KŘEST‎ > ‎

Kodex církevního práva - o křtu

O křtu z Corpus iuris canonici (Kodex kanonického práva)

849
Křest, brána svátosti, jehož přijetí, skutečné nebo aspoň touhou, je nutný ke spáse. Jím jsou lidé zbavováni hříchu a znovuzrozeni v děti Boží. Jím jsou nezrušitelným znamením připodobněni Kristu a včleněni do církve. Křest se platně udílí jedině omytím přirozenou vodou a pronesením nutné slovní formule.

850
Křest se uděluje podle předepsaného obřadu ve schválených liturgických knihách s výjimkou naléhavé nutnosti, kdy stačí zachovat jen to, co se žádá k platnosti křtu.

851 § 1
Udělení křtu je třeba řádně připravit, proto:
1. Dospělý, který chce přijmout křest, nechť je přijat do katechumenátu a podle možnosti ať je uváděn do svátostného života po stupních podle „Uvedení do křesťanského života“ (iniciace) upraveného biskupskou konferencí a podle zvláštních předpisů vydaných od téže biskupské konference.
2. Rodiče a také kmotři dítěte, které má přijmout křest, nechť jsou řádně poučeni o významu této svátosti a o povinnostech, které s tím souvisejí. Farář buď sám nebo skrze jiné ať se postará, aby pastoračními napomenutími, ano, i společnou modlitbou, byli rodiče patřičně poučeni, nejlépe když se shromáždí více rodin. Kde je to možné, nechť je i navštíví.

852 § 1
Co je v kánonech předepsáno pro křest dospělého, použije se pro všechny, kteří ukončili dětství a dosáhli užívání rozumu.

§ 2
Dítěti, pokud jde o křest, je postaven na roveň ten, kdo není svéprávný.

853
Mimo případ nutnosti se užívá voda posvěcená podle předpisů liturgických knih.

854
Křest nechť se uděluje buď ponořením nebo litím vody podle předpisů biskupské konference.

855
Rodiče, kmotři a farář mají dbát o to, aby nebylo dáváno jméno cizí křesťanskému cítění.

856
Ačkoliv se křest může udílet každý den, přece se doporučuje, aby se udílel obvykle v neděli nebo, je-li to možné, o Velikonoční vigilii (na Bílou sobotu).

857 § 1
Kromě případu nutnosti je vlastním místem křtu kostel nebo kaple.

§ 2
Bývá pravidlem, že dospělý je křtěn ve vlastním farním kostele, dítě pak ve vlastním farním kostele rodičů, neradí-li oprávněný důvod něco jiného.

858 § 1
Každý farní kostel má mít křtitelnici se zachováním souběžného práva nabytého jinými kostely.

§ 2
Místní ordinář může po vyslechnutí místního faráře pro zvýhodnění věřících dovolit nebo nařídit, aby křtitelnice byla také v jiném kostele nebo kapli na území farnosti.

859
Jestliže kandidát křtu nemůže pro velkou vzdálenost nebo jiné okolnosti přijít nebo být přinesen bez velkých obtíží do farního kostela či jiného kostela nebo kaple, o níž je v kán. 858 § 2, může mu být křest udělen a také mu má být udělen v jiném bližším kostele nebo veřejné kapli či na jiném vhodném místě.

860 § 1
Kromě případu nutnosti nechť se křest neuděluje v soukromých domech, leč že by to dovolil z vážného důvodu místní ordinář.

§ 2
Nestanoví-li biskup diecéze něco jiného, nechť se křest neuděluje v nemocnicích, leč jen v případech nutnosti nebo z jiného naléhavého pastoračního důvodu.

861 § 1 řádným udělovatelem křtu je biskup, kněz a jáhen se zachováním předpisu kán. 530 n. 1.

§ 2
Není-li řádného udělovatele nebo je-li tomuto udělovateli překážkou zabraňováno křtít, uděluje dovoleně křest katecheta nebo jiná osoba pověřená touto funkcí místním ordinářem. V případě nutnosti může křtít každý člověk, který má správný úmysl. Duchovní pastýři, zvláště farář, mají se postarat o to, aby věřící byli poučeni o správném způsobu udělení křtu.

862
Kromě případu nutnosti není nikomu dovoleno křtít v cizím území bez příslušného dovolení a to ani své podřízené.

863
O křtu dospělých, alespoň těch, kteří dosáhli 14 let, ať je informován diecézní biskup, aby, jestliže to uzná za vhodné, mohl sám křest udělit.

864
Pokřtěn může být každý dosud nepokřtěný člověk a jen člověk.

865 § 1
Aby mohl být pokřtěn dospělý, musí projevit vůli přijmout křest, být dostatečně poučen o pravdách víry a křesťanských povinnostech a v době katechumenátu se prakticky osvědčit v křesťanském životě. Ať je mu také připomenuto, aby litoval svých hříchů.

