup dr. Karel Kašpar vyslovil 31. srpna 1931 své písemné arcipastýřské poděkování. Je pravděpodobné, že právě společné působení Metoděje Kubáně s Karlem Kašparem, který se stal na podzim 1931 arcibiskupem pražským a primasem českým, sehrálo v únoru 1935 svou roli při jeho výběru pro funkci generálního vikáře československé branné moci. V té době však již Kubáň necelého čtvrt roku působil v Praze jako přednosta katolické skupiny I./6 oddělení Ministerstva národní obrany. V červenci 1935 byl povýšen do plukovnické hodnosti a v tomtéž roce se stal i komorníkem Jeho Svatosti. O tři roky později se Metoděj Kubáň dočkal i nejvyšší vojenské hodnosti, když byl 23. srpna 1938 dekretem prezidenta republiky povýšen na generála duchovní služby.

            Jako důstojník československé armády a vlastenec velice těžce nesl mnichovskou tragédii a následnou okupaci republiky v březnu 1939. Zapojil se proto do protinacistického odboje v řadách Obrany národa a podílel se na organizaci pomoci rodinám zatčených a perzekvovaných. Gestapo jej zatklo 29. srpna 1940 pro údajnou urážku německé branné moci. Trest odnětí svobody, k němuž byl odsouzen, si odpykával v káznici v Bautzen ( Budyšíně ). Po jeho vypršení však nebyl propuštěn na svobodu, jak doufal, ale byl převezen do věznice v Praze na Pankráci, odtud do terezínské Malé pevnosti a nakonec byl odeslán do koncentračního tábora Dachau, kam dorazil 13. února 1942 jako politický vězeň č. 29214. Tou dobou měl před sebou již jen necelý měsíc života. Generál Metoděj Kubáň podlehl 5. března 1942 v ranních hodinách brutálnímu týrání, jemuž byl v Dachau vystaven.

            Jeho nejvyšší oběť přinesenou na oltář vlasti ocenila osvobozená republika udělením Československého válečného kříže 1939 in memoriam. Současně byl povýšen na generála šéfa duchovní služby. Pamětní desky mu byly odhaleny 27. října 1946 na posádkovém kostele v Josefově, kde v první polovině třicátých let působil, a 3. srpna 1947 i v kostele v Horní Bečvě v jeho rodišti.

 

[ text vojenské duchovní služby zpracován podle vojensko-historických zdrojů  - autor neuveden ]





ZPRAVODAJ OBCE HORNÍ BEČVA, ČERVEN 2005:


V sobotu 3. září 2005

se na Horní Bečvě uskuteční   vzpomínková slavnost

na počest generála duchovní služby

Mons. Metoděje Kubáně

při příležitosti 120. výročí jeho narození

a všech obětí 2. světové války

_________________________________________

 

Naše obec se má za krátký čas stát dějištěm význačné události, která bude představovat tolik potřebný, ale v podmínkách už patnáct let trvající demokratické společnosti dosud stále ještě neučiněný krok k zahájení zásadního docenění života a zásluh neprávem opomíjeného generála Kubáně.  Může pro nás být jen potěšitelné, že už téměř zapomenutého a neznámého životního odkazu nejvýznamnějšího hornobečvanského rodáka se po 58 letech mlčení ujímají právě nejvyšší představitelé Armády ČR, aby ho společně s nejvyššími církevními autoritami zaštítili a připomněli před širokou veřejností. Mohli bychom poukazovat na to, že k tomu mělo dojít už před třemi lety při příležitosti závažnějšího 60. výročí umučení generála Kubáně především v Palkovicích, kde je uložena urna s jeho ostatky v hrobě jeho rodičů. Po nevyužité možnosti teprve nedávno přijatá iniciativa, aby se vzpomínková slavnost na počest generála Kubáně uskutečnila až nyní – v roce 120. výročí jeho narození a současně 60. výročí ukončení 2. světové války - v jeho rodné obci, přitom nabývá nepřehlédnutelného   symbolického významu. Před 58 lety 3. srpna 1947 byla při slavnosti svěcení obnoveného kostela na Horní Bečvě odhalena pamětní deska generálu Kubáňovi a všem obětem 2. světové války za účasti předních církevních osobností a prvního poválečného náčelníka Hlavního štábu Čsl. armády armádního generála Bohumila Bočka. Událost tehdy svým dosahem a mimořádností přitahovala pozornost většiny dobového tisku a během ní armádní gen. Boček jménem prezidenta republiky předal pozůstalým po jedenácti hornobečvanských občanech, kteří v odboji obětovali své životy, Čsl. válečný kříž 1939 in memoriam. Totéž vyznamenání bylo na místě uděleno in memoriam 10 umučeným kněžím a současně 38 žijícím moravskoslezským kněžím za jejich statečné projevy odporu proti nacismu. Za  poměrně krátkou dobu došlo v roce 1948 v Československu ke známému dějinnému politickému zvratu. Nastolený komunistický režim pochopitelně znemožnil další pokračování dosud zcela nenaplněných snah o vyzvednutí a zhodnocení osobnosti gen. Kubáně a začal provádět postupnou likvidaci a umlčení tradice vojenské duchovní služby v armádě. Uveďme jen v krátkém výčtu, jak se následky únorových událostí přímo tragicky projevily  i v životech význačných osobností, které se  tehdejší slavnosti na Horní Bečvě zúčastnily :  pražský arcibiskup dr. Josef Beran - primas český odmítl podřídit církev komunistickému režimu a proto byl držen v internaci na různých místech. V r. 1965, kdy byl jmenován kardinálem, mu režim povolil odletět do Říma, avšak s podmínkou, že se už nebude smět vrátit do vlasti. Olomoucký světící biskup dr. Stanislav Zela byl odsouzen a 13 let vězněn. V procesu s představiteli řeholních řádů byli odsouzeni k dlouholetému žaláři novoříšský premonstrátský opat dr. Augustin Machalka a jezuitský kněz a publicista P. Adolf Kajpr ( tehdy na Horní Bečvě před kostelem pronesl hlavní kázání ), který v r. 1959 zemřel v leopoldovském vězení. Armádní generál Boček  zbaven vojenské hodnosti a týraný rukama estébáků v r. 1952 krátce po odsouzení na doživotí umírá ve věznici ve Valticích. Můžeme proto nadcházející slavnost vnímat jako určitý výraz historického zadostiučinění a naléhavě aktuálního navázání na násilně přerušenou tradici, která měla v nových poválečných společenských podmínkách zůstat trvale živá. Je jen škoda, že náčelník Generálního štábu Armády ČR genpor. Ing. Pavel Štefka a pražský arcibiskup kardinál dr. Miloslav Vlk, kteří ještě na samém počátku letošního roku byli by ochotni přislíbit svoji osobní účast, se nakonec pro jiné neodkladné záležitosti ze svých  programů nemohou na Horní Bečvu dostavit.

