KŘEST

SVÁTOST KŘTU


  "Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen..." (Mk 16,16) 

Všechny svátosti udržují a rozvíjejí nadpřirozený život, uvedení do něho se však děje křtem. 

Křest se uděluje omytím vodou a slovy: 

"Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého." 

Co vlastně křest působí ?



 Především: 

    a) Očištění. S vodou spojujeme představu umývání. A skutečně tu jde o očištění, o smytí dědičné viny a veškerého hříchu; jde o přemožení hříšné minulosti. 

   b) Nový život. Voda je pro nás symbolem života. Nový život, který pochází od Boha, nemůžeme ani naplánovat, ani sami vytvořit, musíme se k němu narodit. Tímto novým narozením je křest. Ten skutečně dává nový život, milost. Pokřtěný se stává Božím dítětem. 

    c) Člen církve. Křest spojuje jednotlivce nejen s Bohem, ale také se všemi, kteří se otevřeli Kristu. Skrze křest jsme se stali "jedním tělem". Křest znamená začlenění do církve. 
Kdo byl pokřtěn, je pokřtěn jednou provždy; neexistuje opakování křtu. 
Je křest nutný? Z toho, co bylo řečeno, plyne, že křest je nutný ke spáse pro všechny, kteří došli k poznání evangelia; bez křtu neexistuje spojeni s Kristem, bez spojení s Kristem neexistuje přístup k nebeskému Otci. "Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." (Jan 14,6) 
    Zachráněn však může být i ten, kdo o závaznosti křtu nic neví, avšak žije čestně podle svého svědomí.  
 Je to tzv." křest života".   
    Je důležité vědět, že v případě nutnosti (např. v nebezpečí smrti) může platně pokřtít každý člověk. 

Ideálem je křest dospělého člověka, ale od prvních dob křesťanských (jak je zapsáno v knize Skutků apoštolských) se praxe křtít i malé děti na víru dospělého, který se zaručí, že víru dítěti předá. 

Dnes je téměř obecnou praxí církve, že se křtí už malé děti. Křtí-li se dospělý, musí předcházet víra a rozhodnutí ke křesťanskému životu. Ale ani křest dětí se neuděluje nezávisle na víře. Zárukou toho, že dítě bude vychováno k víře, je zde víra rodičů a kmotrů. Kde nejsou předpoklady pro křesťanskou výchovu, nesmí být křest ze strany církve udělen. 
Křestní kmotrové přijímají závazek, že budou spolu s rodiči uskutečňovat pozdější křesťanskou výchovu pokřtěného. Je proto pochopitelné, že se nepočítá s kmotrovstvím nekatolických křesťanů, nevěřících a těch, kteří jsou nábožensky lhostejní. Na kmotry se také klade požadavek, aby biřmováním a eucharistií byli již sami uvedeni do plného křesťanského života a pokud žijí v manželství, aby toto manželství bylo církevně uzavřené. 
Žít jako křesťan. Pokřtěný byl zbaven viny, má nový život, ale nese jej v "hliněné nádobě". Tento nový život musí růst jako všechno, co je živé, ale může také chřadnout a odumřít. Křest nás nezbavuje pokušení a sklonu k sobectví. Proto musíme růst a osvědčovat se, abychom byli, jak říká Písmo, "světlem světa, které svítí před lidmi".

Podle kodexu církevního práva křtí církev nejraději o velikonocích. Každá neděle je pak pro nás připomínkou Kristova zmrtvýchvstání - velikonoc.
Ve farnosti proto křtíme nejen o velikonocích, ale především společně na první neděli v měsíci po skončení ranní farní mše v 10:30 hodin.
Ostatní termíny vyžadují nejen pastorační nutnost, ale také zajištění přípravy vlastního obřadu.