§ 2
Dospělý, který se nachází v nebezpečí smrti, může být pokřtěn, když má alespoň nějaké poznání o hlavních pravdách víry a jakýmkoliv způsobem projeví svůj úmysl přijmout křest a slíbí, že bude zachovávat přikázání křesťanského náboženství.

866
Nebrání-li tomu nějaká vážná překážka, ať je ihned po křtu dospělý biřmován a zúčastní se slavení eucharistie a přijme sv. přijímání.

867 § 1
Rodiče jsou povinni postarat se o to, aby jejich děti byly pokřtěny během prvních týdnů; pokud možno co nejdříve po narození, ba dokonce již před jeho narozením, jsou povinni navštívit faráře, aby požádali o svátost pro dítě a patřičně se na ně připravili.

§ 2
Jestliže se dítě nachází v nebezpečí smrti, ať je pokřtěno ihned.

868 § 1
K dovolenému udělení křtu dítěte se žádá:
1. souhlas rodičů nebo alespoň jednoho z nich či souhlas těch, kdo rodiče před zákonem zastupují,
2. odůvodněná naděje, že dítě bude vychováváno v katolickém náboženství; není-li tu naprosto takové naděje, nechť se křest odloží ve shodě s předpisy partikulárního práva a rodičům se sdělí důvod odkladu.

§ 2
Dítě katolických i nekatolických rodičů lze v nebezpečí smrti dovoleně pokřtít i proti vůli rodičů.

869 § 1
V pochybnosti, zda někdo byl vůbec pokřtěn nebo zda byl pokřtěn platně, která zůstane i po vážném zkoumání, ať se křest udělí pod podmínkou.

§ 2
Pokřtění v nekatolické církevní společnosti nemají být křtěni pod podmínkou, leč by zde byla po zjištění použité látky a slov při křtu a úmyslu dospělého pokřtěného a udělovatele křtu zůstala vážná pochybnost o platnosti křtu.

870
Odložené nebo nalezené dítě, není-li po pečlivém zkoumání prokázán jeho křest, nechť je pokřtěno.

871
Nedonošené plody, žijí-li, ať jsou též pokřtěny, je-li to možné.

872
Pokud je to možno, má mít kandidát křtu kmotra. Ten má pomáhat dospělému křtěnci v uvedení do křesťanského života. Dítě, které má být pokřtěno, nese ke křtu spolu s rodiči kmotr, který se bude snažit o to, aby pokřtěný vedl křesťanský život odpovídající přijaté svátosti a plnil si věrně s přijetím křtu spojené povinnosti.

873
Za kmotra je třeba vybrat buď jednoho muže nebo jednu ženu nebo také dvojici – muže a ženu.

874 § 1
Za kmotra může být připuštěn ten, kdo:
1. je označen křtěncem nebo jeho rodiči či zástupci rodičů, nebo když tito nejsou, je označen farářem nebo udělovatelem křtu; splňuje požadavky stanovené pro kmotra a má úmysl tento úkol zastávat,
2. dovršil-li 16 let věku, jestliže nestanovil diecézní biskup jinou věkovou hranici či farář nebo udělovatel křtu jsou mínění, že se ze spravedlivé příčiny má učinit výjimka,
3. je katolíkem, biřmovaným, přijal již Nejsvětější eucharistii a také vede život v souladu s vírou a službou, kterou přijímá,
4. není postižen žádným uloženým nebo vyhlášeným kanonickým trestem,
5. není otcem ani matkou křtěného.

§ 2
Pokřtěný, který patří k nekatolické církevní společnosti, ať je přijat jen společně s katolickým kmotrem, a to jenom jako svědek křtu.

875
Udělovatel křtu se musí postarat v případě, že není kmotr, aby při křtu byl svědek, který by mohl dokázat udělení křtu.

876
Není-li to někomu ke škodě, stačí jako důkaz o udělení křtu svědectví jednoho věrohodného svědka nebo přísaha pokřtěného, přijal-li křest v dospělém věku.

877 § 1
Farář místa udělení křtu je povinen neodkladně a pečlivě zapsat do knihy pokřtěných jméno pokřtěného s poznámkou o udělovateli křtu, rodičích a kmotrech, po případě svědcích, jestli byli činni, dále o datu a místu křtu a také datu a místu narození křtěného.

§ 2
Jedná-li se o dítě svobodné matky, je nutno zapsat jméno matky, je-li veřejně známo, že je skutečně matkou, nebo o to sama písemně nebo před dvěma svědky požádá. Má se zapsat také jméno otce, jestliže je jeho otcovství potvrzeno nějakým veřejným dokumentem nebo jeho vlastním prohlášením učiněným před farářem a dvěma svědky. V ostatních případech se zapisuje jméno pokřtěného bez poznámky o otci nebo rodičích.

878
Nebyl-li křest udělen farářem a ani za jeho přítomnosti, pak udělovatel křtu, ať je jím kdokoliv, uvědomí o udělení křtu faráře farnosti, ve které byl křest udělen, aby mohl zapsat tento křest ve shodě s kán. 877 § 1.

Comments