*

Jaké je však pozadí a jak proběhla geneze obnoveného zájmu o generála Kubáně ?

Hlavní kaplan Armády ČR pplk. P. Tomáš Holub už v r. 2002 zaregistroval ve vlastivědné revue Valašsko  článek věnovaný gen. Kubáňovi při příležitosti 60. výročí jeho úmrtí ( šlo o zkrácenou verzi stati otištěné ve Zpravodaji obce Hor. Bečvy v září 2001 ). Povědomí o vlastním zasloužilém předchůdci bylo ve vojenské duchovní službě nečekaně oživeno v prosinci loňského roku. Blížil se termín dohodnuté návštěvy náčelníka GŠ AČR genpor. Štefky u kardinála Vlka. V souvislosti s její přípravou kancelář náčelníka Generálního štábu a krátce poté osobně i pplk. Tomáš Holub se obrátili na pracovníky Vojenského historického ústavu v Praze ( VHÚ je přímo podřízen Generálnímu štábu, provádí muzejní, historicko-dokumentační činnost a je garantem ochrany v oblasti vojenské historie ) a požádali je, aby pro pana kardinála připravili nějaký vhodný dárek. Jejich původní představou byla například reprodukce obrazu, na kterém by byla zachycena polní mše. Zástupce ředitele a současně ředitel muzejně-správního odboru VHÚ major PhDr. Eduard Stehlík při té příležitosti navrhl, že by podle jeho názoru bylo nejvhodnější panu kardinálovi věnovat portrétní fotografii generála Metoděje Kubáně, umučeného nacisty v koncentračním táboře Dachau v březnu 1942. Tento návrh byl hlavním vojenským kaplanem pplk. Holubem nadšeně přivítán a přijat.

Dr. Stehlík je historik a předmětem jeho zájmu jsou dějiny Čsl. armády od legií po počátek 50. let. Nejvíce ho však zajímají osudy lidí. Proto se vedle vědecko-výzkumné činnosti VHÚ zaměřené mimo jiné především na zpracování personálií předních vojenských osobností podílel také na několika biografických slovnících a nyní připravuje biografický slovník čs. generality. Je zcela zřejmé, že při těchto příležitostech měl možnost objevit a blíže poznat i generála Kubáně.

 

Ve Vojenském historickém ústavu byla pořízena a zarámována fotoreprodukce portrétu generála Kubáně zhotoveného firmou Langhans v r. 1935. Šlo o Kubáňův oficiální portrét při příležitosti jeho padesátin ,  na němž je zachycen ještě v uniformě a v hodnosti plukovníka, v čepici. Tuto fotografii dr. Stehlík vybral proto, že se na ní Metoděj Kubáň usmívá a má v obličeji vřelejší výraz než na svém pozdějším generálském portrétu. Současně s fotografií byl pro kardinála Vlka připraven přibližně třístránkový životopis generála Kubáně, který vypracoval dr. Stehlík.

