SVÁTOST KŘTU
"Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen..." (Mk 16,16)
Všechny svátosti udržují a rozvíjejí nadpřirozený život, uvedení do něho se však děje křtem.
Křest se uděluje omytím vodou a slovy:
"Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého."
Co vlastně křest působí ?
Především:
a) Očištění. S vodou spojujeme představu umývání. A skutečně tu jde o očištění, o smytí dědičné viny a veškerého hříchu; jde o přemožení hříšné minulosti.
b) Nový život. Voda je pro nás symbolem života. Nový život, který pochází od Boha, nemůžeme ani naplánovat, ani sami vytvořit, musíme se k němu narodit. Tímto novým narozením je křest. Ten skutečně dává nový život, milost. Pokřtěný se stává Božím dítětem.
c) Člen církve. Křest spojuje jednotlivce nejen s Bohem, ale také se všemi, kteří se otevřeli Kristu. Skrze křest jsme se stali "jedním tělem". Křest znamená začlenění do církve.
Kdo byl pokřtěn, je pokřtěn jednou provždy; neexistuje opakování křtu.
Je křest nutný? Z toho, co bylo řečeno, plyne, že křest je nutný ke spáse pro všechny, kteří došli k poznání evangelia; bez křtu neexistuje spojeni s Kristem, bez spojení s Kristem neexistuje přístup k nebeskému Otci. "Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne." (Jan 14,6)
Zachráněn však může být i ten, kdo o závaznosti křtu nic neví, avšak žije čestně podle svého svědomí.
Je to tzv." křest života".
Je důležité vědět, že v případě nutnosti (např. v nebezpečí smrti) může platně pokřtít každý člověk.
Ideálem je křest dospělého člověka, ale od prvních dob křesťanských (jak je zapsáno v knize Skutků apoštolských) se praxe křtít i malé děti na víru dospělého, který se zaručí, že víru dítěti předá.
Dnes je téměř obecnou praxí církve, že se křtí už malé děti. Křtí-li se dospělý, musí předcházet víra a rozhodnutí ke křesťanskému životu. Ale ani křest dětí se neuděluje nezávisle na víře. Zárukou toho, že dítě bude vychováno k víře, je zde víra rodičů a kmotrů. Kde nejsou předpoklady pro křesťanskou výchovu, nesmí být křest ze strany církve udělen.
Křestní kmotrové přijímají závazek, že budou spolu s rodiči uskutečňovat pozdější křesťanskou výchovu pokřtěného. Je proto pochopitelné, že se nepočítá s kmotrovstvím nekatolických křesťanů, nevěřících a těch, kteří jsou nábožensky lhostejní. Na kmotry se také klade požadavek, aby biřmováním a eucharistií byli již sami uvedeni do plného křesťanského života a pokud žijí v manželství, aby toto manželství bylo církevně uzavřené.
Žít jako křesťan. Pokřtěný byl zbaven viny, má nový život, ale nese jej v "hliněné nádobě". Tento nový život musí růst jako všechno, co je živé, ale může také chřadnout a odumřít. Křest nás nezbavuje pokušení a sklonu k sobectví. Proto musíme růst a osvědčovat se, abychom byli, jak říká Písmo, "světlem světa, které svítí před lidmi".
Podle kodexu církevního práva křtí církev nejraději o velikonocích. Každá neděle je pak pro nás připomínkou Kristova zmrtvýchvstání - velikonoc.Ve farnosti proto křtíme nejen o velikonocích, ale především společně na první neděli v měsíci po skončení ranní farní mše v 11 hodin.
Ostatní termíny vyžadují nejen pastorační nutnost, ale také zajištění přípravy vlastního obřadu.