 

Návštěva náčelníka GŠ genpor. Štefky se uskutečnila přímo u kardinála Vlka 4. ledna 2005. Byl jí současně přítomen i hlavní kaplan pplk. Tomáš Holub. Podle jeho vyjádření šlo o zdvořilostní návštěvu, na které se oba výše jmenovaní již dříve dohodli. Během jejich setkání se samozřejmě především hovořilo o výkonu služby vojenských kaplanů v Armádě ČR. Pplk. Holub dodatečně dr. Stehlíkovi rád sdělil, že pan kardinál byl předaným darem potěšen a příjemně ho překvapil.

*

Kardinálovo kladné přijetí této upomínky  podnítilo dále se odvíjející zájem o osobnost generála Kubáně. Dr. Stehlík si totiž už při psaní Kubáňova životopisu uvědomil, že letos uplyne 120. výročí jeho narození a proto se rozhodl připravit pro odborný časopis Historie a vojenství generálův obsáhlejší životopisný portrét ( vyjde v září v č. 3/2005 ).

Současně poprosil spolupracovníka Vojenského historického ústavu pana Martina Vaňourka z Mohelnice, aby zajel na Horní Bečvu a pokusil se přímo na místě zjistit, zda zde žije někdo z generálových příbuzných. V neděli 9. ledna 2005 se Martin Vaňourek setkal se starostou  obce Josefem Blinkou a dozvěděl se, že pozůstalost gen. Kubáně se právě přímo nachází  na Horní Bečvě. Její vlastník, synovec generála Kubáně – pan Metoděj Kubáň z Palkovic, ji zapůjčil ke studijním účelům Karlu Malinovi, který provedl její uspořádání a soupis podle návodu odborné archivní praxe. Pan Vaňourek se  seznámil s rozsahem a obsahem pozůstalosti. Současně předběžně informoval starostu a spolu s ním potom i faráře P. Ladislava Šimka o zamýšleném záměru uspořádat na Horní Bečvě slavnostní bohoslužbu ke 120. výročí narození gen. Kubáně a pořídil fotografické snímky pamětní desky  gen. Kubáně v kostele, věnované i dalším obětem 2. světové války.

O výsledcích z jeho cesty na Horní Bečvu dr. Stehlík informoval hlavního vojenského kaplana. Při jejich rozhovoru vzešla od pplk. Holuba iniciativa uspořádat na Horní Bečvě bohoslužby v září nejblíže datu generálova narození, ale nakonec společně zvolili datum 3.9. Jen o den dříve totiž uplyne 60 let od ukončení 2. světové války ( kapitulací Japonska ) a tím bude umožněno bohoslužby věnovat i ostatním obětem 2. světové války – tak jak je zmiňuje pamětní deska v hornobečvanském kostele.

Podle následujícího ujednání s panem Kubáněm v Palkovicích dr. Stehlík 11. února 2005 osobně převzal pozůstalost gen. Kubáně a převezl ji z Horní Bečvy do VHÚ v Praze. Nyní na jejím podkladě, zvláště z jejího bohatého fotografického materiálu, připravuje už zmíněný článek pro časopis Historie a vojenství a sestavuje také celkem šest stálých expozičních panelů pro vzpomínkovou akci na Horní Bečvě ( které by měly být instalovány ve vestibulu kina  a později by měly sloužit vojenské duchovní službě ke vzdělávací a výchovné činnosti ). Kromě toho má dr. Stehlík vypracovat o gen. Kubáňovi drobný příležitostný tisk, o jehož rozsahu v současnosti vede jednání s hlavním kaplanem pplk. Holubem.

*

Pplk. P. Tomáš Holub se už také osobně dostavil na Horní Bečvu, aby společně se starostou obce Josefem Blinkou a duchovním správcem farnosti P. Ladislavem Šimkem projednali náplň zatím zcela neupřesněného programu připravované slavnosti. Podle našich jen velmi předběžných  a neúplných informací kromě slavnostní mše sv., jejímž hlavním koncelebrantem bude olomoucký arcibiskup a metropolita moravský Jan Graubner, se uskuteční pietní akt u pomníku obětí 2. světové války, promenádní koncert vojenské hudby, k nahlédnutí bude už zmíněná expozice o gen. Kubáňovi.  Z předních osobností Armády ČR zavítá na Horní Bečvu první zástupce náčelníka Generálního štábu genmjr. Ing. Jaroslav Kolkus, dále zřejmě zástupce ministra Národní obrany, pravděpodobně převážná většina všech sedmnácti aktivních vojenských kaplanů a potom samozřejmě nebudou chybět oba hlavní a už teď zasloužilí iniciátoři slavnosti : historik VHÚ major PhDr. Eduard Stehlík a hlavní kaplan Armády ČR pplk. P. Tomáš Holub.

O podrobném a přesném programu připravované vzpomínkové slavnosti na Horní Bečvě budou občané včas informováni.

    

          Karel J. Malina

Comments